ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.61.2009:112
sp. zn. 1 As 61/2009 - 112
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně J. Č., zastoupené
Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem Npor. O. Bartoška 15, Domažlice,
proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2008, č. j. DSH/13348/07, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2009, č. j. 17 Ca 5/2008 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí
ze dne 27. 9. 2007, č. j. OPP-6739/07-31730/2007/Mencl., kterým Městský úřad Domažlice
uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích dle §22 odst. 1 písm. e) bod 1. a písm. i) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, a to v souvislosti s porušením §3 odst. 3, §4 písm. a) a §18 odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), za což jí podle §22 odst. 4 a §79 odst. 1 zákona o přestupcích uložil
pokutu ve výši 25 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu
jednoho roku a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1000 Kč.
Žalobu, kterou žalobkyně brojila proti těmto rozhodnutím správních orgánů, krajský soud
zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž stručně zrekapitulovala obsah napadených rozhodnutí správních orgánů, žaloby
(včetně jejího doplnění) i předmětného rozsudku, a uvedla, že se závěry soudu se nemůže smířit,
neboť její námitky, obsažené v podstatě ve všech jejích písemnostech doručených jak soudu,
tak správním orgánům, byly důvodné. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Protože kasační stížnost žalobkyně neobsahovala všechny náležitosti, kasační soud
ji usnesením ze dne 27. 7. 2009 (č. l. 108) vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o konkrétní důvody podřaditelné
pod §103 odst. 1 s. ř. s., pro něž rozsudek krajského soudu napadá. Současně ji poučil
o následcích nevyhovění této výzvě. Žalobkyni bylo usnesení řádně (§42 odst. 2 s. ř. s.) doručeno
dne 6. 8. 2009. Ve stanovené lhůtě však žalobkyně vady podání neodstranila, ani nepožádala
o prodloužení této lhůty.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal,
že takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá,
musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala dostatečně
určitá tvrzení, z jakých důvodů stěžovatelka rozsudek napadá, přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat
konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení
nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění
některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat
v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje
podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají
zákonným kasačním důvodům. Na jedné straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti
jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující,
že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. č. 161/2004 Sb. NSS).
Na straně druhé ale není dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede
některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku,
jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V daném případě stěžovatelka jako důvody pro podání kasační stížnosti pouze označila
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a po zcela obecném shrnutí obsahu dotčených rozhodnutí správních
orgánů, žaloby a napadeného rozsudku, konstatovala, že její již v dřívějších podáních uplatněné
(nyní však nijak neidentifikované) námitky byly důvodné. Taková tvrzení bez uvedení
konkrétních skutečností, jaké vady v úsudku či v řízení se měl soud dopustit, resp. jakých vad
řízení se dopustil žalovaný, jsou však stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem.
Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatelky sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovatelce v důsledku dispoziční zásady,
která ovládá řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatelky tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, kasační soud ji proto vyzval
k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání
(chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení
nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5
za použití §120 s. ř. s.
Nad rámec uvedeného je nutno zdůraznit, že řízení o kasační stížnosti je řízením
o mimořádném opravném prostředku, sloužícím k přezkoumání rozhodnutí krajského soudu
Nejvyšším správním soudem z hlediska tvrzených právních vad (viz především
§103 odst. 1 s. ř. s.). Jedním z důvodů zákonného zakotvení požadavku kvalifikovaného
právního zastoupení v tomto řízení (§105 odst. 2 s. ř. s.), je pak právě skutečnost,
aby v něm stěžovatel neutrpěl újmu pro nedostatek právního vzdělání (viz č. 533/2005 Sb. NSS).
Od advokáta stěžovatele, jakožto právně erudovaného profesionála poskytujícího právní služby
za úplatu v rámci nezávislého povolání, by tedy bylo lze očekávat orientaci v právních předpisech,
a to zejména v těch částech procesních předpisů zabývajících se náležitostmi návrhu,
a tedy podání jednoznačně formulované kasační stížnosti, či alespoň její řádné doplnění na výzvu
soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost je příslušný rozhodnout
Krajský soud v Plzni, jehož příslušnost v této věci je dána ustanovením §3 odst. 4 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o kasační
stížnosti rozhoduje krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu