ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.56.2006:94
sp. zn. 1 Azs 56/2006 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. M., zastoupený JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem AK Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2004,
č. j. OAM-2622/VL-07-SE01-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, č. j. 48 Az 50/2005 - 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2006, č. j. 48 Az 50/2005 - 16,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2004 žalovaný rozhodl o neudělení azylu žalobci podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Žalovaný dospěl
k závěru, že důvodem podání žádosti o udělení azylu byly potíže žalovaného se soukromými
osobami motivované snahou uvedených osob získat nezákonným způsobem finanční prostředky
pro vlastní potřebu; žalobce pak nevyužil všech dostupných prostředků, které mu k ochraně
nabízel právní řád země původu.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 48 Az 167/2004 - 21 zamítl a ztotožnil
se se závěry žalovaného. Kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud vyhověl
a rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Azs 24/2005 - 43, napadené rozhodnutí z důvodu
jeho nepřezkoumatelnosti zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud poté přidělil předmětné věci novou spisovou značku sp. zn. 48 Az 50/2005
a vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání.
Zásilka, doručovaná žalobci na adresu Pobytového střediska B. – J., se vrátila zpět, s tím,
že nebyla vyzvednuta v odběrné lhůtě. Poté soud v databázi Ministerstva vnitra zjistil, že žalobce
je hlášen na adrese U., P. 65/B, P. 9 a zásilku zaslal tam, vrátila se však zpět s tím, že žalobce je
na uvedené adrese neznámý. Soud si poté vyžádal zprávu Policie České republiky; ta sdělila,
že šetřením u pracovníka vrátnice J. K. zjistila, že žalobce na ubytovně nebydlí a není znám
jeho současný pobyt.
Následně soud usnesením ze dne 13. 1. 2006, č. j. 48 Az 50/2005 - 12, ustanovil žalobci
opatrovnicí pracovnici krajského soudu a u snesením ze dne 16. 3. 2006, č . j. 48 Az 50/2005 - 16,
řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se nezdržuje v místě hlášeného pobytu
a změnu místa pobytu soudu neoznámil a jsou tak naplněny podmínky §33 písm. e) zákona
o azylu pro zastavení řízení.
Dne 14. 4. 2006 bylo soudu doručeno podání JUDr. Strakové. V něm poukazuje na to,
že po zrušení rozsudku ze dne 29. 9. 2005 Nejvyšším správním soudem již nebyli vyrozuměni
o dalším řízení, ačkoliv jsou s klientem v kontaktu a má plnou moc pro další řízení.
Protože získala informace o tom, že ve věci bylo rozhodnuto, požádala o zaslání rozhodnutí.
Usnesení bylo doručeno zástupkyni žalobce dne 20. 4. 2006, dne 2. 5. 2006 byla podána
proti němu kasační stížnost.
V kasační stížnosti žalobce (dále též stěžovatel) namítá, že zpráva Policie České
republiky, o níž soud své rozhodnutí opírá, neobsahuje údaje o tom kdo a kdy toto šetření
provedl, zda se opakovalo a není doložena úředním záznamem. Žalobce připojil fotokopii
nájemní smlouvy ze dne 7. 4. 2006, která stvrzuje jeho adresu U., P. 65/B, P. 9 a tvrdí, že se na ní
zdržuje. Dále namítá, že právní zástupkyně měla být o každém úkonu vyrozumívána a měla jí být
i oznámena nová spisová značka věci poté, kdy předchozí rozhodnutí krajského soudu bylo
zrušeno a věc mu byla vrácena. Pokud by tak soud postupoval, mohlo se této situaci předejít.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost kasační
stížnosti, s tím, že soud rozhodl v souladu s právními předpisy.
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
veškeré podmínky řízení. Především se zabýval otázkou včasnosti podání kasační stížnosti.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí; zmeškání lhůty nelze prominout.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení o zastavení řízení bylo doručeno opatrovnici
stěžovatele 20. 3. 2006, zástupkyni žalobce JUDr. Strakové bylo doručeno 20. 4. 2006, sama
kasační stížnost pak byla podána k poštovní přepravě dne 2. 5. 2006 a byla soudu doručena
dne 3. 5. 2006. Pro zachování lhůty pro podání kasační stížnosti tak má zásadní význam ,
se kterým z uvedených doručení je třeba spojit právní účinky.
Ze soudního spisu vyplývá, že k první kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojil
proti původnímu rozsudku krajského soudu ze dne 30. 9. 2004, byla připojena plná moc
ze dne 19. 11. 2004, v níž stěžovatel zmocnil JUDr. Strakovou, aby jej zastupovala
ve všech právních věcech v rozsahu jeho práv a povinností a jako zvláštní plnou moc k podání
kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 30. 9. 2004 a zastupování v tomto řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení. Otázkou, jaký vliv má tato procesní situace na trvání zastoupení se v obdobné
věci zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 18. 12. 2008,
č. j. 8 Azs 16/2007 - 158 (všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná též
na www.nssoud.cz), rozhodl, že plná moc udělená advokátovi k tomu, aby účastníka ve všech právních
věcech zastupoval před soudy, obsahující též výslovné zmocnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti
v konkrétní věci, opravňuje advokáta k zastupování v řízení o žalobě podle soudního řád u správního před
krajským soudem i poté, kdy původní rozhodnutí krajského soudu bylo ke kasační stížnosti zrušeno“.
Vázán tímto právním názorem rozšířeného senátu kasační soud uzavírá,
že JUDr. Straková byla zástupkyní stěžovatele i v pokračujícím řízení o žalobě, jež následovalo
po zrušení původního rozsudku. Má-li účastník řízení zástupce, je třeba podle §42 odst. 2 věty
druhé s. ř. s. písemnosti doručovat pouze tomuto zástupci. Účinky doručení rozhodnutí
o zastavení řízení jsou tak spojeny pouze s doručením rozhodnutí JUDr. Strakové a na kasační
stížnost jí podanou je třeba nahlížet jako na kasační stížnost včasnou.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti,
jak mu je uloženo v §104a s. ř. s., tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení se o případ přijatelnosti kasační stížnosti může jednat mj. tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé
pochybení krajského soudu v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva.
Nejvyšší správní soud z níže uvedených důvodů shledal, že se o tento případ jedná v souzené
věci, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná a je tedy zapotřebí se jí meritorně
zabývat.
Kasační stížnost je důvodná.
Krajský soud v předmětné věci shledal naplněny podmínky pro zastavení řízení
podle §33 písm. e) zákona o azylu, spočívající v tom, že stěžovatel jako žadatel o udělení azylu
se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil. Tyto závěry soud opírá
o svá vlastní zjištění z databáze Ministerstva vnitra o místě hlášeného pobytu žalobce (U.,
P. 65/B, P. 9) a o zprávu Policie České republiky ze dne 7. 1. 2006, že šetřením u vrátného
ubytovny bylo zjištěno, že stěžovatel v ubytovně nebydlí a vrátný jeho místo pobytu nezná.
Stěžovatelovy kasační námitky, podřaditelné pod zákonné důvody §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., především soudu vytýkají, že o úkonech pokračujícího řízení o žalobě
nevyrozuměl zástupkyni stěžovatele a ani ji neseznámil se spisovou značkou, která této věci byla
po zrušení původního rozsudku nově přidělena. Dále pak soudu vytýkal nedostatečnost
a neúplnost zprávy Policie České republiky a nabídl soudu provedení důka zu fotokopií nájemní
smlouvy ze dne 7. 4. 2006, která má doložit, že se na sporné adrese hlášeného pobytu zdržuje.
Důvodnou je již v prvé řadě námitka, která soudu vytýká, že v pokračujícím řízení
o žalobě nejednal se zástupkyní žalobce. Jestliže si žalobce k ochraně svých práv zvolí zástupce,
je povinností soudu zastoupení respektovat. Je jeho povinností doručovat písemnosti
pouze tomuto zástupci a jen tehdy, má-li účastník něco osobně vykonat, se doručuje přímo
jemu (§42 odst. 2 s. ř. s.). Proto již sama skutečnost, že výzvu, zda stěžovatel souhlasí
s projednáním věci bez nařízení jednání, soud doručoval přímo stěžovat eli a nikoliv
jeho zástupkyni, je třeba považovat za vážnou vad u řízení, porušující ustanovení §42 odst. 2
věty druhé, s. ř. s. a práva stěžovatele na ochranu jeho práv neboť se nejedná o úkon,
který by musel vykonat právě jen sám stěžovatel. N aopak smysl doručení takové výzvy zástupci
účastníka spočívá právě v tom, že je na zástupci, aby zastoupenému účastníkovi poskytl odborné
hodnocení významu předmětné výzvy a v souladu s vůlí zastoupeného pak informoval soud.
Pokud by soud svou výzvu řádně doručil zástupkyni stěžovatele, nevznikla by ani pochybnost
o tom, zda se stěžovatel zdržuje na adrese, na níž je hlášen k pobytu. Měl-li by soud zato,
že je třeba, aby určitý úkon vykonal stěžovatel osobně a vznikly by problémy s doručením
písemnosti stěžovateli, měl by soud zjišťovat místo pobytu stěžovatele v prvé řadě
u jeho zástupce, neboť lze předpokládat, že tomu je známo místo, kde se stěžovatel zdržuje.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že pominutím zástupce stěž ovatele v pokračujícím řízení
o žalobě krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí
o věci samé.
Otázkou ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu se Nejvyšší správní soud již zabýval
a v rozsudku ze dne 21. 8. 2009, č. j. 1 Azs 38/2009 - 48, kde k možnostem aplikace
tohoto ustanovení uvedl následující:
„Podle §33 písm. e) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže se žadatel o udělení mezinárodní
ochrany (žalobce) nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil. Podle důvodové zprávy
k návrhu zákona vyhlášeného pod č. 350/2005 Sb., jímž bylo cit. ustanovení do zákona o azylu vloženo
(sněmovní tisk 882/0, dostupný na digitálním repozitáři www.psp.cz), důvod pro zastavení soudního řízení
spočívá v tom, že poměrně vysoký počet žalobců (žadatelů o azyl) po podání žaloby se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a soudy mají velké problémy s doručováním. Navrhované ustanovení sankcionuje neoznámení změny
hlášeného pobytu soudu (zvýraznění doplněno).
Ustanovení tudíž podle důvodové zprávy zřejmě mělo dopadat na situace, v nichž žadatel (nyní žalobce)
v průběhu řízení před soudem využije možnosti dané §77 zákona o azylu a změní svou adresu hlášeného pobytu,
novou adresu však neoznámí soudu. Tento záměr je v souladu i s principem racionálního zákonodárce,
protože předpokládá dopad tohoto ustanovení na jiné situace, než situace uve dené pod §33 písm. b) zákona
o azylu.
Samotný text §33 písm. e) zákona o azylu je ovšem vnitřně rozporný a těžko srozumitelný.
Pro zastavení řízení totiž kumuluje dvě podmínky (srov. užitou spojku „a“), a to jednak nezdržování se v místě
hlášeného pobytu, jednak neohlášení jeho změny, což jsou dvě odlišné situace. Pokud se totiž žadatel nezdržuje
v místě hlášeného pobytu, ale zdržuje se na jiné adrese, přičemž nepostupoval v souladu s §77 zákona o azylu,
nedošlo ke změně hlášeného pobytu (srov. užité slovo „jeho“), již by měl soudu oznámit. Pokud by naopak změnu
oznámil, je lhostejné, zda se na novém místě hlášeného pobytu zdržuje, protož e není splněna podmínka druhá
(žadatel změnu ohlásil). Na důvodovou zprávou předpokládanou situaci u stanovení nemůže dopadat,
neboť zdržuje-li se žadatel v novém místě hlášeného pobytu, které neoznámil soudu, pak opět není splněna
podmínka první, protože místo hlášeného pobytu má žadatel o udělení mezinárodní ochrany vždy jen jedno.
Jazykovým výkladem tak lze dospět k závěru, že §33 písm. e) zákona o azylu lz e aplikovat jen na situace,
kdy žadatel změní místo hlášeného pobytu v souladu s §77 zákona o azylu, neoznámí jeho změnu soudu
a ještě se na něm nezdržuje.
Aby bylo možné vykládat uvedené ustanovení v souladu se záměrem zákonodárce, nesmělo by být
vázáno na zdržování se v místě hlášeného pobytu, ale v dosavadním (příp. předchozím) místě hlášeného pobytu.
Sám zákonodárce však v důvodové zprávě uvádí, že účelem cit. ustanovení je sankcionovat žadatele,
a proto je jakékoli výkladové rozšiřování dopadů tohoto ustanovení k tíži adresátů zcela vyloučeno.
Tato interpretační úvaha platí tím spíše, že povinno st okamžitě oznámit nové místo pobytu soudu žadateli zákon
o azylu ani jiná právní norma výslovně neukládá [vyjma nepřímo vyjádřené povinnosti v §33 písm. e)]
a o této povinnosti není ani v řízení poučen. Protože zákon nedává žadateli ke splnění této povinnosti jakoukoli,
byť i jen krátkou lhůtu, automaticky pojatá sankce v podobě okamžitého zastaven í soudního řízení by byla
zcela nepřiměřená povaze věci.“.
V předmětné věci krajský soud nezkoumal, zda jsou splněny zákonné podmínky aplikace
§33 písm. e) zákona o azylu ve smyslu shora uvedeného výkladu, od nějž není důvodu
se odchýlit. Tedy zda stěžovatel změnil místo hlášeného pobytu v souladu s §77 zákona o azylu,
neoznámil jeho změnu soudu a ještě se na něm nezdržoval. Jestliže krajský soud,
jak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, opřel své závěry o splnění zákonných podmínek
pro aplikaci tohoto ustanovení o opakované zjištění místa hlášeného pobytu na adrese U ., P.
65/B, P. 9 a sdělení Policie České republiky o šetření, podle nějž stěžovatel v ubytovně nebydlí
a není znám jeho pobyt, je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
K této vadě kasační soud přihlédl z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). Za této situace je
pak předčasné zabývat se zbývajícími námitkami stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího sp rávního
soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku. V novém řízení rozhodne krajský soud
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu