ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.130.2009:56
sp. zn. 2 Afs 130/2009 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce:
Multitrans CZ, s. r. o, se sídlem areál Synthesia, Pardubice, zastoupené Mgr. Monikou
Ipserovou, advokátkou se sídlem Sladkovského 505, Pardubice, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009,
č. j. 31 Ca 42/2009 - 28, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jeho odvolání proti
rozhodnutím Finančního úřadu v Pardubicích – dodatečným platebním výměrům na daň
z přidané hodnoty. Těmi byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období květen a červen 2005 v celkové výši 174 908 Kč. Současně stěžovatel
navrhuje, aby soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Stěžovatel ve prospěch návrhu na přiznání odkladného účinku odkazuje na své
argumenty směřující k závěru o důvodnosti kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a bez bližší konkretizace dále
dodává, že by mu v důsledku výkonu rozhodnutí žalovaného vznikla nenahraditelná újma,
neboť by v takové situaci byla ohrožena jeho platební schopnost a tedy i samotná existence.
Stěžovatel též uvádí, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Z citovaných ustanovení je zcela zřejmé, že pouhá skutečnost, že stěžovatel v daném
případě shledává existenci některého z kasačních důvodů není relevantní pro posouzení návrhu
na přiznání odkladného účinku. Rozhodující je, zda jsou v dané věci naplněny zákonné
předpoklady ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., a to bez ohledu na to, zda je napadené rozhodnutí
skutečně stiženo nezákonností či jinou vadou ve smyslu §103 s. ř. s., neboť rozhodnutí
o odkladném účinku je svou povahou rozhodnutím toliko předběžným, jemuž nepředchází
meritorní posouzení věci soudem (k tomu srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, dostupné na www.nssoud.cz).
Pokud jde o splnění podmínek podle §73 odst. 2 s. ř. s., stěžovatel v kasační stížnosti
pouze obecně naznačuje, že by v případě výkonu rozhodnutí žalovaného byl vystaven
ekonomickým problémům způsobilým ohrozit jeho existenci. Ve prospěch tohoto tvrzení však
neuvádí žádné důkazy.
Nejvyšší správní soud k tomu připomíná, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu, je vyhrazena pouze výjimečným situacím, v nichž by s ohledem
na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí vést
k velmi závažným a nevratným následkům. Z toho důvodu je především věcí konkrétního
stěžovatele, aby svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podepřel
dostatečnými důkazy a argumenty.
Nejvyšší správní soud proto při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
vycházel ze skutečností zjištěných ze spisu krajského soudu a ze správního spisu, přičemž vzal
v úvahu výši předmětné částky v porovnání s poměry stěžovatele zjištěnými z běžně dostupných
zdrojů. Již výše bylo uvedeno, že stěžovateli byla prvoinstančními správními rozhodnutími
dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za dvě po sobě jdoucí zdaňovací období v celkové
výši 174 908 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové,
oddíl C, vložka 15814 (dostupný na www.justice.cz) bylo zjištěno, že stěžovatel je obchodní
společností s ručením omezeným s plně splaceným základním kapitálem ve výši 1 000 000 Kč.
Na svých webových stránkách (www.multitrans.cz) pak sám stěžovatel uvádí: „hlavní náplní naší
společnosti je poskytování komplexních logistických služeb (…) organizujeme přepravy zboží po celém světě.
Přemístění Vašeho zboží zajišťujeme převážně pomocí silniční, železniční, námořní a letecké dopravy“ .
Z webové prezentace stěžovatele je rovněž patrné, že má v České republice několik poboček.
Na základě shora uvedených skutečností nelze mít bez dalšího za to, že by případné
obtíže stěžovatele v důsledku výkonu rozhodnutí žalovaného a s tím související povinnosti
zaplatit předmětnou částku, dosáhly intenzity odpovídající vzniku nenahraditelné újmy ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu