ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.36.2009:96
sp. zn. 2 Afs 36/2009 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: B. M., proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 8. 2006, č. j. 7278/06-110Ga, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2009, č. j. 30 Ca 96/2006 - 53,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2009, č. j. 30 Ca 96/2006 - 53,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zrušeno jeho výše označené
rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím bylo změněno
rozhodnutí Finančního úřadu v Chebu ze dne 26. 10. 2004, č. j. 76481/04/123930/1135, tak,
že dodatečně vyměřená daňová ztráta žalobkyně za zdaňovací období roku 1999 namísto částky
1 101 668 Kč činí 1 128 543,75 Kč. Finanční úřad v Chebu uvedeným rozhodnutím sám
částečně vyhověl odvolání žalobkyně a změnil své rozhodnutí ze dne 15. 6. 2004,
č. j. 52145/04/123930/1135, tak, že dodatečně vyměřenou daňovou ztráty z částky 1 060 853 Kč
změnil na částku 1 101 668 Kč. Rovněž posledně jmenovaným rozhodnutím finanční úřad sám
částečně vyhověl odvolání žalobkyně proti jím vydanému rozhodnutí ze dne 6. 2. 2004,
č. j. 10633/04/123930/1135, tak, že dodatečně vyměřenou daňovou ztrátu změnil z částky
835 555 Kč na částku 1 060 853 Kč. Rovněž tak tímto rozhodnutím finanční úřad sám částečně
vyhověl žalobčinu odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 29. 11. 2002,
č. j. 81078/02/123910/2516 (poř. č. 1020000813), tak že jej změnil v tom smyslu, že dodatečně
stanovený základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 se z částky
433 124,67 Kč změnil na částku 0 Kč, dodatečně vyměřená daň z příjmů fyzických osob z částky
94 380 Kč se změnila na částku 0 Kč a dodatečně vyměřená daňová ztráta z částky 0 Kč se mění
na částku 836 555 Kč. Zrušující rozsudek krajského soudu vycházel z toho, že rozhodnutí
žalovaného je stiženo vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku skutkových důvodů
rozhodnutí, neboť z rozhodnutí nejsou zřetelné příjmy, které byly mezi manželem žalobkyně
(žalobkyně byla jeho spolupracující osobou) a správcem daně učiněny nespornými. Dále krajský
soud dospěl k závěru, že se žalovaný nevypořádal s jednou námitkou žalobkyně uvedenou
v odvolání proti poslednímu ze série rozhodnutí správce daně.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), kasační stížnost tedy podává
z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, který dospěl k závěru, že nelze připustit situaci,
aby přehled zdanitelných příjmů za zdaňovací období roku 1999, vyhotovený správcem daně,
nebyl ani přiložen k protokolu o ústním jednání ze dne 15. 5. 2006, č. j. 46094/06/123930/1135,
vedeným s manželem žalobkyně, ani začleněn do napadeného rozhodnutí žalovaného
a rozhodnutí žalovaného ve věci jejího manžela. Jak je totiž seznatelné ze spisového materiálu
finančních orgánů, účetnictví manžela žalobkyně nebylo vedeno v souladu s §7 odst. 1 zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Manžel žalobkyně neúčtoval o všech přijatých zálohách,
o některých zálohách účtoval jako o nedaňových příjmech, přestože souvisely s jeho
podnikatelskou činností. Správce daně proto vyhotovil přehled o příjmech manžela žalobkyně
v roce 1999 s tím, že rozlišil, které přijaté zálohy manžel žalobkyně zahrnul do zdanitelných
příjmů roku 1999 a které nikoliv. Dále správce daně uvedl přehled neproúčtovaných příjmů
z vydaných faktur, přehled peněžních prostředků, které manžel žalobkyně označil jako vlastní
vklady do podnikání a zároveň správce daně uvedl příjmy, které zohlednil při stanovení celkové
výše zdanitelných příjmů za uvedené zdaňovací období. Tento přehled označil správce daně jako
přílohu č. 1 předkládací zprávy k odvolání proti rozhodnutí ze dne 17. 2. 2005,
č. j. 13148/05/123910/2362 (nachází se ve spise manžela žalobkyně).
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel v průběhu odvolacího řízení zjistil, že manžel
žalobkyně nebyl seznámen s tím, které příjmy správce daně zohlednil při výpočtu základu daně,
tj. že s ním nebyl projednán postup uvedený v příloze č. 1 předkládací zprávy a nebyla mu tedy
dána možnost se vyjádřit k tomu, která konkrétní částka je do základu daně správcem daně
zahrnuta neoprávněně, tj. manžel žalobkyně neměl možnost doložit svá tvrzení důkazními
prostředky, bylo odvolání vráceno k doplnění správci daně (jak dokládá písemnost ze dne
6. 10. 2005, č. j. 9729/05-110Ga). Správce daně poté seznámil zástupce manžela žalobkyně
(tento zástupce je zároveň zástupcem žalobkyně samotné) v daňovém řízení s tím, které příjmy
byly ve výpočtu zohledněny jako již dříve zdaněné, a zástupci manžela žalobkyně byla též předána
k vyjádření tabulka, která tvořila přílohu č. 1 k uvedené předkládací zprávě (viz protokol o ústním
jednání č. j. 79173/05/123930/1135), přičemž zástupce manžela žalobkyně uvedl, že porozuměl
způsobu, jakým postupoval správce daně.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelem bylo v průběhu odvolacího řízení dále
shledáno, že manžel žalobkyně udělil svému zástupci pro daňové řízení pouze omezenou plnou
moc, bylo nutné řízení dále doplnit. I manžel žalobkyně musel být seznámen s tím, které příjmy
správce daně zohlednil při výpočtu základu daně, aby měl možnost se k výpočtu vyjádřit a uvést,
která konkrétní částka je do základu daně správcem daně zahrnuta neoprávněně (viz písemnost
ze dne 9. 3. 2006, č. j. 1725/06/110Ga). Manželu žalobkyně byla dle protokolu o ústním jednání
ze dne 15. 5. 2006, č. j. 46094/06/123930/1135, předána výše zmíněná tabulka a manžel
žalobkyně s uvedeným přehledem souhlasil. Neuvedl žádný konkrétní příjem, který by měl být
zahrnut do základu daně za zdaňovací období roku 1999, nebo příjem, který zde byl zahrnut
neoprávněně vyjma vlastních vkladů do podnikání. Ovšem ani v jejich případě nepředložil
ani nenavrhl žádný důkazní prostředek prokazující, že základ daně byl stanoven správcem daně
v chybné výši.
Ze spisu tak je dle stěžovatele zřejmé, že manžel žalobkyně i jeho zástupce byli řádně
s tabulkou seznámeni v průběhu řízení. Krajský soud měl možnost ověřit, které položky správce
daně prezentoval jakožto zdanitelné příjmy zdaňovacího období roku 1999 a měl také možnost
se zabývat správností závěru o tom, že jde o příjmy, které do zdanitelných příjmů roku 1999
prokazatelně patří.
Stěžovatel má navíc narozdíl od krajského soudu za to, že se se všemi námitkami
podanými v odvolání vyrovnal ve svém rozhodnutí. Žalobkyně sice v průběhu odvolacího řízení
uváděla, že správce daně chybně zohlednil příjmy jejího manžela vyplývající z faktur č. 199/99,
č. 120/99 a č. 152/99, avšak svá tvrzení nedoložila důkazními prostředky. Jak je podrobně
uvedeno v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, vyhotovil správce daně na základě
zmíněných námitek manžela žalobkyně přehled, v němž uvedl, o které konkrétní částky
a na základě jakých podkladů byl základ daně za období roku 1999 upraven, a to v časové
posloupnosti, kde byly vyčísleny změny výše příjmů, o které správce daně upravil základ daně
na základě důkazních prostředků, které byly daňovým subjektem (manželem žalobkyně)
předkládány v průběhu odvolacího řízení (opět viz příloha č. 1 k předkládací zprávě, která
zahrnuje i uváděné faktury). S tímto přehledem pak správce daně seznámil manžela žalobkyně
i jeho zástupce. Zástupce manžela žalobkyně k tomu uvedl, že předmětné příjmy nebyly
zahrnované z důvodu chybného postupu účetní, která zálohy považovala pouze za platbu,
jak je běžné v podvojném účetnictví. Na výzvu správce daně, aby manžel žalobkyně uvedl,
která konkrétní částka je do základu daně správcem daně zahrnuta neoprávněně, zástupce
manžela žalobkyně sdělil, že v každém případě nemohly být uskutečněny vlastní vklady tak,
jak jsou doměřeny ve výši 1 082 625 Kč, s tím, že mohlo jít o nezaúčtované příjmy v minulých
letech, kdy účetní udělala pravděpodobně stejnou chybu jako v letech 1999 a 2000, nebo
se jednalo o další přijaté zálohy na stavební práce nezahrnuté v peněžním deníku.
Stěžovatel pak podle svých slov ve svém rozhodnutí o odvolání zhodnotil všechny
skutečnosti zjištěné v doplněném řízení týkající se bodu 1 písm. a) odvolání a ve svém rozhodnutí
uvedl, že ani v doplněném řízení žalobkyně (a ani její manžel) neprokázala své tvrzení, že správce
daně zvýšil základ daně o nesprávnou výši zdanitelných příjmů týkajících se úhrady faktur č. 120
a č. 152.
Pokud se žalobkyně odvolává na protokol o výslechu svědka ze dne 25. 11. 2005,
č. j. 79171/05/123930/1135, uvádí stěžovatel, že paní Simona Podlipská, osoba zplnomocněná
k jednání za společnost Švarc - Podvalský, spol. s r. o., uvedla, že faktura č. 120 z 31. 12. 1999
na částku 217 149,70 Kč a faktura č. 152 z 30. 12. 1999 na částku 212 753,10 Kč byly evidovány
ve společnosti pod č. 1367 a 1368. Z první zálohy byla skutečně zaplacena jen záloha ve výši
170 000 Kč (a to 22. 7. 1999), z druhé faktury byla zaplacena záloha ve výši 50 000 Kč, přičemž
platba proběhla dne 17. 5. 1999. Zbytek nebyl uhrazen ani do konce roku 2000. Zástupce
manžela žalobkyně položil uvedené svědkyni otázku, zda peněžní prostředky ve výši 170 000 Kč
a 50 000 Kč byly vyplaceny v roce 1999, ale ne 31. 12. 1999, jak uvedl manžel žalobkyně ve svých
účetních dokladech. Tomuto zjištění pak odpovídá i přehled vyhotovený správcem daně,
v němž je uvedeno, o které konkrétní částky byl základ daně za zdaňovací období roku 1999
upraven, a to v časové posloupnosti. Vzhledem k tomu považuje stěžovatel závěr krajského
soudu ohledně nepřezkoumatelnosti za nepřípadný.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně nevyužila své možnosti podat ke kasační stížnosti vyjádření.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jménem stěžovatele jedná pověřená
zaměstnankyně s potřebným vzděláním a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost stojí na dvou základních námitkách, které polemizují s dvěma důvody,
které vedly krajský soud ke zrušení napadeného rozhodnutí. Prvním je skutečnost, že přehledná
tabulka zdanitelných příjmů za zdaňovací období roku 1999 nebyla zahrnuta v rozhodnutí
žalovaného ani přiložena k protokolu o ústním jednání ze dne 15. 5. 2006.
Podle §50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „daňový řád“), odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu
požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající
podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Podle §50 odst. 7
daňového řádu pak platí, že rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání
v plném rozsahu. V odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.
Mantinely pro přezkum rozhodnutí v daňovém řízení tedy v první řadě nastavuje
odvolání. V něm je žalobkyní uvedeno, že důvody nesprávného postupu správce daně jsou
uvedeny v odvolání proti rozhodnutí ve věci manžela žalobkyně. V tomto odvolání
je pak uvedeno, že správce daně nesprávně zohlednil některé jeho příjmy, které vyplývaly
z vystavených faktur č. 120/99, 152/99, 132/99 a 116/99. Na základě těchto námitek vyhotovil
správce daně přehled, ve kterém uvedl, o které konkrétní částky a na základě jakých podkladů byl
základ daně za zdaňovací období roku 1999 upraven. S tímto přehledem byl seznámen manžel
žalobkyně dne 15. 5. 2006 při ústním jednání před správcem daně a uvedená tabulka mu byla
předána. Manžel žalobkyně uvedl, že věci nerozumí a odkázal na svého zástupce. Ten uvedl,
že některé příjmy nebyly zahrnované z důvodu chybného postupu účetní, neboť zálohy
považovala pouze za platbu, jak je běžné v podvojném účetnictví. Na dotaz, která konkrétní
částka je do základu daně zahrnuta správcem daně neoprávněně, uvedl manžel žalobkyně,
že vše nechává na svém zástupci. Ten vyjádřil domněnku, že v každém případě nemohly být
uskutečněny vlastní náklady tak, jak jsou doměřeny ve výši 1 082 625 Kč. Mohlo jít o příjmy
nezaúčtované v minulých letech, kdy účetní udělala pravděpodobně stejnou chybu jako v letech
1999 a 2000, nebo se jednalo o další přijaté zálohy na stavební práce, které nebyly zahrnuty
v peněžním deníku. Stěžovatel k této námitce ve svém rozhodnutí uvedl, že manžel žalobkyně
neprokázal své tvrzení uvedené v odvolání o tom, že správce daně zvýšil základ daně
o nesprávnou výši zdanitelných příjmů. Zástupce manžela žalobkyně v daňovém řízení
sice namítl, že do zdanitelných příjmů neměly být zahrnuty peněžní prostředky ve výši
1 082 625 Kč, které daňový subjekt označil jako vklady do podnikání, nenavrhl a nedoložil však
žádné důkazní prostředky, které by jeho tvrzení prokázaly.
Z uvedeného je patrné, že se stěžovatel z námitkami podanými v odvolání vypořádal
(vyšel z toho, že se manželu žalobkyně nepodařilo prokázat tvrzení, jež uváděl). Nejvyšší správní
soud setrvale judikuje (např. rozsudek ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 - 71,
www.nssoud.cz), že nevypořádá-li se správní orgán v souladu s §50 odst. 7 daňového řádu
v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Tuto vadu nelze zhojit vyvrácením odvolacích
námitek ve vyjádření k žalobě, příp. v kasační stížnosti. V nyní souzené situaci ovšem o takový
případ nejde, neboť stěžovatel se s odvolacími námitkami vypořádal. Nebylo povinností
stěžovatele, aby za žalobkyni v odvolání domýšlel další možné odvolací námitky a následně
se s nimi snažil zabývat. Při přezkumu rozhodnutí rovněž nevyšly najevo nové skutečnosti,
k nimž by měl stěžovatel přihlížet (stěžovatel sice provedl výslechy svědků, avšak ty nepřinesly
do věci nic, co nezjistil již správce daně). Je také zřejmé, že manžel žalobkyně plně věděl,
jaké příjmy stěžovatel započetl do zdaňovacího období roku 1999, neboť byl s tabulkou,
zmíněnou shora, seznámen. V žalobě pak žalobkyně namítala, že daňová ztráta byla vyměřena
v nesprávné výši také proto, že orgány finanční správy nesprávně zohlednily příjmy vyplývající
z faktur, jejichž rozsah je širší, než jak bylo podáno v odvolání, o němž posléze rozhodl
stěžovatel zrušeným rozhodnutím. Krajský soud tedy v řízení podle §65 a násl. s. ř. s. musel mít
k dispozici údaje o tom, jaké příjmy (a proč) byly správcem daně a stěžovatelem v případě
manžela žalobkyně zahrnuty do zdaňovacího období roku 1999. Tuto skutečnost mohl krajský
soud zjistit hned ze dvou různých zdrojů. Prvním byla rozhodnutí správce daně, z nichž plyne,
jak správce daně posoudil jednotlivé příjmy manžela žalobkyně. Druhým byla přehledná tabulka,
jak a kterými rozhodnutími byly příjmy manžela žalobkyně posuzovány. Tato tabulka je označena
jako příloha č. 1 předkládací zprávy k odvolání proti rozhodnutí správce daně ze dne
22. 10. 2004, č. j. 75542/04/123930/1135, a je součástí spisového materiálu, který měl krajský
soud k dispozici (spisy manžela žalobkyně a žalobkyně samé jakožto osoby spolupracující byly
předkládány zároveň a tvořily logický celek) . Krajský soud tedy měl dostatek podkladů pro to,
aby mohl posoudit, z čeho finanční orgány při svém hodnocení příjmů manžela žalobkyně
vycházely. Pokud byl krajský soud opačného názoru, pochybil.
Druhou kasační námitkou brojí stěžovatel proti tomu, že se ve svém rozhodnutí
nevypořádal se všemi odvolacími důvody. V podaném odvolání žalobkyně poukazovala
na odvolání svého manžela, který mj. argumentoval tím, že správce daně chybně zohlednil,
zda byly určité jeho příjmy připsány na jeho účet či do pokladny v roce 1999. Konkrétně mělo jít
o fakturu 120/99 (na společnost Švarc - Podvalský, spol. s r. o.) na částku 217 149,70 Kč,
resp. 152/99 (též Švarc - Podvalský, spol. s r. o.) na částku 212 753,10 Kč. Součástí odvolání
manžela žalobkyně je i tabulka, jak příjmy hodnotil správce daně a jak na ně pohlíží manžel
žalobkyně. Ten navíc namítal, že správce daně nepřihlédl ke skutečnostem, které byly v odvolání
namítány.
Podle protokolu o výslechu svědka před stěžovatelem ze dne 25. 11. 2005,
č. j. 79171/05/123930/1135, vypověděla Simona Podlipská, zmocněná k jednání za společnost
Švarc - Podvalský, spol. s r. o., že k faktuře 120/99 byla v roce 1999 zaplacena skutečně pouze
záloha 50 000 Kč (dne 17. 5. 1999). K faktuře 152/99 byla rovněž zaplacena pouze záloha,
a to ve výši 170 000 Kč (22. 7. 1999). Částky odpovídají tomu, z čeho vyšel i finanční úřad.
V odůvodnění rozhodnutí stěžovatele je uvedeno, že manžel žalobkyně (a vzhledem
k formulaci odvolacích důvodů ani žalobkyně sama) neprokázal své tvrzení uvedené v odvolání,
že správce daně zvýšil základ daně o nesprávnou výši zdanitelných příjmů. Zástupce manžela
žalobkyně sice namítl, že do zdanitelných příjmů neměly být zahrnuty peněžní prostředky
v celkové výši 1 082 625 Kč, avšak nenavrhl a nedoložil žádné důkazní prostředky, které by jeho
tvrzení prokázaly. Pokud jde o výslech svědka před stěžovatelem, uvedl stěžovatel ve zrušeném
rozhodnutí, že ze svědecké výpovědi nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by měly
vliv na výši základu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999. Zástupci
manžela žalobkyně navíc bylo umožněno klást svědkovi dotazy.
Podle §48 odst. 4 písm. e) daňového řádu musí odvolání obsahovat návrh důkazních
prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným, není-li odvoláním namítán jen rozpor s právními
předpisy. V daném případě manžel žalobkyně (na něhož v odvolání žalobkyně poukazuje)
namítal, že příjmy za rok 1999 byly nesprávně navýšeny. Toto své tvrzení nepodepřel žádným
důkazním prostředkem. V podstatě však brojil proti skutkovému stavu (šlo o posouzení toho,
zda uvedené částky byly jím přijaty v uvedeném období). Správce daně proto vyslechl svědka,
který uvedl, že předmětné částky byly zaplaceny (viz výše). Výslechu svědka byl zástupce manžela
žalobkyně přítomen a bylo umožněno mu klást dotazy. Tvrzení svědka se manžel žalobkyně
ani nikterak nepokoušel vyvracet. Veškeré svoje námitky, že uvedené částky nepřijal, vystavěl
manžel žalobkyně toliko na hypotézách. Stěžovatel proto přezkoumal v tomto směru odvolání,
jak bylo vymezeno manželem žalobkyně (resp. žalobkyní), plně v souladu s §50 odst. 3 daňového
řádu. Vedle toho přihlédl ke skutečnostem, které sice nebyly uplatněny, ale vyšly v řízení najevo
(výslech svědka). Tím naplnil své povinnosti, jak je vymezuje daňový řád. K tomu viz i usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74,
publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, v němž je uvedeno, že odvolací orgán přezkoumá rozhodnutí
správce daně v rozsahu, v jakém bylo odvoláním napadeno. Nadto je povinen zabývat
se rozhodnutím z hledisek uvedených v §50 odst. 3 větě druhé daňového řádu a přihlédnout
ke zjištěným skutečnostem, i když nebyly odvolatelem uplatněny. Rozsah provedeného přezkumu
musí nalézt odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu (§50 odst. 7
daňového řádu). Těmto požadavkům stěžovatel dostál. Kvalita a šíře odvolání je totiž základním
úhelným kamenem odůvodnění správního rozhodnutí. V posuzované situaci navíc manžel
žalobkyně (a žalobkyně sama též) přesně věděl, v jaké výši započetl správce daně příjmy
na základě uvedených faktur. O tom svědčí, že proti této výši brojil v odvolání i to, že o ní byl
zpraven prostřednictvím shora popsané přehledové tabulky.
Krajský soud tak pochybil, pokud uvedl, že se odvolací orgán s předmětným odvolacím
důvodem nevypořádal. Stěžovatel totiž v obecné rovině odpověděl sdostatek na obecně
formulované odvolací důvody, navíc provedl výslech svědka, s jehož výsledkem se v rozhodnutí
o odvolání rovněž vypořádal (výslech navíc potvrdil závěry správce daně).
Žalobou napadené rozhodnutí stěžovatele není nepřezkoumatelné pro nedostatek
skutkových důvodů. Krajský soud ovšem dospěl k opačnému právnímu závěru, a proto Nejvyšší
správní soud jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je vázán právním
názorem v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 1, 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu