ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.25.2009:55
sp. zn. 2 As 25/2009 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) K. Č., b) F.
H., c) J. U., všichni zastoupeni JUDr. Přemyslem Krausem, advokátem se sídlem Revoluční 1,
Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2008,
č. j. 30 Ca 188/2006 - 31, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne
26. 7. 2006, č. j. KUJI 55846/2006, a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti požádal stěžovatel současně o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“); svůj návrh
ovšem nijak neodůvodnil.
Žalobci ve svém vyjádření navrhli, aby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek,
a poukázali na to, že nejsou splněny podmínky ve smyslu §73 s. ř. s.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Nejvyšší správní soud v daném případě plně souhlasí s žalobci, že nejsou splněny
podmínky podle §73 s. ř. s., stěžovatel sám ostatně žádné konkrétní důvody, proč navrhuje
přiznání odkladného účinku, ani neuvádí. Kasační stížnost je přitom mimořádným opravným
prostředkem, byť široce nastaveným, a s. ř. s. výslovně stanoví, že odkladný účinek nemá.
Odkladný účinek jí může být přiznán pouze tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. Z výkladu tohoto pojmu je zřejmé,
že se musí jednat o výjimečný, závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit
(upravovat). To platí tím spíše v situaci, kdy přiznání odkladného účinku navrhuje žalovaný
správní orgán, jak bylo konstatováno například v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, publikováno pod č. 46/2004 Sb. NSS, kde zdejší soud uvedl,
že zrušením rozhodnutí správního orgánu a vrácením věci k dalšímu řízení bez dalšího nehrozí
tomuto správnímu orgánu nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 2 a §107 s. ř. s.
Lze si jistě na druhé straně představit, že právě ve stavebních věcech může takový
závažný stav nastat, například tím, že bude postavena stavba, jejíž postavení se v novém řízení
po přezumu ve správním soudnictví ukáže být protizákonným. V nyní posuzovaném případě
ovšem stěžovatel nijak neupřesnil, proč právě zde by tento procesní prostředek měl být použit
a v čem v tomto případě má spočívat hrozba závažné újmy, která by měla vést k přiznání
odkladného účinku, a není jistě úkolem Nejvyššího správního soudu tyto důvody jakkoli domýšlet
za stěžovatele. Stěžovatel tak netvrdí, že by pro něho právní následky rozhodnutí znamenaly
nenahraditelnou újmu, a její existenci neshledal ani zdejší soud.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu