ECLI:CZ:NSS:2009:2.AZS.62.2009:68
sp. zn. 2 Azs 62/2009 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Have lce, JUDr. Zdeňka Kühna
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: L. Y., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou,
advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 20. 8. 2009, č. j. 3 Az 34/2007 – 51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl včasnou kasační stížností shora označené usnesení
městského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále „žalovaný“) ze dne 13. 9. 2007, č. j. OAM -10-408/LE-05-05-2007, e. č. L007133.
Uvedeným rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení m ezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v rozhodném znění
(dále jen „zákon o azylu“).
Kasační stížnost je uplatněna z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti
rozhodnutí o zastavení řízení. Důvodnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že městský
soud svým postupem (zastavením řízení) nedostál své povinnosti poskytnout stěžovateli ochranu,
která mu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) náleží; obsah tohoto
článku Listiny pak stěžovatel v kasační stížnosti cituje. Z uvedeného důvodu navrhuje zrušit
napadené usnesení městského soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Zároveň žádá, aby byl jeho
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
II.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její důvodnost, neboť se domnívá,
že jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany i usnesení městského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy. Ve věci řízení o kasační stížnosti žalovaný
odkazuje na správní spis. Žalovaný se domnívá, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti
stanovené v §106 odst. 1 s. ř . s., neboť z ní není zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je usnesení městského soudu napadáno.
III.
Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti nejprve zabýval
otázkou její přijatelnosti ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Nepřijatelnost ve věcech
mezinárodní ochrany, jejímž následkem je odmítnutí kasační stížnosti, musí být podle tohoto
ustanovení s. ř. s. vyslovena Nejvyšším správním soudem v případě, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“ vymezil Nejvyšší správní soud ve svém precedenčním usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS). Jedná se jen o „natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázk y nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací čin nosti krajských
soudů.“
Jedním z případů přijatelnosti kasační stížnosti, jak byly vymezeny Nejvyšším správním
soudem ve výše citovaném usnesení, bude i situace, kdy je v napadeném rozhodnutí
městského (resp. krajského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se může jednat také
tehdy, pokud městský soud pochybil při výkladu hmotného či procesního práva takovým
způsobem, že kdyby k tomuto pochybení nedošlo, bylo by možné se důvodně domnívat,
že by městský soud v konkrétním případě rozhodl věcně odlišně.
V nyní projednávaném případě bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno na základě
ustanovení §33 písm. c) zákona o azylu, jelikož stěžovatel v průběhu řízení
neoprávněně opustil území České republiky a vstoupil na území jiného státu. Je proto zřejmé,
že do úvahy připadá toliko posouzení naplnění kasačního důvodu zakotveného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který je nutné v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu
vnímat jako důvod speciální. Kognice rozhodování se proto nutně musí orientovat pouze
na posouzení toho, zda k zastavení řízení o žalobě stěžovatele došlo v souladu se zákonem
či nikoliv; procesní prostor pro další úvahy, které by se týkaly naplnění důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany, zde Nejvyšší správní soud nemá.
Na základě těchto úvah přistupoval Nejvyšší správní soud k hodnocení přijatelnosti
podané kasační stížnosti, kterou však v daném případě neshledal. Městský soud nepochybil,
pokud řízení o žalobě stěžovatele zastavil, byla -li naplněna podmínka aplikace ustanovení §33
písm. c) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení „Soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení
mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu“ . Bylo-li v průběhu
řízení před správním soudem zjištěno, že došlo k naplnění citovaného ustanovení (stěžovatel
svévolně opustil dne 13. 11. 2007 Poby tové středisko Kostelec nad Orlicí, dne 8. 1. 2008 požádal
o udělení mezinárodní ochrany ve Velké Británii, od tud byl dne 13. 2. 2008 transferován zpět
do České republiky), což vyplývá z evidence Ministerstva vnitra (OAMP), která byla pořízena dne
3. 2. 2009 (č. l. 32 soudního spisu), neměl městský soud jinou možnost, než řízení o kasační
stížnosti zastavit. Stěžovatel přitom zjištěné skutečnosti o svém vycestování z České republiky
a pobytu na území jiného členského státu Evropské unie nepopírá ani je nevyvrací. Jednalo
se tedy o aplikaci kogentního zákonného ustanovení, které je již dostatečně
a konstantně zjudikováno zdejším soudem. Přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. proto zjevně není dán.
Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud již ve výše citovaném usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, „v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je nejenom splnit
podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií
přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat“. Stěžovatel v kasační stížnosti velmi
obecně namítá porušení svého práva na soudní ochranu, jež zaručuje čl. 36 Listiny. Za situace,
kdy kasační stížnost obsahuje toliko citaci obsahu tohoto článku Listiny, nezbývá Nejvyššímu
správnímu soudu než konstatovat, že taková kasační stížnost nenasvědčuje naplnění podmínek
její přijatelnosti, tedy jejímu meritornímu projednání. Nejvyšší správní soud nadto uvádí,
že podmínky a podrobnosti uplatnění práva na soudní ochranu upravuje zákon (čl. 36 odst. 4
Listiny), kterým je v posuzovaném případě právě zákon o azylu, jež je v rámci soudního
přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany ve vztahu k s. ř. s. zákonem speciálním. Stanoví -li
zákon o azylu podmínky, za jejichž naplnění dojde k ukončení soudního řízení ve věci
mezinárodní ochrany zastavením tohoto řízení, nastane-li v konkrétním případě některá
z vymezených podmínek, jde o právem aprobovaný postup soudu, pokud řízení o žalobě zastaví.
Aplikace ustanovení §33 písm. c) zákona o azylu zároveň nevyvolává pochybnosti o svém
případném nesouladu s ústavním pořádkem, resp. ústavně zaručeným právem na soudní ochranu,
není tedy ani dán důvod k podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení tohoto zákonného
ustanovení v rámci tzv. konkrétní kontroly norem [podle čl. 95 Ústavy ČR a ustanovení
§48 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji prot o nepřijatelnou a podle ustanovení
§104a s. ř. s. ji odmítl. Stěžovatelovou žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval, jelikož tento plyne automaticky již z ustanovení
§32 odst. 5 zákona o azylu v nyní účinném znění.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu