ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.116.2008:85
sp. zn. 3 Ads 116/2008 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: D. S.,
zast. Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova 9/223, proti
žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2007, čj. MHMP 151416/2007, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007, čj. 4 Cad 85/2007 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky, Mgr. Dagmar Dřímalové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1600 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení Městského
soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2007,
čj. MHMP 151416/2007. Uvedeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 20. 2. 2007, čj. P4/29589/07/OSOC/KRAL/
1786, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání mimořádných výhod pro občany těžce
zdravotně postižené.
Městský soud v Praze předně zjišťoval, zda jsou v dané věci splněny podmínky řízení,
přitom dospěl k závěru, že tomu tak není. Přezkoumání napadeného správního rozhodnutí
ve správním soudnictví je vyloučeno podle §56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti
orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení (dále jen „zákon č. 114/1988 Sb.“).
Podle tohoto ustanovení jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální
péče a o mimořádných výhodách občanům zdravotně postiženým podle §34 odst. 1 písm. a)
až e) téhož zákona. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že prvoinstanční správní orgán
rozhodoval podle zákona č. 114/1988 Sb. o žádosti žalobkyně o přiznání mimořádných výhod.
Žaloba tedy není přípustná [§68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“)] a Městský soud v Praze ji proto podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
Usnesení Městského soudu v Praze napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížností, posléze doplněnou ustanovenou zástupkyní, z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Má za to, že došlo k nedorozumění, neboť nenapadala Magistrát
hl. m. Prahy, nýbrž komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, jmenovitě MUDr. N. a MUDr. Ž.
Jejich výroky stěžovatelku poškodily po stránce psychické, zdravotní i společenské. Navrhla
proto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §34 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1988 Sb. rozhoduje obecní úřad obce
s rozšířenou působností o přiznání mimořádných výhod těžce zdravotně postiženým občanům.
Podle §56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb. jsou ze soudního přezkumu vyloučena
rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně
postiženým podle §34 odst. 1 písm. a) až e).
Podle §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí,
které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.
Jak již konstatoval Městský soud v Praze, rozhodovaly správní orgány v daném případě
o přiznání mimořádných výhod těžce zdravotně postiženým občanům ve smyslu §34 odst. 1
písm. e) zákona č. 114/1988 Sb. Soudní přezkum těchto rozhodnutí je podle §56c písm. a)
tohoto zákona vyloučen. Městský soud tedy postupoval správně, pokud žalobu odmítl podle §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s. jako nepřípustnou.
K námitce, podle níž bylo úmyslem stěžovatelky napadnout přímo posudek posudkové
komise MPSV, lze uvést pouze to, že tento posudek je podkladem pro rozhodnutí odvolacího
správního orgánu (srov. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.), a nikoli samostatným správním
rozhodnutím. Ani jej proto žalobou ve správním soudnictví napadnout nelze.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že napadené usnesení netrpí vadou podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a kasační stížnost proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl
jako nedůvodnou.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatelky náleží v souladu s §11 písm. b) a d) ve spojení s §9
odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti,
tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x 500 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky, celkem tedy 1600 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelky
nese dle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu