ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.123.2008:79
sp. zn. 3 Ads 123/2008 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. H.,
zastoupeného advokátkou JUDr. Janou Svatoňovou se sídlem Na Strži 1702/65, Praha 4, proti
žalované: Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404/4,
Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu Vojenské zdravotní pojišťovny České
republiky ze dne 2. 5. 2007 čj. 051004736/06-VN-20, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2008 č. j. 9 Ca 244/2007 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti rozsudku Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 31. 1. 2008 č. j. 9 Ca 244/2007 - 35, jímž bylo
zrušeno rozhodnutí žalované specifikované v záhlaví tohoto rozsudku a věc jí byla vrácena
k dalšímu řízení. Bylo rovněž rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou
domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí rozhodčího orgánu Vojenské zdravotní
pojišťovny, kterým byla zamítnuta jeho žádost o odstranění tvrdosti zákona a prominutí penále
ve výši 36 541 Kč, vyměřeného výkazem nedoplatků ze dne 9. 1. 2005.
Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná nezohlednila jeho tíživou sociální situaci, že nemá
téměř žádný majetek a platí výživné na nezletilou dceru a proto je ve finanční tísni. V tomto
postavení se ocitl bez své viny a vymáháním dluhu by mohla být ohrožena výživa dlužníka a osob
na jeho výživu odkázaných. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil
a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na §53a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), s tím, že podle odstavce 5 tohoto
ustanovení se na řízení o prominutí pokuty, přirážky k pojistnému nebo penále nevtahují obecné
předpisy o správním řízení. Rozhodnutí o odstranění tvrdosti je rozhodnutím konečným
a má povahu úkonu založeného na právní úvaze správního orgánu. Tento úkon nezakládá,
nemění ani neruší práva, ani závazně neurčuje práva a povinnosti, protože se jím nerozhoduje
o právu ve smyslu nároku založeného zákonem. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu odmítl
jako nepřípustnou podle §68 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Podle názoru městského soudu podstatou sporu je posouzení, zda žalovaná
při rozhodování podle §53a zákona č. 48/1997 Sb. o žádosti žalobce na odstranění tvrdosti
zákona – prominutí penále – zvažovala žalobcem tvrzené důvody pro prominutí, či nikoli.
Soud zjistil, že o žádosti žalobce rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, jímž žádost
zamítla, aniž by uvedla důvody, proč v případě žalobce nevyužila své pravomoci zmírňovat
tvrdost zákona a vyměřené penále nesnížila.
Městský soud při posouzení věci vyšel z §53a odst. 2 a odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.
Uvedl, že ačkoli z dikce těchto ustanovení vyplývá, že na prominutí penále není právní nárok
a na řízení o jeho prominutí se nevztahují obecné předpisy o správním řízení, není zákonem
č. 48/1997 Sb. zakotveno, že vydané rozhodnutí není třeba odůvodňovat. Soud též přihlédl
k judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž je rozhodnutí o žádosti o prominutí daně
přezkoumatelné ve správním soudnictví, a to co do dodržení předepsaného procesního postupu
a dodržení mezí správního uvážení, resp. jeho zneužití. Městský soud uvedl, že i tot o, rovněž
nenárokové rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti zákona musí obsahovat odůvodnění,
z něhož bude správní úvaha patrná, a to přesto, že to zákon nestanoví, nebo taková úvaha musí
vyplývat ze správního spisu tak, aby bylo možno přezkoumat, zda správní orgán při rozhodování
o žádosti správní uvážení nezneužil. V projednávané věci nejsou důvody nevyhovění žádosti
žalobce v žalobou napadeném rozhodnutí uvedeny a ani z obsahu spisového materiálu není
úvaha žalované o důvodech jejího zamítnutí zřejmá. Podle názoru městského soudu, byť
žalovaná nebyla při svém rozhodování vázána konkrétní procesní normou a zákon č. 48/1997 Sb.
procesní úpravu v tomto rozsahu postrádá, nezbavuje tato skutečnost žalovanou povinnosti
rozhodovat v souladu s obecnými principy správního řízení. Podle názoru soudu je povinností
žalované vydat po provedeném řízení rozhodnutí s odůvodněním, ve kterém bude uvedeno,
z jakého zjištěného skutkového stavu žalovaná vycházela, jak tento skutkový stav zjistila, které
skutečnosti má za osvědčené a které nikoli, jaká právní názor zaujala, na základě jakých právních
předpisů tak učinila a zejména z jakých důvodů nepřisvědčila žalobcem tvrzeným důvodům
pro odstranění tvrdosti zákona a prominutí penále. Městský soud proto napadené rozhodnutí
zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a věc vrátil žalované
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že napadeným rozhodnutím žalovaná, resp. její
rozhodčí orgán, jako orgán příslušný k řízení o žádostech o odstranění tvrdosti zákona ve smyslu
§53a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. rozhodla o žádosti o odstranění tvrdosti zákona a prominutí
penále ve výši 36 541 Kč, vyměřené výkazem nedoplatků, tak, že žádost zamítla. V následující
větě je uvedeno, že rozhodčí orgán neshledal důvod pro využití své pravomoci zmírňovat
tvrdost zákona v tomto případě a vyměřené penále nesnížil. Rozhodnutí končí poučením
o nepřípustnosti opravných prostředků.
Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Souhlasí s tím, že rozhodnutí sice odůvodnění neobsahuje, z obsahu spisového materiálu
však jednoznačně vyplývá důvod, pro který stěžovatelka nemohla, bez ohledu na správní uvážení,
rozhodnout jinak než žádost žalobce zamítnout podle §53a odst. 3 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zdravotní pojišťovna nemůže rozhodnout o odstranění
tvrdosti zákona a prominout penále v případě, kdy plátce nezaplatil pojistné na zdravotní
pojištění splatné do dne vydání rozhodnutí o prominutí penále, jak tomu bylo v projednávané
věci. Jediným rozhodnutím, které mohla stěžovatelka vydat, bylo rozhodnutí, jímž se zamítá
žádost o odstranění tvrdosti zákona a prominutí penále. Tento důvod pro zamítnutí žádosti
je dán zákonem a nezávisí na správním uvážení příslušného orgánu. Existence tohoto důvodu
vyplývá ze spisu. Vzhledem k tomu stěžovatelka již nezkoumala sociální situaci žalobce, protože
ani tento, ani jakýkoli jiný důvod nemohl mít na její rozhodnutí vliv. Teprve v případě, že plátce
zaplatí pojistné na zdravotní pojištění, se rozhodčí orgán žádostí o odstranění tvrdosti zákona
nejen musí zabývat, ale může jí zcela nebo zčásti vyhovět.
Stěžovatelka se domnívá, že její rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, oproti
tomu rozhodnutí městského soudu není v souladu se zákonem, protože ani v novém rozhodnutí
by nezbylo než rozhodnout stejně. Chybná je rovněž úvaha městského soudu, že rozhodčí orgán
nebyl při svém rozhodování vázán konkrétní procesní normou, což jej však nezbavilo povinnosti
rozhodovat v souladu s obecnými principy správního řízení. Rozhodčí orgán byl naopak vázán
konkrétní právní normou, a to §53a odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., což je norma procesní
povahy. Podle tohoto ustanovení nemůže příslušný orgán rozhodnutím odstranit tvrdost zákona,
pokud přede dnem vydání rozhodnutí nedojde k zaplacení pojistného. V tomto případě tedy
na úvaze rozhodčího orgánu nezáleží a zákon ani prostor pro správní úvahu příslušnému orgánu
neposkytuje.
Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, když nenalezl důvody,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 část věty za středníkem s. ř. s.),
posoudil kasační stížnost
takto:
Relevantní právní úprava je obsažena v §53a zákona č. 48/1997 Sb. Podle odstavce 1
tohoto ustanovení zdravotní pojišťovna může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly
při předepsání penále, jehož výše nepřesahuje 20 000 Kč ke dni doručení žádosti o odstranění
tvrdosti. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení rozhodčí orgán může odstraňovat tvrdosti,
které by se vyskytly při uložení pokuty, vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále,
jehož výše přesahuje 20 000 Kč.
Podle odstavce 3 téhož ustanovení o odstranění tvrdostí podle odstavce 1 nebo 2 nelze
rozhodnout, jestliže
a) plátce pojistného nezaplatil pojistné na zdravotní pojištění splatné do dne vydání
rozhodnutí o prominutí pokuty, přirážky k pojistnému nebo penále,
b) na plátce pojistného byl podán insolvenční návrh,
c) plátce pojistného vstoupil do likvidace.
Podle odstavce 5 tohoto ustanovení na řízení o prominutí pokuty, přirážky k pojistnému
nebo penále se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí o odstranění tvrdostí
je rozhodnutím konečným.
Ustanovení §53a bylo do zákona č. 48/1997 Sb. vloženo zákonem č. 176/2002 Sb.,
který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2002.
Podle §180 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tam, kde se podle dosavadních
právních předpisů postupuje ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí,
aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení
je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.
Z §53a zákona č. 48/1997 Sb. vyplývá, že zdravotní pojišťovna nebo její rozhodčí orgán
postupují při podání žádosti o odstranění tvrdostí zákona tak, že nejprve zkoumají, zda není dán
některý z důvodů uvedených v odstavci 3. Pokud některý z těchto důvodů dán je, pak žádost
zamítnou, protože pro odstranění tvrdosti zákona nejsou splněny základní zákonné podmínky.
Pokud zdravotní pojišťovna nebo její rozhodčí orgán dospějí k závěru, že v konkrétním
případě není dán žádný z důvodů uvedených v §53a odst. 3, pak přistoupí ke správnímu uvážení,
zda v konkrétním případě je dán důvod pro odstranění tvrdostí zákona a rozhodnou o úplném
či částečném odstranění tvrdosti, nebo tuto žádost zamítnou.
Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem stěžovatelky, že tato její rozhodnutí nemusí
být odůvodněna. Na rozhodování podle §53a zákona č. 48/1997 Sb. dopadá shora zmíněné
ustanovení §180 odst. 1 správního řádu. Je třeba z něj dovodit, že náležitostí rozhodnutí,
jímž se zamítá žádost o odstranění, je jeho odůvodnění, které musí obsahovat přiměřeně
náležitosti stanovené v §68 odst. 3 správního řádu.
Rozhodne-li zdravotní pojišťovna nebo její rozhodčí orgán o žádosti o odstranění
tvrdostí zákona, pak je třeba, aby v odůvodnění tohoto rozhodnutí byly uvedeny úvahy,
jimiž se tento orgán řídil. Absenci příslušného odůvodnění nelze nahradit vysvětlením věci
ve vyjádření k žalobě. Rozhodnutí je nutno odůvodnit proto, aby žadatel seznal důvody, pro které
bylo rozhodnuto a aby se případně mohl proti tomuto rozhodnutí a důvodům v něm uvedených
bránit žalobou ve správním soudnictví. Postrádá-li toto rozhodnutí odůvodnění, je dán důvod
pro zrušení takového rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§76
odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji podle
§110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná a žalobci v tomto řízení náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. srpna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu