ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.84.2009:131
sp. zn. 3 Ads 84/2009 - 131
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: I. B.,
zastoupeného JUDr. Františkem Mozgou, advokátem se sídlem Špitálka 41, Brno, proti
žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2006, č. 111, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2009, č. j. 5 Ca 86/2008 – 95,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 11. 1. 2006, č. 111.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie
České republiky Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 18. 12. 2003,
č. SJMK-2527/2003, kterým byl žalobce podle §55 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním
poměru příslušníků Police České republiky, ve znění pozdějších předpisů, podle §4 zákona
č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších
organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a podle §2 a §3 nařízení vlády
č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění
pozdějších předpisů, dnem 1. 1. 2004 zařazen do 7. platové třídy, funkce 3. 2. 1, policejní
inspektor podle přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací
a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců
ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.
V této věci již rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2007,
č. j. 5 Ca 34/2006 - 52, jímž zrušil rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního
poměru ze dne 11. 1. 2006, č. 111, a rozhodnutí ředitele Policie České republiky Správy
Jihomoravského kraje ze dne 18. 12. 2003, č. SJMK-2527/2003, a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 13. 2. 2008, č. j. 3 Ads 10/2008 - 78, zrušil napadený rozsudek a věc soudu vrátil
k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že Městský soud v Praze pochybil, jestliže jako rozhodné
kritérium pro žalobcovo zařazení do 8. platové třídy, funkce policejní inspektor 3.2.1.,
podle přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., posuzoval stěžovatelovo využívání technických
prostředků nebo pomůcek, které může podle náplně služební činnosti ze dne 8. 1. 2004
při výkonu služby používat. Podle dikce odst. 1 charakteristiky 8. platové třídy právní úprava
počítá s jejich možným využíváním. Oproti tomu při plnění základních úkolů policie
podle charakteristiky 7. platové třídy není možnost využívání přidělených technických prostředků
a pomůcek zmíněna. Neznamená to však, že by policista zařazený v 7. platové třídě při plnění
základních úkolů policie přidělené technické prostředky a pomůcky nevyužíval. Podle Nejvyššího
správního soudu se jedná o obecné či běžné technické prostředky a pomůcky, které slouží
jak k plnění základních úkolů policie, tak i případnému odhalování a vyřizování přestupků
svěřených do působnosti policie v blokovém řízení, proto policista zařazený v 7. platové třídě
nepochybně též využívá tyto základní technické pomůcky a prostředky. Policista zařazený
v 8. platové třídě může navíc využívat speciální technické prostředky a pomůcky, a to v rámci
odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie.
Podle Nejvyššího správního soudu je důvodem pro zařazení žalobce do 7. platové třídy zejména
jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. Přidělené technické prostředky
a pomůcky žalobce používá při odhalování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti
policie, a to pouze v rámci blokového řízení. Přisvědčení argumentaci žalobce by vedlo
k absurdním závěrům, že policista zařazený v 7. platové třídě by nemohl používat žádné přidělené
technické prostředky a pomůcky, čímž by zřejmě nemohl vyřizovat přestupky v blokovém řízení,
neboť při absenci běžných technických prostředků a pomůcek by přestupek nemohl být
spolehlivě zjištěn.
Městský soud v Praze, vázán tímto právním názorem Nejvyššího správního soudu
rozhodl rozsudkem ze dne 1. 4. 2009, č. j. 5 Ca 86/2008 - 95, tak, že žalobu stěžovatele
proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Jak již konstatoval ve zrušeném rozsudku ze dne
31. 10. 2007, žalobci není svěřováno kvalifikovanější objasňování a vyřizování přestupků,
jeho zařazení, pokud jde o nejnáročnější práci, kterou má žalobce vykonávat, proto odpovídá
7. platové třídě. Současné využívání přidělených technických prostředků není podle závazného
právního názoru Nejvyššího správního soudu činností, která by představovala druh práce
ve smyslu ust. §4 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., a není proto důvodem k zařazení žalobce
do 8. platové třídy.
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že napadený rozsudek vychází,
avšak pouze v určité rovině, ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 2. 2008, č. j. 3 Ads 10/2008 - 78. Nejvyšší správní soud se vyjádřil pouze k posouzení právní
otázky, zda využívání přidělených technických prostředků a pomůcek je či není samo o sobě
důvodem k zařazení žalobce do 8. platové třídy. V žádném případě však nerozhodl o tom,
zda stěžovatele má či nemá být zařazen do 8. platové třídy.
Stěžovatel poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008,
č. j. 8 Ca 336/2008 - 111, jímž soud ve skutkově zcela totožném případu zrušil rozhodnutí
žalovaného jako nepřezkoumatelné, neboť odůvodnění neobsahovalo charakteristiku činností
žalobcem skutečně vykonávaných, a dále zda činnost, kterou vykonával kromě blokového řízení
při řešení přestupků podléhá zařazení do 8. platové třídy. Skutkově shodným
případem se pak zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 11/2008 - 73, kde dospěl k závěru, že Městský soud opomenul zcela zásadní vadu
správních rozhodnutí, a to jejich nepřezkoumatelnost. Ze správního spisu totiž vyplývá totožný
výčet činností žalobce před přijetím nařízení vlády č. 330/2003 Sb., v jehož důsledku
došlo k přechodu na šestnáctitřídní platový systém, jakož i po něm. Podle Nejvyššího správního
soudu pak stále zůstává nezodpovězena otázka, na základě čeho se žalovaný rozhodl považovat
práci vykonávanou žalobcem napříště za příslušející do 7. platové třídy, když za týchž skutkových
i právních okolností ji dříve považoval za náležející do 8. platové třídy.
Stěžovatel má za to, že vzhledem k odlišnému rozhodování soudu ve skutkově naprosto
totožných případech dochází ke zjevnému popření principu právní jistoty a k eliminaci zásady
předvídatelnosti práva. Dále poukázal na skutečnost, že po vydání již zmíněného rozsudku
Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 336/2008 - 111, vydal ředitel Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje dne 18. 3. 2009 rozhodnutí, jímž byl žalobce ke dni 1. 1. 2004 zařazen
do 8. platové třídy. S ohledem na toto rozhodnutí se stěžovatel domnívá, že dochází
k jeho diskriminaci ze strany žalovaného. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 1. 4. 2009, č. j. 5 Ca 86/2008 - 95, zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Podle ust. §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu. Dle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, je-li podle tohoto zákona
nepřípustný.
V projednávané věci rozhodl Městský soud v Praze znovu poté, kdy jeho původní
rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem a v tomto novém rozhodnutí se řídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V kasační stížnosti stěžovatel
nenamítá, že by se soud tímto závazným právním názorem neřídil, tvrdí pouze, že vyslovený
závazný právní názor nepokrývá celou šíři rozhodování. Toto stěžovatelovo tvrzení
však neodpovídá skutečnosti.
Nejvyšší správní soud se podrobně zabýval především otázkou využívání technických
prostředků nebo pomůcek, neboť právě její řešení Městským soudem v Praze žalovaný
zpochybnil. Z odůvodnění rozsudku současně vyplývá jeho názor, že stěžovatel byl správně
zařazen do 7. platové třídy. Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil se závěrem Městského soudu
v Praze, že vyřizování přestupků na úrovni blokového řízení je podle katalogu prací zařazeno
do 7. platové třídy, stěžovateli není náplní práce svěřováno kvalifikovanější objasňování
a vyřizování přestupků, pročež v této záležitosti by jeho zařazení odpovídalo této platové třídě.
Tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná, žalovaný nesouhlasil pouze s tím, jak Městský soud
v Praze uvážil ohledně zohlednění využívání technických prostředků nebo pomůcek.
Argumentace stěžovatele, že správní soudy rozhodovaly ve skutkově shodných případech
odlišně, je v této fázi řízení zcela nepřípadná, neboť v projednávané věci bylo podstatné právě
to, že Městský soud v Praze ve svém rozsudku respektoval výše uvedený závazný právní názor
Nejvyššího správního soudu.
Kasační stížnost je tedy nepřípustná ve smyslu ust. §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud ji proto podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu