ECLI:CZ:NSS:2009:3.AS.6.2009:162
sp. zn. 3 As 6/2009 - 162
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobců: a) Ing. B. Š.,
b) Ing. J. Š., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem
nám. Republiky 53, Pardubice, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát
v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 10. 2001, č. j. O-86/281/2001, za účasti osob zúčastněných na řízení:
1) B. D., 2) M. D., 3) M. H., 4) Obec Morašice, Morašice, o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 2. 2009,
č. j. 52 Ca 28/2008 – 126,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadli žalobci (dále též „stěžovatelé“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, kterým byla zamítnuta
jejich žaloba proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne
29. 10. 2001, č. j. O-86/281/2001. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
vycházel z následujícího skutkového stavu:
Katastrální úřad v Chrudimi rozhodnutím ze dne 14. 6. 2001,
č. j. OR-177/2001/1-603/1, rozhodl o žádosti stěžovatelů o opravu chyby v zobrazení pozemků
pozemkových parcel č. 296/1 a 333/1 v katastrálním území Skupice u Chrudimi tak, že hranice
pozemkových parcel č. 296/1 a 333/1 v katastrálním území Skupice u Chrudimi budou v katastru
nemovitostí v katastrální mapě zobrazeny tak, jak je tomu na kopii části katastrální mapy,
která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. Zobrazení hranic uvedených parcel odpovídá
obnovenému katastrálnímu operátu, jehož platnost byla vyhlášena dne 28. 2. 1990. V odůvodnění
rozhodnutí uvedl, že v k. ú. Skupice u Chrudimi byl v roce 1990 vyhotoven nový katastrální
operát. V k. ú. Zbyhněvice obnova katastrálního operátu nebyla prováděna. Pro toto katastrální
území platí původní mapa pozemkového katastru. Před obnovou katastrálního operátu hranice
katastrálního území mezi k. ú. Skupice u Chrudimi a k. ú. Zbyhněvice vedla jako „spůlná“ hranice
středem cesty – místní komunikace. Spůlná parcela měla označení pozemek pozemková parcela
333/1, v k. ú. Zbyhněvice pozemek pozemková parcela 398. Při obnově katastrálního operátu
novým mapováním byly spůlné hranice v souladu s tehdy platnými předpisy (Instrukce pro místní
šetření a obnovu operátu evidence nemovitostí č. 984 450 I/88 §12) odstraňovány, hranice
katastrálního území byla přesunuta na jižní stranu cesty. Při převzetí operátu byla spůlná hranice
v k. ú. Zbyhněvice (pozemek pozemková parcela 398) zrušena a celá cesta pod pozemkem
pozemkovou parcelou 333/1 zůstala v k. ú. Skupice u Chrudimi. Hranice
mezi cestou - pozemkem parc. č. 333/1 v k. ú. Skupice u Chrudimi a pozemky ve vlastnictví
stěžovatelů byla v době mapování v terénu zřetelná a podle tehdejších právních předpisů
nemusela být mezníkována. V kompetenci orgánů geodézie bylo podle §15 odst. 5 Instrukce
pro místní šetření a obnovu operátu evidence nemovitostí č. 984 450 I/88 provést drobné změny
hranic do katastrálního operátu.
Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2001, č. j. O-86/281/2001, žalovaný zamítl odvolání
stěžovatelů a obce Morašice proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Dospěl k závěru, že nebylo
zjištěno, že údaje katastru nemovitostí vznikly zřejmým omylem nebo nepřesností. Nebyly
tak splněny podmínky pro opravu chyby stanovené v ust. §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru
nemovitostí České republiky (katastrální zákon) v platném znění, a §46 vyhlášky č. 190/1996 Sb.,
v platném znění.
Krajský soud dospěl k následujícím závěrům: Návrh stěžovatelů na opravu chyby
v katastru nemovitostí podle ust. §8 katastrálního zákona se týkal změn hranic a výměr
pozemkových parcel č. 296/1 a 333/1 v k. ú. Skupice u Chrudimi. Podle LV č. 278 a LV č. 10001
pro k. ú. Skupice u Chrudimi jsou vlastníky uvedených pozemků osoby zúčastněné na řízení.
Stěžovatelé jako vlastníci sousedních pozemků, tj. pozemků parc. č. 360 a 358 v k. ú. Zbyhněvice,
nesouhlasili s evidováním pozemků parc. č. 296/1 a 333/1 v hranicích podle výsledků
obnoveného operátu katastru nemovitostí v k. ú. Skupice u Chrudimi. Krajský soud nejprve
objasnil význam a účel rozhodnutí o opravě chyb, tj. význam a účel ust. §8 katastrálního zákona.
Předmětem opravy je údaj evidovaný v katastrálním operátu. Krajský soud odkázal
na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 45/03, podle něhož je stav
katastru odrazem práv a závazků vážících se ke konkrétní nemovitosti vyplývajících z listin,
které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu. Krajský soud dovodil,
že rovněž údaje vztahující se k vymezení hranic pozemků, tj. v daném případě k vymezení hranic
mezi pozemky ve vlastnictví stěžovatelů a pozemky ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení
musí být nutně odrazem těch údajů, které byly obsaženy v podkladech pro jejich evidenci
v katastru nemovitostí. V daném případě se jednalo o podklad zjištěný při obnově evidence
nemovitostí, resp. při mapování v rámci místního šetření.
Údaje týkající se průběhu hranic mezi uvedenými pozemky zjištěné na základě výše
uvedené obnovy byly podkladem pro zobrazení hranic v katastrální mapě i pro obnovu
katastrálního operátu přepracováním podle ust. §15 katastrálního zákona při digitalizaci souboru
geodetických informací, tj. při převádění katastrálních map z grafické podoby do formy
počítačových souborů. Právě proto může být smyslem řízení o opravě chyby podle ust. §8
katastrálního zákona jen umožnění opravy chybných údajů v katastru nemovitostí, které vznikly
nesprávným přepisem údajů z listin, v nichž je údaj uveden správně, při přepisu změn z výsledků
revize údajů katastru nemovitostí a obnovy katastrálního operátu nebo v důsledku chyb v psaní,
počítání, či v důsledku jiných zřejmých nesprávností v listinách, podle nichž byly tyto údaje
zapsány v katastru. Pokud mají stěžovatelé za to, že v katastru nemovitostí má být určena hranice
mezi pozemky v jejich vlastnictví a mezi pozemky sousedními jinak než podle podkladů,
na základě nichž byly tyto hranice určeny, tj. na základě obnovy evidence nemovitostí
mapováním v roce 1990, musí pro nové označení hranic předložit listinu, která takovou změnu
bude odůvodňovat. Takto však stěžovatelé v řízení o opravě chyb nepostupovali.
Stěžovatelé napadli platnost obnovy katastrálního operátu (resp. obnovy evidence
nemovitostí), přičemž zpochybnili způsob zjištění a výsledné určení hranic pozemků
parc. č. 296/1 a 333/1 v k. ú. Skupice u Chrudimi. Tím ale překročili zmíněný smysl a význam
institutu opravy chyb v katastrálním operátu. Stěžovatelé se již nedomáhají opravy chyby
ve smyslu ust. §8 katastrálního zákona, ale změny údajů zapsaných v katastru nemovitostí,
jestliže zpochybňují platnost podkladu, na jehož základě byl uvedený zápis (v daném případě
vymezení hranic) proveden v katastru nemovitostí. Stěžovatelé však nepředložili žádný podklad,
který by takovou změnu odůvodňoval (např. kupní smlouvu, případně souhlasné prohlášení
vlastníků všech zmíněných pozemků, tj. stěžovatelů a osob zúčastněných na řízení o průběhu
hranic v terénu ve smyslu ust. §46 odst. 1 a §36 odst. 5 písm. a) prováděcí vyhlášky
ke katastrálnímu zákonu (v době rozhodování žalovaného se jednalo o vyhlášku č. 190/1996 Sb.)
Vzhledem k významu a účelu právní úpravy řízení o opravě chyby nelze podrobovat testu
zákonnosti jednotlivé úkony prováděné v rámci obnovy katastrálního operátu.
Stěžovatelé se rovněž mýlí v tom, že by při obnově katastrálního operátu došlo k zásahu
do jejich vlastnických práv v důsledku podle jejich názoru chybného zaměření katastrální hranice.
Podle ust. §5 odst. 7 katastrálního zákona totiž nemohou být právní vztahy dotčeny revizí údajů
katastrů, opravou chyb katastrálního operátu ani obnovou katastrálního operátu,
pokud jejich změna není doložena listinou. Proto i nesprávným zápisem v katastru nemovitostí
se skutečný právní vztah k nemovitosti nemůže změnit, ten lze změnit jen na základě příslušné
listiny. Pokud tedy stěžovatelé takovou listinu nepředložili a trvají na tom, že vlastní výše zmíněné
pozemky v jiných hranicích, než jak byly zjištěny na základě obnovy evidence nemovitostí,
mají v podstatě jediný právně relevantní prostředek pro zjištění skutečného prvního vztahu
a to určovací žalobu podle ust. §80 písm. c) občanského soudního řádu. Tu lze podat
u příslušného soudu rozhodujícího nikoliv ve správním soudnictví, ale v občanskoprávním řízení.
Jestliže o výše uvedené změně v zápisu v katastru nemovitostí lze rozhodnout pouze na základě
příslušné listiny, resp. rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení, tím spíše o změně zápisu,
kterou stěžovatelé uplatnili v řízení o opravě chyby, nemůže bez příslušného právního podkladu
v tomto řízení rozhodovat katastrální úřad, který by takto přezkoumával platnost výše zmíněné
obnovy katastrálního operátu (tj. evidence nemovitostí).
Předmětem žaloby je otázka opravy chyby v katastru nemovitostí způsobené zřejmým
omylem při obnově katastru (tj. evidence nemovitostí podle právní úpravy platné v roce 1990).
Při vymezení neurčitého pojmu „zřejmý omyl“ krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 - 103. Dále pak vycházel z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 - 134. Nejvyšší správní soud
zde na základě ust. §46 odst. 1 katastrální vyhlášky konstatoval, že k opravě chyby v katastru
nemovitostí podle ust. §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona spočívající v nesprávně určené
vlastnické hranici může katastrální úřad přistoupit jen tehdy, byla-li hranice určena v důsledku
zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovou listinou a současně vlastníci
hraničících pozemků průběh hranice nezpochybňují a v minulosti jej neměnili. Uvedené
podmínky přitom musí být splněny kumulativně. Pokud je průběh hranice mezi vlastníky sporný,
je o něm s konečnou platností oprávněn rozhodnout jen soud v nalézacím řízení (na základě
určovací žaloby) k návrhu některého z vlastníků. Katastrální úřad však v takovém případě opravu
chyby provést nemůže. V daném případě je průběh hranice mezi hraničními vlastníky zjevně
sporný, a proto se nelze domáhat jiného určení hranic mezi pozemky, než jak tomu bylo
na základě podkladů, které sloužily k zápisu do katastru nemovitostí (resp. evidence nemovitostí),
tj. zejména místního šetření prováděného v rámci obnovy evidence nemovitostí v roce 1990.
Právě z těchto důvodů se nemusel a nemohl ani krajský soud vypořádat s jednotlivými námitkami
stěžovatelů směřujícími proti obnově evidence nemovitostí. Krajský soud zde odkázal na závěr
Nejvyššího správního soudu obsažený ve výše citovém rozsudku, že v situaci, kdy je předmětná
hranice sporná, je jakékoliv prověřování postupu zeměměřických a katastrálních orgánů
při obnově nadbytečné, neboť ani katastrální úřad (žalovaný) ani správní soud nemohou
o průběhu hranic rozhodnout.
Stěžovatelé dále uvedli, že žalovaný nerespektoval právní názor uvedený v předchozím
zrušujícím rozsudku krajského soudu, tuto námitku však nespecifikovali. Krajský soud
konstatoval, že hlavním důvodem zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného
byla jeho nepřezkoumatelnost. V novém rozhodnutí se však již žalovaný se všemi námitkami
vypořádal. Krajský soud dále poznamenal, že na základě nové judikatury Nejvyššího správního
soudu neprováděl původně nařízené dokazování na základě znaleckého posudku, v němž měl
znalec odpovědět na otázky týkající se zákonnosti postupu katastrálního úřadu při obnově
katastrálního operátu. Nelze totiž podrobovat testu zákonnosti jednotlivé úkony prováděné
v rámci obnovy katastrálního operátu, tj. evidence nemovitostí v roce 1990.
Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé kasační stížnost z důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedli, že krajský soud zamítl žalobu s tím, že stěžovatelé
v řízení nepředložili potřebnou listinu odůvodňující jejich žalobu, a dále proto, že dospěl
k závěru, že není v jeho pravomoci o podané žalobě stěžovatelů, kteří se domáhají opravy chyby
v katastru nemovitostí způsobené zřejmým omylem při obnově katastru podle ust. §8
katastrálního zákona, rozhodnout.
Stěžovatelé mají za to, že při obnově katastrálního operátu v k. ú. Skupice u Chrudimi
došlo k nesprávnému zaměření katastrální hranice mezi k. ú. Skupice u Chrudimi
a k. ú. Zbyhněvice. V letech 1998 a 1999 bylo v předmětném území provedeno nové mapování
základní mapy velkého měřítka pro k. ú. Skupice u Chrudimi na základě směrnice ČÚGK
č. 984210 S/81. Stěžovatelé jako uživatelé a vlastníci nemovitostí pozvánku na místní šetření
neobdrželi. Na tehdejším Katastrálním úřadě v Chrudimi zjistili, že žádné pozvánky k místnímu
šetření rozeslány nebyly, ačkoli podle §8 odst. 6 Instrukce pro místní šetření a obnovu operátu
evidence nemovitostí č 984450 I/88 měli být k místnímu šetření pozváni. Stěžovatelé nebyli
seznámeni s výsledkem šetření ani s vyznačeným průběhem hranic v soupise nemovitostí.
Podle stěžovatelů vyšetření hranic nemovitostí nebylo dokončeno, pro vyšetření průběhu
katastrální hranice v k. ú. Skupice u Chrudimi měl být použit zákres v pozemkových mapách,
případně popis hranic katastrálního území v dřívějších mapováních. Doklad o vyhlášení obnovy
katastrálního operátu v k. ú. Skupice nebyl na tehdejším Katastrálním úřadě v Chrudimi
stěžovateli dohledán. Podle názoru stěžovatelů vyhlášení obnovy katastrálního operátu zřejmě
nebylo provedeno. V sousedním katastrálním území Zbyhněvice ke změně katastrální hranice
nedošlo.
Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že sporný úsek katastrální hranice tvořil
podle zákresu v mapách EN i PK úsečku, a to jak v mapách k. ú. Skupice u Chrudimi
i k. ú. Zbyhněvice. Novým zmapováním ZMVM vznikl ve sporném úseku při zaměření
katastrální hranice k. ú. Skupice u Chrudimi lomený oblouk se vzepětím 3,57 m a takto vymezená
katastrální hranice zasahuje do k. ú. Zbyhněvice, na jehož území se nachází pozemky stěžovatelů.
Ve sporném úseku se obě katastrální území překrývají. V žádném případě se nejedná o drobný
rozdíl, který by byl způsoben různou technikou mapování. Rozsah odchylky vzepětí oblouku
katastrální hranice v k. ú. Skupice u Chrudimi – 3,57 m vyčíslil Ing. B. ve svém geometrickém
plánu, který byl k důkazu v podané žalobě přiložen.
Stěžovatelé se podanou žalobou domáhali nápravy vzniklého stavu, tedy aby ve sporném
úseku byla správně zaměřena katastrální hranice v k. ú. Skupice u Chrudimi. Rozhodné
skutečnosti stěžovatelé v řízení doložili geometrickým plánem Ing. B. a srovnávacím sestavením
parcel zpracovaným Ing. B., ze kterých vyplývá, že ve sporném území se katastrální hranice obou
katastrálních území překrývají. Změna průběhu katastrální hranice v k. ú. Skupice u Chrudimi
není doložena žádnou listinou. Vzájemné překrytí pozemků v sousedících katastrálních územích
považují stěžovatelé za zřejmý omyl, který měl být Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj,
KP Chrudim odstraněn, a to i z toho důvodu, že rozpor vznikl obnovou katastrálního operátu
v k. ú. Skupice u Chrudimi, zatímco na druhé straně v k. ú. Zbyhněvice nebyly ve sporném úseku
provedeny žádné změny v katastru nemovitostí. Nově zaměřená hranice k. ú. Skupice u Chrudimi
zasahuje do hranic pozemků stěžovatelů – pozemkové parcely č. 360 a č. 358 v k. ú. Zbyhněvice,
na kterých byl zbudován rybník, a které jsou na hranici totožné s hranicí k. ú. Zbyhněvice.
Stěžovatelé mají za to, že v průběhu řízení předložili důkazy svědčící o tom, že katastrální hranice
ve sporném území v k. ú. Skupice u Chrudimi nebyla správně zaměřena podle údajů uvedených
v pozemkové knize a katastrální mapy před provedením ZMVM. O těchto skutečnostech
jednoznačně svědčí obsah předloženého geometrického plánu Ing. B. Stěžovatelé tedy nesouhlasí
s tím, že by nepředložili listinu, ze které by mohl být právní průběh katastrální hranice zjištěn.
Neztotožňují se ani s názorem krajského soudu, že podle platné judikatury
není v jeho pravomoci provést opravu chyby v katastru nemovitostí v případě, že hranice
byla určena v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru nemovitostí v rozporu
s podkladovými listinami. Stěžovatelé se rovněž neztotožňují s tím, že by byl takovým postupem
překročen smysl a účel právní úpravy uvedené v ust. §8 katastrálního zákona. Stěžovatelé
se domáhají toho, aby průběh katastrální hranice ve sporném úseku v k. ú. Skupice u Chrudimi
byl v souladu s původními údaji, které jsou uvedeny v pozemkové knize a katastrální mapě
před provedením obnovy katastrálního operátu. Domnívají se, že k vyřízení takové žaloby je dána
pravomoc soudu ve správním soudnictví, přičemž odkázali na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 9. 2008, č. j. Konf 47/2007-13. Na základě uvedeného stěžovatelé navrhli,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný sdělil, že se ztotožňuje s odůvodněním
rozsudku krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Osoba zúčastněná na řízení obec Morašice ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla,
že se ztotožňuje s tím, že došlo k narušení a zneprůjezdnění stávající komunikace, když do ní byla
stabilizována podezdívka hráze zbudovaného rybníka. Rada obce je přesvědčena, že průjezd musí
být zachován s ohledem na přístup a příjezd k dalším nemovitostem. Rozsudek krajského soudu
rada obce považuje za důvodný, tento není v rozporu se zájmy obce Morašice. Zbudování
rybníka a stabilizování jeho hráze podezdívkou stěžovatelů bylo provedeno v době,
kdy Ing. Ševčík byl členem zastupitelstva a starostou obce Morašice. Proti jeho postupu
byly výhrady ze strany vlastníků sousedních pozemků. V neposlední řadě byly podány žaloby,
které pravděpodobně dosud nejsou právně ukončeny.
Osoby zúčastněné na řízení B. D., M. D. a M. H. ve svém vyjádření ke kasační stížnosti
navrhly zamítnutí kasační stížnosti s tím, že se s rozsudkem krajského soudu zcela ztotožňují.
Argumentace stěžovatelů není nová, krajský soud se s důvody a důkazy v odůvodnění rozsudku
podrobně a přesvědčivě vypořádal. Jestliže stěžovatelé nyní v kasační stížnosti rozvádí či doplňují
důvody uplatněné před krajským soudem, domnívají se, že tak činí nepřípustně. Osoby
zúčastněné na řízení setrvaly na svém stanovisku, že stěžovatelé se cestou návrhu opravy chyb v
katastrálním operátu domáhají změny vlastnických práv k pozemkům na jejich úkor, což je zcela
v rozporu s platným právem a rozhodnutími úřadu a soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích z hlediska uplatněných stížních bodů a po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předně konstatoval, že pokud stěžovatelé brojili proti názoru
krajského soudu, že podle platné judikatury není v jeho pravomoci provést opravu chyby
v katastru nemovitostí v případě, že hranice byla určena v důsledku zřejmého omylu pracovníka
katastru nemovitostí v rozporu s podkladovými listinami, je tato námitka zcela nepřípadná.
Krajský soud nikterak nezpochybnil svoji pravomoc přezkoumat rozhodnutí správního orgánu
o opravě chyby v katastrálním operátu podle ust. §8 katastrálního zákona a zabýval se meritem
věci, tedy tím, zda žalovaný správně posoudil podmínky pro opravu chyby stanovené v §8
zákona č. 344/1992 Sb., v platném znění, a §46 vyhlášky č. 190/1996 Sb., v platném znění.
Krajský soud však dospěl k závěru, že stanovené podmínky nebyly splněny a správní orgán
tudíž nebyl oprávněn opravu chyby provést.
Podle §8 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly
buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření,
zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel,
pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle odstavce 2
téhož ustanovení katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi
v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu
vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Podrobnější podmínky a postup
pak v době vydání správního rozhodnutí upravovala ust. §46 a §47 prováděcí vyhlášky Českého
úřadu zeměměřického a katastrálního č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb.,
o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb.
a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. (dále jen „katastrální
vyhláška“).
Podle ust. §46 odst. 1 katastrální vyhlášky se v souboru geodetických informací opraví
chybné geometrické a polohové určení hranice pozemku, je-li nesporně zjištěno a protokolárně
doloženo, že se neshoduje se stavem hranice v terénu, současný průběh hranice v terénu
není dotčenými vlastníky zpochybňován a nebyl jimi měněn.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 5. 6. 2008,
č. j. 1 As 46/2008 - 134, z jehož závěrů krajský soud v odůvodnění rozsudku vycházel, musí být
uvedené podmínky splněny kumulativně. Pokud tedy někteří z vlastníků dotčených pozemků
s opravou hranice v katastrální mapě nesouhlasí, nelze předmětnou hranici měnit v režimu
ust. §8 katastrálního zákona, byť by bylo možné před katastrálním úřadem věrohodně prokázat,
že hranice byla na základě proběhlých obnov katastrálního operátu zakreslena nesprávně.
Nejvyšší správní soud považuje v projednávané věci za podstatný právě fakt,
že předmětný průběh hranice byl mezi stěžovateli a vlastníky pozemků parc. č. 296/1 a 333/1
sporný. Nebyla tudíž splněna jedna ze stanovených podmínek pro opravu chybného určení
hranice těchto pozemků. Katastrální úřad tedy nebyl oprávněn opravu chyby provést. V takovém
případě se již v podstatě jednalo o spor o vlastnictví, o němž je příslušný rozhodnout obecný
soud v občanském soudním řízení na návrh některého z vlastníků.
Nejvyšší správní soud dále poznamenal, že pokud krajský soud konstatoval,
že předmětem žaloby je otázka opravy chyby způsobené zřejmým omylem při obnově katastru,
je zřejmé, že pominul chyby vzniklé nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány (ust. §8
odst. 2 katastrálního zákona), a dále chyby vzniklé nesprávným geometrickým a polohovým
určením (ust. §8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona). Stěžovatelé přitom právě na nepřesnost
měření a překročení mezní odchylky poukazovali. Tato skutečnost však nic nemění na správnosti
závěru krajského soudu, že podmínky pro opravu chyby nebyly splněny.
Podle Nejvyššího správního soudu krajský soud nepochybil, jestliže nevyhodnotil žalobní
námitky s ohledem na znalecký posudek ze dne 4. 1. 2003 vypracovaný v rámci soudního řízení,
neboť i v případě, kdy by bylo zjištěno, že průběh hranice byl nesprávně zakreslen,
nebylo by možné předmětnou hranici měnit v režimu ust. §8 katastrálního zákona.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích netrpí vadami podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a kasační stížnost
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci
úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední
činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Osoby zúčastněné nemají v daném případě podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, neboť jim soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti
s jejímž plněním by jim vznikly náklady a není dán ani důvod zvláštního zřetele hodný
pro přiznání jiných nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu