ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.17.2009:60
sp. zn. 3 Azs 17/2009 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: I. S., zast. JUDr. Milanem Paláčkem, advokátem
se sídlem Praha 1, Národní 27, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad
Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2007, čj. OAM-1-461/VL-20-18-
2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2008,
č. j. 61 Az 67/2007 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Milanu Paláčkovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka
bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní
moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 25. 6. 2007, čj. OAM-1-461/VL-20-18-2007,
zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl. Vycházel
přitom z následujícího skutkového stavu. Žalobce přicestoval naposledy do ČR dne 28. 6. 2005
na vízum, které bylo platné od 25. 6. 2005 do 4. 7. 2005 a opravňovalo jej k pobytu a vycestování
z území České republiky v délce 10 dnů ode dne vstupu na území. Poté, co platnost víza vypršela,
pobýval žalobce na území ČR nelegálně. Dne 7. 6. 2007 bylo žalobci uděleno správní vyhoštění
na tři roky. Území poté neopustil a dne 11. 6. 2007 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany,
„aby si mohl legalizovat v ČR pobyt“. V případě návratu na Ukrajinu se obává možného pokračování
neshod s místními obyvateli a také urážek na národnostním základě. Podle krajského soudu
správní orgán za této situace nepochybil, pokud žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 2 zákona o azylu.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností
z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Zde mimo jiné uvedl, že rozhodně není pravdou, že by hlavní
motiv jeho odchodu ze země původu spočíval v ekonomických důvodech, resp. že by podal
žádost o udělení mezinárodní ochrany ve snaze vyhnout se správnímu vyhoštění. Hlavním
důvodem byla diskriminace a pronásledování stěžovatele pro jeho ruský původ. Situace
stěžovatele byla velmi zoufalá, proto se opakovaně obrátil na policejní orgány.
Tyto jej však odbyly s tím, že je přistěhovalec, příslušník národa, který Ukrajince dlouho
okupoval, a proto si má pomoci sám. Stěžovatel má pochybnost o nezaujatosti postupu
žalovaného, jakož i souladu jeho postupu se zákonem (jak zákonem o azylu, tak se správním
řádem). Je přesvědčen, že splňuje podmínky udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Krajský
soud pak podle stěžovatele porušil zejména §36 s. ř. s. tím, že nerespektoval jeho právo
na jednání v mateřském jazyku. Krajský soud navíc v podstatě převzal veškerá skutková i právní
tvrzení žalovaného a samostatně věc neposoudil. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Pomine-li Nejvyšší správní soud, že uplatněné námitky jsou z velké části bez vztahu
k obsahu správního či soudního spisu, je na místě konstatovat, že kasační stížnost v daném
případě neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. K aplikaci §16
odst. 2 zákona o azylu se již dostatečně podrobně vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 15. 8. 2008,
čj. 5 Azs 24/2008 - 48, publ. pod č. 1724/2008 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud tak dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost
dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. b)
a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši
4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatele
nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu