ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.28.2009:63
sp. zn. 3 Azs 28/2009 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha
Šimíčka v právní věci žalobce: M. P., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou,
advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2008, č. j.
OAM-401/VL-14-12-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 11. 12. 2008, č. j. 4 Az 16/2008 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 28. 5. 2008, č. j. OAM-401/VL-14-12-2008. Správní orgán posoudil
žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle ust. §10a písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany
zastavil podle ust. §25 písm. i) zákona o azylu. Městský soud v Praze zjistil, že stěžovatel podal
žádost o udělení mezinárodní ochrany naposledy dne 23. 5. 2008, jako důvod své žádosti uvedl
obavu z mafie, která vyhrožuje fyzickým vypořádáním a podpálením domu. Doložil,
že jejich dům byl skutečně v roce 2007 vypálen. Ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatel
ze shodných důvodů, tedy kvůli obavám z mafie, požádal o udělení azylu již v roce 2001. Krajský
soud v roce 2003 zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného, jímž mu nebyl azyl
udělen. Další žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany z roku 2006 byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že pokud podle tvrzení
stěžovatele byly výhrůžky a jednání mafie vystupňovány tím, že došlo k zapálení jeho domu,
nejedná se o novou skutečnost. Dále poznamenal, že stěžovatel v průběhu soudního řízení
sice doložil, že k podpálení jeho domu na Ukrajině došlo, avšak sám uvedl, že policie nezjistila,
kdo se tohoto jednání dopustil, a věc byla odložena. Tvrzení stěžovatele, že se jedná o splněnou
výhružku mafie, nebylo předloženými důkazy doloženo.
Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Připustil, že v předchozím řízení jako jeden z důvodů své žádosti
o mezinárodní ochranu uváděl, že v zemi původu měl potíže s mafií, kdy se obával o svůj život
a zdraví v případě návratu do země původu. Ze strany státních orgánů by mu nebyla zajištěna
dostatečná ochrana před jednáním těchto osob, neboť policie je s mafií provázána. Jako důvod
nyní projednávané žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel uvedl, že jeho obavy z mafie
se potvrdily, neboť v roce 2007 se výhrůžky mafie vůči stěžovateli a jeho rodině vystupňovaly
natolik, že mu byl podpálen dům. Policie danou věc řádně neprošetřila a věc odložila,
aniž by zjistila, kdo dům podpálil. Podpálení domu, jakožto splnění výhrůžek ze strany mafie,
považuje stěžovatel za novou skutečnost a zjištění, které nemohly být bez jeho vlastního zavinění
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně
ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, neboť v předchozím řízení nebyla
tato skutečnost známa ani stěžovateli. Stěžovatel má za to, že je dán důvod pro udělení
doplňkové ochrany ve smyslu ust. §14a zákona o azylu. Správní orgán ani soud nezjistily
dostatečně skutkový stav věci. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádal o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom
ze svého precedentního usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu
uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Posouzením
opakovaně podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud již podrobně
zabýval např. v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009 - 65, www.nssoud.cz,
kde konstatoval, že za nové skutečnosti nebo zjištění je ve smyslu směrnice Rady 2005/85/ES
ze dne 1. prosince 2005 nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění,
ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.
Ostatně v jiných případech by nové správní řízení pozbývalo jakéhokoli smyslu,
protože jeho výsledek by byl předem daný a ve svém důsledku by takové správní řízení
nekorespondovalo s požadavkem hospodárnosti vnímaným z hlediska dosahování žádoucích
výsledků s co nejmenšími možnými náklady.
Na základě uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost
odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění
zák. č. 350/2005 Sb., má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek, nerozhodoval Nejvyšší správní
soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ust. §107
s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu
s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační
stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 4200 Kč,
a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony právní služby
podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního
zastoupení stěžovatele nese podle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu