Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12.02.2009, sp. zn. 3 Azs 4/2009 - 38 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.4.2009:38

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.4.2009:38
sp. zn. 3 Azs 4/2009 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: N. V. T., zastoupený Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem V Chaloupkách 403, Neratovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2002, čj. OAM-2566/VL-10-P16- 2002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2008, č. j. 46 Az 59/2008 – 25, takto: I. Řízení se z a s t a v u je . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 25. 6. 2002, č. j. OAM-2566/VL-10-P16-2002 bylo řízení o žádosti žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu zastaveno podle ust. §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Toto rozhodnutí napadl stěžovatel dne 31. 3. 2008 žalobou. Krajský soud zjistil, že podaná žaloba postrádá náležitosti stanovené v ust. §37 a §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jens. ř. s.“). Usnesením ze dne 2. 4. 2008, č. j. 46 Az 59/2008 – 6, proto stěžovatele vyzval k odstranění vad podání. Uvedená písemnost byla stěžovateli zaslána na jím uvedenou adresu v žalobě Pobytové středisko Bělá – Jezová, 294 21 Bělá pod Bezdězem. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, vrátila dne 24. 4. 2008 zásilku zpět s tím, že stěžovatel se v tomto zařízení nikdy nenacházel. Dne 14. 5. 2002 byl umístěn do PřS Vyšní Lhoty, dne 30. 5. 2002 byl přemístěn do PoS Kostelec nad Orlicí, odkud dne 1. 6. 2002 odešel. Adresa jeho dalšího pobytu není známa. Krajský soud v databázi Ministerstva vnitra dne 25. 5. 2008, dne 28. 5. 2008 a dne 26. 6. 2008 ověřil, že pobyt stěžovatele ode dne 1. 6. 2002 není znám. Dne 26. 5. 2008 bylo krajskému soudu doručeno doplnění žaloby, stěžovatel však zde místo svého pobytu neuvedl. Krajský soud mu dne 30. 5. 2008 ustanovil opatrovníka, paní Z. V., zaměstnankyni Krajského soudu v Praze. Z Centrální evidence vězňů soud dne 20. 6. 2008 zjistil, že se stěžovatel nenachází ve vazbě ani ve výkonu trestu. Usnesením ze dne 8. 9. 2008, č. j. 46 Az 59/2008 - 25, pak odmítl žalobu stěžovatele jako opožděnou. Dne 14. 9. 2008 advokát stěžovatele na dotaz krajského soudu sdělil, že mu místo pobytu klienta není známo. Stěžovatel napadl uvedené usnesení dne 7. 10. 2008 kasační stížností, v níž opět neudal místo svého pobytu. Podle ustanovení §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jens. ř. s.“) soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto řízení zákon o azylu, který v ust. §33 písm. e) ukládá soudu řízení zastavit, jestliže se žadatel o udělení mezinárodní ochrany nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil. Nejvyšší správní soud před vydáním svého rozhodnutí z internetové databáze žalovaného zjistil, že stěžovatel dne 1. 6. 2002 odešel z Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí. Následné místo pobytu není v databázi uvedeno, ani je stěžovatel dosud soudu nesdělil. Nejvyšší správní soud proto shledal naplnění podmínek ust. §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil. Nejvyšší správní soud podotýká, že v projednávané věci lze mít pochybnosti o tom, zda byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle ust. §29 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť stěžovatel již byl zastoupen advokátem. Tato skutečnost však nebyla pro posouzení podmínek zastavení řízení podstatná. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 12. února 2009 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:12.02.2009
Číslo jednací:3 Azs 4/2009 - 38
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
zastaveno
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.4.2009:38
Staženo pro jurilogie.cz:18.05.2024