ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.45.2009:59
sp. zn. 3 Azs 45/2009 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Vojtěcha
Šimíčka v právní věci žalobce: M. A. B., zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem, se
sídlem AK Kloknerova 2212/10, Praha 4, pobočka pro doručování: V Tůních 11, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 12. 2008, č.j. OAM-583/LE-BE02-BE03-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2009, č. j. 48 Az 113/2008 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 12. 2008, č.j. OAM-583/LE-BE02-BE03-2008. Přezkoumávaným rozhodnutím
žalovaného bylo rozhodnuto tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná
podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení
mezinárodní ochrany se zastavuje podle §25 písm. i) zákona o azylu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky
míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním
případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší
správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové
intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako
je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.),
absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost kasační
stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelkou
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není
nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést,
v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné
důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou
přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných
kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody, které podřazuje pod §103 odst. 1 písm.b)
a c) s. ř. s., s tím, že je přesvědčen, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci
a dostatečně neposoudil situaci v Senegalu. Stěžovatel opírá svou žádost o humanitární důvody,
chce žít v bezpečí a důstojným způsobem, když humanitární a bezpečnostní situace v zemi
původu žadatele je zřejmá. Správní orgán neshromáždil poznatky o zemi původu z nezávislých
a objektivních zdrojů. Stěžovatel trvá na tom, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedl
nově skutečnosti a okolnosti, které odůvodňují přípustnost podání nové žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. S ohledem na uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání
a rozhodnutí.
Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost
kasační stížnosti, a setrvává na názoru, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany byla
nepřípustná podle §10a písm. e) zákona o azylu, a řízení bylo správně podle §25 písm. i) téhož
zákona zastaveno. V předchozím řízení o udělení azylu k žádosti ze dne 8. 4. 2003 stěžovatel
hovořil o svých problémech s občanskou válkou a s rebely, přičemž v současném správním
řízení o udělení mezinárodní ochrany neuvedl nic jiného.
Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
na území České republiky vstoupil dne 20. 12. 1999, a od té doby zde pobýval. Poprvé o udělení
azylu požádal dne 8. 4. 2003, s tím, že jej v zemi původu chtějí zabít rebelové, azyl
mu po provedeném řízení nebyl udělen. Podanou žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud
v Ústí nad Labem odmítl pro nesplnění podmínek, následnou kasační stížnost Nejvyšší správní
soud dne 16. 8. 2005 zamítl jako nedůvodnou. Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastní
ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorát cizinecké policie Praha, ze dne
22. 11. 2008, bylo stěžovateli uloženo na tři roky správní vyhoštění z území České republiky.
Dne 2. 12. 2008 stěžovatele znovu požádal o udělení mezinárodní ochrany, přičemž v žádosti
výslovně uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany žádá z důvodu „problémů s rebely, důvody
mé současné žádosti jsou stejné jako u předchozí žádosti.“
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, a to jak s ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková zjištění,
tak i s ohledem na obsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu i soudu,
kde se oba tyto orgány s namítanými skutečnostmi vypořádaly. V řízení o druhé žádosti
o udělení mezinárodní ochrany žalovaný neměl primárně povinnost znovu se zabývat splněním
podmínek pro udělení mezinárodní ochrany nebo doplňkové ochrany, ale v prvé řadě bylo
jeho povinností zkoumat, zda jsou důvody pro udělení mezinárodní ochrany shodné,
jako v žádosti první, či zda jsou rozdílné. Jak správní orgán, tak krajský soud, náležitě posoudily
a vyložily, proč nelze nyní stěžovatelem tvrzené skutečnosti považovat za nové azylově
relevantní důvody. V nyní napadeném rozsudku krajského soudu bylo zejména poukázáno
na to, že stěžovatel podal dne 2. 12. 2008 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany
z důvodu nepříznivé situace v zemi původu. Žádost blíže odůvodnil obavami o život a problémy
s rebely, a výslovně i tím, že tyto důvody jsou stejné jako u předchozí žádosti. Žalovaný
v rozhodnutí dne 4. 12. 2008 posoudil žádost jako nepřípustnou proto, že žalobce podal
opakovanou žádost, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního
zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci
mezinárodní ochrany [§10a písm. e) zákona o azylu]. Z tohoto důvodu bylo řízení o udělení
mezinárodní ochrany zastaveno podle §25 písm. i) zákona o azylu.
Se závěry žalovaného správního orgánu i krajského soudu se Nejvyšší správní soud
v plném rozsahu ztotožňuje a odkazuje na ně.
Nejvyšší správní soud dále uvádí, že i podle ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu, kde lze např. odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, www.nssoud.cz, platí, že: Hlavním smyslem a účelem možnosti podat
opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné
skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během
předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany
je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou
hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé
zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud uvádí, že v celkovém
kontextu posuzované věci není bez významu ani skutečnost, že správní orgán posuzoval nynější
žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany v situaci, kdy stěžovateli již bylo uděleno
vyhoštění. Ostatně i v tomto směru má Nejvyšší správní soud také již ustálenou judikaturu - viz
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 4 Azs 395/2004,
www.nssoud.cz, kde se uvádí: Žádost o azyl podaná……… poté, co byl žadatel zadržen policií a bylo
rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na přípustné námitky uplatněné v kasační
stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a podle ustanovení
§104a s. ř. s. ji odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu