ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.125.2009:62
sp. zn. 4 Ads 125/2009 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: M. Č., zast.
JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem Sloupská 135, Nový Bor, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. 7.
2009, č. j. 63 Cad 16/2009 - 38,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. 7. 2009, č. j.
63 Cad 16/2009 - 38, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2009, č. X, žalovaná podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“) odňala žalobci od 14. 3. 2009 plný invalidní důchod. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
v České Lípě ze dne 12. 1. 2009 žalobce již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 40 %.
Podle tohoto posudku je tak žalobce již jen částečně invalidní, přičemž o jeho nároku na částečný
invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované a v průběhu řízení před krajským soudem
žalobce namítl, že lékař okresní správy sociálního zabezpečení učinil posudkový závěr
bez podrobného zkoumání jeho zdravotního stavu a bez přihlédnutí k jeho argumentům.
Rovněž tak tento posudkový lékař nevzal v úvahu, že od doby přiznání plné invalidity
se jeho zdravotní stav nezlepšil. Nadále totiž u něho přetrvává slepota pravého oka, neslyší
na pravé ucho a celou pravou polovinu hlavy má ochrnutou. Dále trpí bolestmi hlavy
a při jakékoliv změně jejího pohybu má závratě, takže potřebuje doprovod. Rovněž trpí značnou
poruchou paměti a zvýšenou únavností, delší dobu nevydrží chodit, stát ani sedět. Při delší chůzi
se snadno zadýchá a má závratě. Dále má omezenou hybnost levé horní a levé dolní končetiny.
Se svým postižením se nedokáže vyrovnat, a proto má i problémy psychického rázu. Rozhodnutí
žalované tedy bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 20. 7. 2009,
č. j. 63 Cad 16/2009 - 38, žalobu proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že provedl důkaz posudkem
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise“),
který byl zpracován dne 26. 5. 2009. Posudková komise, jejímž členem byl i odborný lékař
z oboru neurologie, měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobce a čerpala
i z jeho vyšetření provedeného během jednání komise. Její posudkové závěry jsou přehledné
i výstižné a vyplývá z nich nejen rozsah a míra zdravotního postižení žalobce, ale i vztah
těchto postižení k míře zachování jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Od počátku
řízení přitom není sporu o tom, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý
a jeho rozhodující příčinou jsou následky polytraumatu z roku 2007 s maximem poranění hlavy,
slepotou pravého oka, nedoslýchavostí a šelesty v pravém uchu a výrazně omezenou funkcí
levého ramenního kloubu. Ostatní postižení, jako například chronická hepatopatie, nestabilita
levého kolene apod., pak byla hodnocena jako posudkově nevýznamná. Psychiatrickým
vyšetřením bylo dále zjištěno, že žalobce je depresivní, avšak nikoliv těžce a bez patologie
vnímání. Dále je žalobce psychologicky lehce kverulantní, nicméně u něho není prokázáno
výrazné oslabení poznávacích funkcí ani závažné poškození mozku. Proto posudková komise
posoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na 40 % podle kapitoly XV,
oddílu G, položky 6, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění (dále jen „prováděcí vyhláška k zákonu o důchodovém pojištění“),
přičemž vzala v úvahu jeho profesi i ostatní posudkově nedominantní postižení. Žalobce
je podle posudkové komise schopen vykonávat lehčí fyzickou práci, nikoliv ale ve vynuceném
tempu a náročnou na zrak a sluch; s ohledem na věk i intelekt je schopen i rekvalifikace.
Posudková komise také porovnala zdravotní stav žalobce s rokem 2007. Vysvětlila,
že tehdy byl žalobci přiznán plný invalidní důchod za situace, kdy nebyl po nehodě doléčen,
čerpal nemocenské dávky a nebylo ještě možno spolehlivě určit rozsah postižení
a zejména jeho následky. Při nynějším posuzování je však již jeho zdravotní stav ohledně
dominantního postižení stabilizován. V této souvislosti je nutné připomenout, že míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je posuzována podle hlediska uvedeného v §6 odst. 3
prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění. Navíc lze poukázat na to,
že např. sama ztráta oka, pokud by byla posouzena jako dominantní postižení, je pro žalobce
posudkově méně výhodná (kapitola VII, oddíl A, položka 7, písm. a) přílohy č. 2 prováděcí
vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění). Při posuzování zdravotního stavu tedy nebyl
žalobce nikterak poškozen.
Krajský soud v odůvodnění uvedeného rozsudku dále uvedl, že zamítl návrh
na dokazování výslechem svědků a vyžádáním znaleckého posudku z oboru neurologie,
neboť je shledal pro své rozhodnutí nadbytečnými. Obě navržené svědkyně, a to žalobcova
matka a jeho přítelkyně, totiž mohou jen popsat zdravotní obtíže žalobce, které byly vylíčeny
v průběhu lékařských vyšetření. Znalecký posudek je pak ve věcech důchodového pojištění
důkazem výjimečným, kterého se využívá tehdy, když posudkové závěry jsou neúplné a tato vada
není odstranitelná, posudková komise nereaguje na všechny relevantní skutkové okolnosti
či její závěry postrádají logiku atd. Není proto důvodu vyžadovat znalecký posudek v situaci,
kdy žalobce nesouhlasil s posudkovými závěry posudkové komise, jež se řádně vypořádala
se všemi relevantními lékařskými nálezy a hodnotila je z pohledu zachování schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Navíc žalobce neměl námitky vůči odborným neurologickým nálezům
a hodnocení zachování míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti náleží znalci
kvalifikovanému i v oboru posudkového lékařství.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodu obsaženého v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že podle lékařských zpráv se jeho zdravotní stav
od roku 2007, kdy bylo rozhodnuto o jeho plné invaliditě, nezměnil k lepšímu
a naopak se ještě zhoršil. V době přiznání plného invalidního důchodu totiž sice nebyl po nehodě
doléčen a byla zde dána možnost zlepšení jeho zdravotního stavu, avšak tato skutečnost
nenastala, což konstatovali jeho ošetřující lékaři. Ve skutečnosti je zcela odkázán na pomoc
dalších osob, nemůže nikam chodit sám a není schopen zcela samostatného života,
což měli potvrdit i navrhovaní svědci. Navíc od dubna 2009 je v pracovní neschopnosti,
která trvá až do současné doby, avšak krajský soud se jí vůbec nezabýval, nevyžádal si k ní žádné
další informace, doklad o ní nezaložil do spisu ani jím neprovedl důkaz.
Z těchto důvodů tedy podle názoru stěžovatele trpí řízení před krajským soudem vadami,
které měly za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, tedy zamítnutí žaloby. Tyto vady
spočívaly v provedení neúplného dokazování, které se opíralo jen o listiny předložené žalovanou,
ačkoliv byly dány důvody pro doplnění dokazování o jím učiněné návrhy či o další znalecké
posudky z oboru zdravotnictví, jež by posoudily jeho celkový zdravotní stav. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci ze dne 20. 7. 2009, č. j. 63 Cad 16/2009-38, zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná nevyužila možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti, neboť se v daném případě
jedná o posouzení nároku na dávku podmíněnou existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu, přičemž posudkový závěr je závazný i pro soud v přezkumném řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V nich totiž stěžovatel namítl zhoršení
svých zdravotních potíží od přiznání plného invalidního důchodu a nedoplnění dokazování
za účelem ověření této skutečnosti, čímž polemizoval se závěrem krajského soudu o objektivním,
úplném a přesvědčivém posouzení jeho zdravotního stavu. V této souvislosti lze odkázat
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího
zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání
přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku
nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění,
jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné lékařské
komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti
pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku
či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem musí navíc posudková komise zdůvodnit zánik plné či částečné invalidity,
a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově významnou stabilizací,
eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného nepokládá
za plně či částečně invalidního. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást
zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek,
který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného či částečného invalidního
důchodu, je však možné považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě,
že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne
k účastníkem řízení udávaným potížím, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity
a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně
formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost,
přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici.
Takto požadované kvality však posudek ze dne 26. 5. 2009 z dále uvedených důvodů
nedosahuje.
Z obsahu správního spisu totiž vyplývá, že žalobce dne 20. 6. 2007 utrpěl při autonehodě
polytrauma s maximem poranění hlavy, přičemž poúrazové následky spočívaly v zhmoždění
mozku, v mnohačetných zlomeninách obličejového skeletu, v zhmoždění hrudníku, v zlomenině
2.-4. žebra vlevo, v pneumotoraxu vlevo, v zhmoždění plic, v nedoslýchavosti a šelestech
v pravém uchu vzniklé v důsledku poškození II., III., VI. a VII. nervu vpravo, v slepotě pravého
oka vzniklé v důsledku zmenšení očního nervu, v poškození lícního nervu, v svědění a snížené
citlivosti pravé poloviny obličeje, v recidivující bolesti hlavy, v omezení hybnosti levé horní
končetiny a v závratích při změně polohy těla. Tento stav po polytraumatu označila lékařka
Okresní správy sociálního zabezpečení v České Lípě v posudku ze dne 9. 11. 2007 za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a toto zdravotní postižení
podřadila pod kapitolu XV, oddíl G, položku 6, písm. c) prováděcí vyhlášky k zákonu
o důchodovém pojištění, přičemž míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovila na 70 %. Na základě tohoto posudkového závěru pak byl stěžovateli od 5. 11. 2007
přiznán plný invalidní důchod.
Při kontrolním vyšetření konaném dne 12. 1. 2009 sice lékařka Okresní správy sociálního
zabezpečení v České Lípě uvedla, že rozhodným zdravotním postižením stěžovatele zůstávají
funkční poruchy jakožto následek polytraumatu, nicméně tento poúrazový stav podřadila
pod kapitolu XV, oddíl G, položku 6, písm. b) prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém
pojištění, stanovila pouze 40 % míru poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a dovodila, že posuzovaný již nadále není plně, ale jen částečně invalidní. Dále zmínila,
že pro stěžovatele jsou nevhodné práce fyzicky náročné, práce ve vynuceném tempu, práce
vyžadující dobrý zrak a sluch a práce v prostředí se zvýšeným rizikem poranění očí a sluchu.
K stejným závěrům pak dospěla i posudková komise v posudku ze dne 26. 5. 2009 s tím,
že k datu vydání rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu následky polytraumatu,
které stěžovatel utrpěl při autonehodě dne 20. 6. 2007, spočívaly v slepotě pravého oka,
v nedoslýchavosti a šelestech v pravém uchu a ve výrazně omezené pohyblivosti levého
ramenního kloubu.
Posudková komise však neobjasnila, na základě jakých skutečností dospěla k závěru,
že ostatní následky polytraumatu již netrvají, ačkoliv žalobce v řízení o žalobě namítal, že i nadále
má ochrnutou pravou polovinu hlavy, při jakékoliv změně její polohy má závratě, trpí zvýšenou
únavností a nevydrží delší dobu chodit, stát ani sedět. Především však posudková komise
nevysvětlila, v čem spatřuje zlepšení zdravotního stavu, jeho posudkově významnou stabilizaci
nebo jiný relevantní důvod pro závěr o snížení stupně invalidity stěžovatele, ačkoliv podle tvrzení
žalobce se jeho zdravotní stav od přiznání plného invalidního důchodu ještě zhoršil.
V této souvislosti totiž posudková komise toliko uvedla, že zdravotní stav stěžovatele
se od uznání plné invalidity stabilizoval a umožňuje mu vykonávat zaměstnání s úlevami,
načež konstatovala trvalost následků úrazu a absenci předpokladu jeho zlepšení. Nejvyšší správní
soud sice ve svém rozsudku ze dne 7. 8. 2003, č. j. 3 Ads 7/2003 - 42, publikovaném
pod č. 198/2004 Sb. NSS, dovodil, že „důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení
zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést
k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění). Nicméně posudková komise v posudku ze dne 26. 5. 2009 neodkázala na konkrétní
lékařské zprávy či na jiný poznatek ani neuvedla žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu,
že k takové stabilizaci zdravotního stavu stěžovatele skutečně došlo. O zániku plné invalidity
pak nemůže samo o sobě svědčit ani to, že v době jejího přiznání nebyl stěžovatel doléčen
a čerpal nemocenské dávky, jak se v posudku ze dne 26. 5. 2009 uvádí, neboť uskutečnění léčení
ještě nemusí znamenat zlepšení či posudkově významnou stabilizaci zdravotního stavu
posuzovaného. Za tohoto stavu věci tak není zřejmé, proč posudková komise nadále nehodnotila
zmíněný poúrazový stav jako těžkou poruchu a nepodřadila ji ve shodě s posudkovým závěrem
lékařky okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 11. 2007 pod kapitolu XV, oddíl G,
položku 6, písm. c) prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, nýbrž jej považovala
toliko za středně těžkou poruchu, která odpovídá písm. b) téže položky, u níž je stanoveno
rozpětí míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti toliko v rozpětí od 25 % do 40 %,
které neumožňuje uznání plné invalidity. Přitom povahu komplikovaných, mnohočetných
poúrazových následků na několika orgánech nebo systémech, jež jsou zakotveny v kapitole XV,
oddílu G, položce 6 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění,
bylo podle zde uvedeného posudkového hlediska zapotřebí hodnotit s ohledem na převažující
funkční postižení, zejména míru omezení celkové výkonnosti, množství a intenzitu
nepříznivých průvodních následků. Takové hodnocení však posudková komise neučinila,
a proto i z tohoto důvodu nemohla učinit závěr, že u stěžovatele v mezidobí došlo k posudkově
významné stabilizaci, která měla za následek změnu stupně jeho invalidity.
S ohledem na všechny uvedené nedostatky je tedy nutné posudek posudkové komise
ze dne 26. 5. 2009 označit za nepřesvědčivý, takže krajský soud pochybil, když z jeho závěrů
v nyní projednávané věci vycházel. Toto pochybení přitom mohlo mít za následek nesprávné
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ke dni vydání
rozhodnutí žalované a v jeho důsledku i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné
invalidity ve smyslu §39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění jako základního
předpokladu pro posouzení nároku na plný invalidní důchod, jehož zachování se stěžovatel
dovolává. V projednávané věci tedy došlo k vadě řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí. V dalším řízení si tedy krajský soud opatří doplňující posudek, v němž posudková
komise odstraní shora uvedené nedostatky svého posudku ze dne 26. 5. 2009. Krajský soud
je však oprávněn požádat posudkovou komisi o doplnění posudku i v jiných, než naznačených
směrech, jestliže taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo. V závislosti na obsahu
takto doplněného posudku pak krajský soud uváží nutnost doplnění dokazování,
a to případně i o důkazy navržené žalobcem v původním žalobním řízení.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu