ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.189.2008:42
sp. zn. 4 Ads 189/2008 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Š. D.,
zast. Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Stodolní 7, Ost rava - Moravská Ostrava,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2008, č. j. 19 Cad
50/2008 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 29. 1. 2008, č. X, zamítla žádost
žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že žalobkyně v
rozhodném období před vznikem invalidity, tj. v době od 25. 10. 1997 do 24. 10. 2007 získala
pouze 4 roky a 328 dní pojištění, avšak doba pojištění potřebná pro nárok na plný nebo částečný
invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let činí 5 roků, p řičemž potřebná doba pojištění se
zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět před vznikem plné nebo čás tečné invalidity.
Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalované podala dne 19. 3. 2008 žalobu,
v níž rozhodnutí žalované označila za nesprávné a v rozporu se zákonem, neboť nevychází
ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Vyjádřila přesvědčení, že v jejím případě byly splněny všechny
zákonem stanovené podmínky pro přiznání invalidního důchodu. Navrhla proto, aby krajský
soud rozhodnutí žalované pro vady řízení v celém r ozsahu zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 4. 9. 2008 vzala žal obkyně žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla
zastavení řízení ve smyslu §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.”), s tím, že jí byl žalovanou přiznán plný invalidní důchod a to zpětně od října
2007 tak, jak původně žáda la, čímž je se svými nároky zcela uspokojena. Dále uvedla, že žalovaná
uspokojením nároku až po podání žaloby zapříčinila vznik nákladů řízení, konkrétně nákladů
právního zastoupení a proto požaduje uhrazení nákladů řízení, tj. 3 úkonů právní služby
po 2100 Kč, včetně režijních paušálů.
Krajský soud usnesením ze dne 25. 9. 2008, č. j. 19 Cad 50/2008 – 27, řízení zastavil
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
poukázal na zpětvzetí žaloby ze dne 4. 9. 2008 a přípis žalobkyně ze dne 23. 9. 2008,
v němž na výzvu krajského soudu sdělila, že po vzájemné dohodě a na doporučení žalované
zaplatila důchodové pojištění tak, aby doba potřebná pro nárok na plný invalidní důchod činila
5 let. Výrok o náhradě nákladů ří zení krajský soud odůvodnil poukazem na §60 odst. 3
větu první s. ř. s. Konstatoval, že žalovaná zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod
rozhodnutím ze dne 29. 1. 2008 proto, že žalobkyně nesplnila jednu z podmínek pro přiznání
plného invalidního důchodu a to potřebnou dobu pojištění. Pokud po vydání tohoto rozhodnutí
a po podání žaloby u soudu žalobkyně dobrovolně doplatila důchodové pojištění tak, aby činilo
5 roků, jak je uvedeno v přípise ze dne 23. 9. 2008, nedošlo ke zpětvzetí žaloby v důsledku
uspokojení žalobkyně ze strany žalované, ale proto, že žalobkyně doplatila pojištění až po vydání
rozhodnutí žalované. Krajský soud tak k této otázce uzavřel, že žalobkyni náklady řízení nenáleží.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka”) včas kasační stížnost,
ve které krajskému soudu vytýká, že se řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi,
které jsou součástí správního spisu a které vyšly najevo v rámci řízení před soudem. Stěžovatelka
cituje část odůvodnění, v níž se krajský s oud zabýval náklady řízení a konstatuje,
že s tímto závěrem krajského soudu nemůže souhlasit, považuje jej za nesprávný a nemající
oporu v příslušných ustanoveních soudního řádu správního. Podle názoru stěžovatelky zavinila
žalovaná vznik nákladů řízení tím, že stěžovatelku, jakožto účastníka správního řízení,
již před vydáním svého rozhodnutí nepoučila podle příslušných ustanovení správního řádu
o tom, že může již v rámci správního řízení doplatit pojištění z a chybějící dobu.
Pokud by byla žalovanou takto řádně poučena, nemusela by požadovat od advokáta poskytnutí
právních služeb a platit s tím spojené náklady. O tom, že je možné chybějící dobu pojištění
doplatit i po podání žádosti o přiznání plného invalidního důchodu se stěžovatelka dozvěděla
až po podání žaloby prostřednictvím advokáta. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že jí náleží
náklady řízení podle §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s., neboť k zast avení řízení nedošlo z vůle,
či zavinění stěžovatelky, ale žalovaná učinila to, čeho se stěžovatelka domáhala, resp. uspokojila
její nároky. Stěžovatelka s ohledem na shora uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2008, č. j. 19 Cad 50/2008 – 27,
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dne 8. 12. 2008 předložil Krajský soud v Ostravě spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Podle §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo,
nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nezpochybňuje výrok I. napadeného
usnesení, jímž krajský soud řízení zastavil, ale napadá pouze výr ok II., kterým krajský soud
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jso u splněny podmínky řízení
a zda není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti. Vycházel přitom z následujících skutečností
a úvah:
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení, nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím
o nákladech řízení je nutno rozumět postup soudu p odle §61 odst. 1 s. ř. s.,
podle něhož o povinnosti nahradit náklady řízení rozhodne soud zpravidla v rozsudku
nebo usnesení, jímž se řízení končí, přičemž pro jeho rozhodnutí platí zásady uvedené v §60
odst. 1 až odst. 8 téhož zákona. Rozhodnutím o nákladech řízení je tedy nejen rozhodnutí
o povinnosti nahradit druhému účastníku náklady řízení, ale též rozhodnutí, jímž bylo soudem
vysloveno, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, ať již z jakéhokoliv
zákonem přípustného důvodu. Pokud pak ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že kasační
stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná, pak to nepochybně
platí i pro výrok, který je v dané věci napaden kasační stížností.
Nejvyšší správní soud tak po posouzení kasační stížnosti stěžovatelky dospěl k závěru,
že je nepřípustná, neboť směřuje výhradně jen do výroku o nákladech řízení. Proto se nemohl
zabývat ani důvodností námitek stěžovatelky uvedených v její kasační stížnosti.
Z těchto důvodů tak nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
odmítnout, jakožto návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný [§46 odst. 1 písm. d), §120
s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu