ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.77.2009:97
sp. zn. 4 Ads 77/2009 – 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2009, č.
j. 3 Cad 98/2006 – 66,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti přípisu žalovaného ze dne
31. 10. 2006, č. j. 2006/52038, 53032, 53033, 56758, 60155, 60526, 66356-212/51. Současně
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o této žalobě zprvu
neustanovil, a to usnesením ze dne 18. 6. 2008, č. j. 3 Cad 98/2006 – 31, neboť po zhodnocení
majetkových a finančních poměrů žalobce dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky
pro osvobození žalobce od soudních poplatků a že tak nejsou dány předpoklady pro ustanovení
zástupce.
Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud toto usnesení zrušil (rozsudek ze dne
26. 2. 2009, č. j. 4 Ads 142/2008 – 59).
Následně Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 23. 4. 2009, č. j. 3 Cad 98/2006 –
98, ustanovil žalobci zástupcem JUDr. Jaroslava Dobra, advokáta, se sídlem Čelakovského sady
8, Praha 2.
Toto usnesení žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl kasační stížností. Stěžovatel brojí
proti ustanovení jmenovaného zástupce a požaduje ustanovit zástupcem advokáta JUDr. Víta
Vohánku.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek §102 a §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “).
Přestože v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, musí být stěžovatel,
který sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, vyžadované podle zvláštních zákonů
pro výkon advokacie, zastoupen advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
již opakovaně judikoval, že v řízení, v němž kasační stížnost směřuje proti usnesení krajského
soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, není třeba splnění této podmínky již z povahy
věci vyžadovat. K tomu nutno dodat, že vzhledem k povaze předmětu řízení, jímž je rozhodnutí
o ustanovení zástupce, jakož i vzhledem k rozsahu omezení stěžovatele ve způsobilosti k právním
úkonům (stěžovatel je schopen samostatně činit veškeré právní úkony, kromě právních úkonů
v oblasti pracovně právní), nebrání podle názoru Nejvyššího správního soudu projednání kasační
stížnosti stěžovatele ani §33 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatel dovolává kasačních důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli (v tomto případě je jím stěžovatel v řízení
o žalobě), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany
práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany
třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě
rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků
podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo
stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem,
pak toto právo je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem
na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu
označuje.
Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v obvodu
tohoto krajského soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo
ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde o konkrétní náplň povinností,
jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo, pak ta je závislá na aktuálních potřebách,
jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany
soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji sporu. U probíhajícího soudního sporu,
kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace právního zástupce se soudem zpravidla
bezprostředně, není tedy zcela nezbytné, aby zástupce vždy komunikoval se zastoupeným
v rozsahu a způsobem odpovídajícím představám stěžovatele. Jde tu zřetelně o průběžně
vykonávanou činnost, k níž povinnost ustanoveného zástupce nastupuje často automaticky,
bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli tento stav
zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává prostřednictvím jistoty,
že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale svěřena do rukou
jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází v úvahu
nahlížení do soudního spisu i do správního spisu, který se po dobu řízení před soudem nachází
u tohoto soudu, možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu, účast
na jednání soudu apod., pak není řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu
soudu, který řízení vede. Jde zároveň o řešení, jež nenaráží na žádnou ze základních zásad,
jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným ustanovením
procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem ovládáno. Má-li tedy stěžovatel
za to, že ustanovení advokáta JUDr. Jaroslava Dobra je nezákonné, případně že mu lze vytknout
jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla na jeho právech, Nejvyšší správní soud
tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady
jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že ani žalovanému,
přestože měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu