ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.36.2009:61
sp. zn. 4 Azs 36/2009 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Y. B., zastoupen JUDr. Alenou Lněničkovou,
advokátkou, se sídlem AK Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2008, č. j. OAM-444/LE-
BE03-BE07-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 17. 2. 2009, č. j. 46 Az 113/2008 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni stěžovatele, JUDr. Aleně Lněničkové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč, která jí bude vyplacena Nejvyšším správním soudem
do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 9. 2008, č. j. OAM-444/LE-BE03-BE07-2008. Přezkoumávaným rozhodnutím
žalovaného bylo rozhodnuto tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná
podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení
mezinárodní ochrany se zastavuje podle §25 písm. i) zákona o azylu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky
míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním
případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší
správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové
intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako
je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.),
absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost kasační
stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelkou
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán
přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel
s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil,
není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem
by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší
správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést,
v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést, že stěžovatel
sice přijatelnost své kasační stížnosti tvrdil, ale žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
(tj. v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat) neuvedl. Za tohoto stavu věci se Nejvyšší správní soud
mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora
nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody, které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s., s tím, že je přesvědčen, že nebyly splněny podmínky uvedené v ust. §10a písm. e)
zákona o azylu, neboť při pohovoru u žalovaného, jakož i u Krajského soudu v Praze uvedl
nové skutečnosti, zejména, že má na území České republiky rodinný život, žije již 1,5 roku
ve společné domácnosti s A. Ž. v T., v zemi svého původu čelí pronásledování ze strany
zločineckých struktur, v Maroku operují skupiny Al -Kaidy. V případě návratu se obává zatčení a
uvěznění. Stěžovatel se rovněž obává postihu ze strany marockých úřadů v souvislosti s tím, že
v České republice požádal o azyl a jeho otec tuto skutečnost oznámil marocké policii. Za této
situace má za to, že rozhodně splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Správní
orgán nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a nedostatečně se vypořádal se všemi okolnostmi
případu a nehodnotil je ve vzájemných souvislostech. Nijak si žalobcova tvrzení neověřil a
pouze konstatoval, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti. S ohledem na uvedené stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu
v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že popírá
oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek krajského
soudu vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti odkazuje na správní
spis. Nadále se domnívá, že postupoval plně v souladu se zákonem, když rozhodl, že žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona o azylu,
a řízení podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil. S námitkami uplatněnými stěžovatelem
v podané kasační stížnosti se podle názoru žalovaného vypořádal již krajský soud v napadeném
rozsudku. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou.
Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
žádal v České republice o udělení azylu již v roce 2003, na základě žádosti ze dne 7. 5. 2003.
Jeho žádost byla zamítnuta. Poté byl stěžovateli vydán výjezdní příkaz s platností do 21. 9. 2005,
na který nevycestoval a dne 13. 7. 2008 byl zajištěn orgány Inspektorátu cizinecké policie
Chomutov, a dne 25. 8. 2008 mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 10 let. Novou žádost
o udělení azylu podal dne 10. 9. 2008, a uvedl v ní, že jednak trvají důvody jako v jeho první
žádosti a přidaly se k nim další problémy. Nechce se vrátit do Maroka z toho důvodu,
že tam operují skupiny Al-Kaidy. Policie České republiky informovala marocké zastupitelství
v Praze a v případě návratu by mohl mít problémy. Žalovaný po provedeném řízení shledal,
že stěžovatel neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly nové meritorní
posouzení jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu. Krajský soud k podané žalobě taktéž
dospěl k závěru, že stěžovatel v novém řízení neuvedl žádnou novou skutečnost, proč podal
žádost o udělení mezinárodní ochrany, a byly tedy naplněny podmínky §10a písm. e) zákona
o azylu, a to, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně
žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti, a shledal, že žalovaný
postupoval správně, když řízení o této žádosti stěžovatele podle §25 písm. i) zákona o azylu
zastavil.
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, a to jak s ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková zjištění,
tak i s ohledem na obsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu i soudu,
kde se oba tyto orgány s namítanými skutečnostmi vypořádaly. V řízení o druhé žádosti
o udělení mezinárodní ochrany žalovaný neměl primárně povinnost znovu se zabývat splněním
podmínek pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, ale v prvé řadě bylo jeho povinností
zkoumat, zda jsou důvody pro udělení azylu shodné, jako v žádosti první, či zda jsou rozdílné.
Jak správní orgán, tak krajský soud, náležitě posoudily a vyložily, proč nelze nyní stěžovatelem
tvrzené skutečnosti považovat za nové azylově relevantní důvody. Zejména bylo poukázáno
na to, že Al-Kaida operovala v Maroku již v době, kdy stěžovatel žádal o udělení azylu v České
republice poprvé, obavy z návratu stěžovatele do vlasti nejsou nové a navíc ani relevantní,
poukaz na aktuální rodinný život v České republice uvedl stěžovatel jen v obecných
souvislostech, přičemž takový důvod není azylově relevantním důvodem podle §12 zákona
o azylu. Se závěry žalovaného správního orgánu i krajského soudu se Nejvyšší správní soud
v plném rozsahu ztotožňuje a odkazuje na ně.
Nejvyšší správní soud dále uvádí, že i podle ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu, kde lze např. odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009,
čj. 9 Azs 5/2009 - 65, www.nssoud.cz, platí, že: Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou
žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které
by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího
pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno
důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu
této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit,
aby nedocházelo k účelovému podávaní opakovaných žádostí.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud uvádí, že v celkovém
kontextu posuzované věci není bez významu ani skutečnost, že správní orgán posuzoval nynější
žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany v situaci, kdy stěžovateli již bylo uděleno
vyhoštění. Ostatně i v tomto směru má Nejvyšší správní soud také již ustálenou judikaturu - viz
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 4 Azs 395/2004,
www.nssoud.cz, kde se uvádí: Žádost o azyl podaná……… poté, co byl žadatel zadržen policií a bylo
rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na přípustné námitky uplatněné v kasační
stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a podle ustanovení
§104a s. ř. s. ji odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele, JUDr. Alena Lněničková, byla ustanovena
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 v návaznosti na §120 s. ř. s. uvedené
zástupkyni za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 4800 Kč,
sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby [á 2100 Kč -
§11 odst. 1 písm. b), §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 3 pím. f) cit. vyhlášky] a dvou
režijních paušálů (á 300 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu