ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.40.2009:60
sp. zn. 4 Azs 40/2009 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 30. 10. 2008, č. j. 47 Az 52/2008 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 8. 2008, č. j. OAM -415/LE-HA15-BE07-2008,
byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), tedy proto, že z postupu žadatele bylo patrné,
že žádost podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání
do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a neprokázal opak.
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobu proti uvedenému
rozhodnutí žalovaného zamítl.
Proti tomuto rozsudku žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost. Krajský
soud v Praze ji Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí se stanoviskem, že se jedná
o kasační stížnost podanou opožděně.
Ze spisu Krajského soudu v Praze zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadený
rozsudek, v němž stěžovatel byl řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů
ode dne doručení jeho písemného vyhotovení jakož i o tom, že je třeba podat ji u Krajského
soudu v Praze, byl a uložena na poště dne 6. 2. 2009 z důvodu, že adresát nebyl zastižen.
Stěžovatel tuto písemnost osobně převzal dne 18. 2. 2009, což vyplývá ze záznamu na doručence,
který stěžovatel stvrdil vlastnoručním podpisem.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, přičemž podle odst. 4
se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li
kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle odst. 2 nelze zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle §42 odst. 5 s. ř. s.
v návaznosti na §46 odst. 1 a 3 a §50b a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009, platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která se doručuje
do vlastních rukou, zastižen v místě, které označil, uloží se písemnost na poště a adresát
se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů
od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené desetidenní lhůty
počítané od uložení zásilky nastal v dané věci 16. 2. 2009. Protože dnem, který určil počátek běhu
lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), bylo v projednávané věci pondělí 16. 2. 2009
a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti
bylo potom pondělí 2. 3. 2009. Tento den se totiž svým označením – pondělí – shoduje se dnem,
jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno
Krajskému soudu v Praze s účinky zachování lhůty.
Stěžovatel však svou kasační stížnost podal nikoli u Krajského soudu v Praze,
ale u Městského soudu v Praze. Podle otisku prezentačního razítka Městského soudu v Praze
a záznamu na kasační stížnosti byla kasační stížnost u tohoto soudu podána osobně dne
4. 3. 2009. Stalo se tak nejen u nepříslušného soudu, ale také až po marném uplynutí lhůty
k podání kasační stížnosti, která skončila v pondělí 2. 3. 2009. Přestože tedy Městký soud v Praze
byl povinen bezodkladně kasační stížnost předat Krajskému soudu v Praze, nebylo již možno
učinit tak ve lhůtě pro podání kasační stížnosti, neboť již u Městského soudu v Praze byla podána
opožděně. Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná usnesení svého rozšířeného senátu
ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007 – 55, podle něhož kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě
k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal,
případně Nejvyššímu správnímu soudu.
Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána
a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s.,
jako opožděně podanou odmítnout.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní
doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje
doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky. Náhradní doručení
je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval
v den, kdy nebyl zastižen, a v 10 dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatel soudu
nenabídl a nic takového ani netvrdí. Ostatně i kdyby stěžovatel byl případně schopen předložit
důkazy eliminující fikci doručení, nebyl by s to ve světle citovaného rozhodnutí rozšířeného
senátu zvrátit opožděnost kasační stížnosti, neboť ji místně nepříslušný Městský soud v Praze
odeslal věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Praze až 17. 3. 2009.
Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, již nebylo na místě zabývat se návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu