Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11.2009, sp. zn. 4 Azs 40/2009 - 60 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.40.2009:60

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.40.2009:60
sp. zn. 4 Azs 40/2009 - 60 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2008, č. j. 47 Az 52/2008 – 27, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 8. 2008, č. j. OAM -415/LE-HA15-BE07-2008, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), tedy proto, že z postupu žadatele bylo patrné, že žádost podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a neprokázal opak. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl. Proti tomuto rozsudku žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost. Krajský soud v Praze ji Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí se stanoviskem, že se jedná o kasační stížnost podanou opožděně. Ze spisu Krajského soudu v Praze zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadený rozsudek, v němž stěžovatel byl řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení jakož i o tom, že je třeba podat ji u Krajského soudu v Praze, byl a uložena na poště dne 6. 2. 2009 z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Stěžovatel tuto písemnost osobně převzal dne 18. 2. 2009, což vyplývá ze záznamu na doručence, který stěžovatel stvrdil vlastnoručním podpisem. Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, přičemž podle odst. 4 se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle odst. 2 nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1 a 3 a §50b a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009, platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, zastižen v místě, které označil, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky nastal v dané věci 16. 2. 2009. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), bylo v projednávané věci pondělí 16. 2. 2009 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo potom pondělí 2. 3. 2009. Tento den se totiž svým označením – pondělí – shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno Krajskému soudu v Praze s účinky zachování lhůty. Stěžovatel však svou kasační stížnost podal nikoli u Krajského soudu v Praze, ale u Městského soudu v Praze. Podle otisku prezentačního razítka Městského soudu v Praze a záznamu na kasační stížnosti byla kasační stížnost u tohoto soudu podána osobně dne 4. 3. 2009. Stalo se tak nejen u nepříslušného soudu, ale také až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila v pondělí 2. 3. 2009. Přestože tedy Městký soud v Praze byl povinen bezodkladně kasační stížnost předat Krajskému soudu v Praze, nebylo již možno učinit tak ve lhůtě pro podání kasační stížnosti, neboť již u Městského soudu v Praze byla podána opožděně. Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007 – 55, podle něhož kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout. K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v 10 dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatel soudu nenabídl a nic takového ani netvrdí. Ostatně i kdyby stěžovatel byl případně schopen předložit důkazy eliminující fikci doručení, nebyl by s to ve světle citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu zvrátit opožděnost kasační stížnosti, neboť ji místně nepříslušný Městský soud v Praze odeslal věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Praze až 17. 3. 2009. Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, již nebylo na místě zabývat se návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2009 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:26.11.2009
Číslo jednací:4 Azs 40/2009 - 60
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.40.2009:60
Staženo pro jurilogie.cz:18.05.2024