ECLI:CZ:NSS:2009:4.AZS.5.2009:109
sp. zn. 4 Azs 5/2009 - 109
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: O. P., zast. Mgr. Andrejem Perepečenovem,
advokátem, se sídlem Jana Zajíce 36, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 1. 2008, č. j. 60 Az 128/2006 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla pro chybějící a na výzvu soudu nedoplněné
náležitosti odmítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2006,
č. j. OAM-1272/VL-20-01-2006.
Krajský soud v Ostravě v napadeném usnesení uvedl, že žaloba nesplňuje náležitosti
podle §71 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce v žalobě cituje ustanovení §3, §50 odst. 2, 3, §68 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ale správnímu rozhodnutí nevytýká žádnou konkrétní vadu
vztahující se k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, v jehož smyslu žalovaný o žádosti žalobce rozhodl. Soud proto usnesením
ze dne 7. 11. 2007 vyzval žalobce podle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad žaloby v přiměřené
lhůtě a žalobce poučil, jak má vady odstranit. Usnesení v překladu do arménského jazyka
bylo žalobci doručeno dne 12. 12. 2007. Žalobce ve stanovené lhůtě nereagoval a vady
svého podání neodstranil. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba neobsahuje žádný žalobní bod
a vzhledem k uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v §71 odst. 2 s. ř. s. se tento nedostatek stal
vadou neodstranitelnou. Současně se jedná o vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat a soud
proto řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. řízení o podání žalobce ze dne 22. 11. 2006 odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost,
koncipovanou a také výslovně formulovanou jako kasační stížnost proti rozsudku, kterým soud
zamítl žalobu. Odvolává se přitom na důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.,
s tím, že toliko obecně konstatuje, že Krajský soud v Ostravě posoudil uvedenou kauzu
v rozporu s platným právním řádem, a dále, že shledává vážná pochybení všech dosavadních
orgánů v řízení o udělení azylu a projednání věci u Krajského soudu v Ostravě, kdy uvedený
soud, podle názoru stěžovatele, projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Žádné
jmenovité skutkové či právní vady stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se ztotožnil s napadeným
usnesením a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen a dvokátem.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s. , k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší sprá vní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti je jeho úkolem posoudit, zda v předchozím řízení byly dány
důvody vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla odmítnuta, přichází v úvahu toliko důvod vymezený
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu.
Takovou nezákonnost však Nejvyšší správní soud v napadaném rozhodnutí neshledal.
Jak vyplývá ze správního spisu, stěžovatel podal dne 23. 11. 2006 proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného jen obecně formulovanou žalobu, v níž nesouhlasil se zamítnutím
jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné. Obecně namítal porušení
ustanovení §3, §50 odst. 2, 3, §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, s tím, že správní
orgán zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval a poc hybil v aplikačním procesu
tím, že nepodřadil faktickou skutkovou podstatu zákonné skutkové podstatě pronásledování
upravené v §12 zákona o azylu. Uvedl, že má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení
azylu stanovené v §12 zákona o azylu, resp. pro doplňkovou ochranu ve smyslu §14 a zákona
o azylu. Tvrdil, že skutečnosti jím uváděné jsou podřaditelné us tanovení §12 zákona o azylu,
a odkázal na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál,
který se vztahuje k jeho žádosti o udělení azylu a který má k dispozici žalovaný. Krajský soud
tento obsah žaloby vyhodnotil jako neprojednatelný, a jak bylo shora uvedeno, usnesením
ze dne 7. 11. 2007 vyzval žalobce podle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad žaloby v přiměřené
lhůtě a žalobce poučil, jak má vady odstranit. Usnesení žalobci zaslal v překladu do arménského
jazyka. Žalobce ve stanovené lhůtě nereagoval a vady svého podání neodstranil. Soud
poté dospěl k závěru, že žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, jedná se o vadu,
pro kterou nelze v řízení pokračovat, a proto podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. řízení o podání
žalobce ze dne 22. 11. 2006 odmítl.
Problematikou dostatečnosti náležitostí žaloby se Nejvyšší správní soud zabýval
opakovaně již několikrát, a vždy kladl důraz na to, že vymezení d ůvodů (žalobních bodů),
z jakých žalobce žalobu podává, vždy musí být dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58) plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže
být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu
může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových
dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních
nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu
vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkam i. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný,
typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
V případě, že žaloba nesplňuje požadavky na uvedení žalobn ích bodů (jako je tomu
v projednávané věci), předseda senátu podle §37 odst. 5 s. ř. s. senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být stěžovatel ve výzvě poučen.
V posuzované věci byl stěžovatel řádně vyzván k odstranění vad žaloby a byl současně
poučen o následcích nerespektování takového požadavku, přesto však vytýkané vady v soudem
stanovené lhůtě neodstranil. Za této situace nezbylo Krajskému soudu v Ostravě než řízení
o žalobě podle §46 odst. 1 písm. a) odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že Krajský soud v Ostravě postupoval správně,
pokud žalobu odmítl. Nejvyšší správní soud se tak plně ztotožňuje se závěry Krajskéh o soudu
v Ostravě v této věci.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud pod le §60 odst. 1
s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch
měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu
nezjistil. Soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu