ECLI:CZ:NSS:2009:5.AS.44.2008:77
sp. zn. 5 As 44/2008 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce:
G & C Pacific, a. s., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, právně zast. JUDr. Kateřinou
Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna,
odbor územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2008, č. j. 30 Ca 180/2006
– 42,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2008, č. j. 30 Ca 180/2006 – 42
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 2. 9. 2005,
č. j. OÚSŘ U 05/35033. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti
rozhodnutí ÚMČmB Brno – Bystrc, stavebního odboru ze dne 25. 5. 2005, č. j. 72/05 TR,
kterým mu byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za protiprávní jednání naplňující skutkovou
podstatu správního deliktu dle ust. §106 odst. 2 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, za odstranění stavby občanské
vybavenosti trvalého charakteru o zastavěné ploše 214 m
2
, umístěné na pronajatém pozemku
p. č. 764/1 k. ú. Kníničky, bez povolení příslušného stavebního úřadu.
Stěžovatel napadl rozsudek kasační stížností z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení /ust. §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“/
a z důvodů nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí /ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s./. Stěžovatel v prvé řadě namítá, že krajský soud rozhodl ve věci samé bez jednání,
ačkoliv již ve svém podání ze dne 16. 9. 2005 (žaloba) navrhl, aby bylo ve věci nařízeno jednání
a tento návrh potvrdil i svým podáním ze dne 27. 12. 2007. Krajský soud tedy při svém
rozhodování jednal v rozporu s ustanovením §51 s. ř. s.
Stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. V odůvodnění uvedl, že soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání poté, co s tímto
postupem účastníci projevili souhlas (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Z předloženého soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel v žalobě podané dne 19. 9. 2005
věcně nepříslušnému Okresnímu soudu Brno – venkov, jakož i v opětovně podané žalobě
k věcně příslušnému Krajskému soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006 navrhl výslech účastníků řízení
a požadoval, aby bylo nařízeno v projednávané věci jednání. Přes tuto skutečnost Krajský soud
v Brně (výzvou ze dne 12. 12. 2007) dle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. vyzval stěžovatele,
aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. §109
odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, neboť řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která by mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé /ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./.
Podle ust. §51 odst. 1 s. ř. s., soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým
projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Výše uvedené ustanovení presumuje předpoklady (fikci souhlasu), kdy může soud
o žalobě rozhodnout bez jednání. Pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení
ústního jednání, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání
(srov. též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky).
Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání, tato výjimka však
musí být vykládána zejména s ohledem na zájmy účastníka řízení, neboť je to tento účastník
řízení, o jehož právech se rozhoduje a tento účastník také s řízením disponuje.
V daném případě stěžovatel využil svého dispozičního práva a již v podané žalobě
požadoval, aby byl proveden výslech účastníků řízení a bylo nařízeno jednání. Za situace,
kdy krajský soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, bylo takovým postupem účastníkovi
odepřeno jeho ústavně zaručené právo na veřejné a ústní projednání věci.
Lze tak uzavřít, že právo účastníka trvat na nařízení ústního jednání musí soud
respektovat. V daném případě tímto způsobem krajský soud nepostupoval, a proto Nejvyššímu
správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení (ust. §110 odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude krajský soud postupovat dále tak, že nelze o věci rozhodnout
bez nařízení jednání, neboť stěžovatel s takovým postupem nesouhlasil.
Nejvyšší správní soud v tomto svém rozhodnutí nikterak nehodnotil důvody, pro které
krajský soud žalobu zamítl, neboť za situace, kdy shledal vadu v procesním postupu soudu,
která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí samotného, se nemohl meritorními důvody
týkajícími se věci samé, zabývat.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne též o nákladech řízení účastníků
jak v řízení žalobním, tak i v řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu