ECLI:CZ:NSS:2009:5.AS.58.2009:29
sp. zn. 5 As 58/2009 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
V. Y., zastoupený JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Dřevařská 25, Brno, proti
žalovanému: Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Brno,
Inspektorát cizinecké policie Brno, se sídlem Kopečná 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2009, č. j. 36 Ca 10/2009 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, neboť podle závěrů krajského
soudu stěžovatel nezaplatil v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek. Uvedenou žalobou
se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2008, č. j. CPBR-17598/ČJ,
přičemž ovšem z obsahu žaloby vyplývalo, že se jednalo o rozhodnutí správního orgánu
v I. stupni, proti kterému podal žalobce odvolání, které odvolací orgán – Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie – zamítl rozhodnutím ze dne 3. 3. 2009, č. j. CPR 17514-
1/ČJ-2008-PB-CI. Pro účely řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v každém případě
vychází z okruhu účastníků řízení tak, jak je vymezil krajský soud v řízení o žalobě (§105 odst. 1
s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o kasační
stížnosti:
Z doručenky založené v soudním spise na č. l. 17 vyplývá, že právní zástupkyně žalobce
osobně převzala zásilku obsahující napadené usnesení dne 3. 7. 2009. Ze soudního spisu je dále
zřejmé, že kasační stížnost proti napadenému rozhodnutí odeslala právní zástupkyně žalobce
prostřednictvím držitele poštovní licence dne 20. 7. 2009. Podání bylo Krajskému soudu v Brně
doručeno dne 21. 7. 2009.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost
podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost
podána u Nejvyššího správního soudu. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek její lhůty. Podle
§40 odst. 3 s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle
týdnů byl den doručení napadeného usnesení právní zástupkyni žalobce, tedy pátek 3. 7. 2009.
Poslední den lhůty tak připadl na pátek 17. 7. 2009, kterýžto den není svátkem ve smyslu zákona
č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech
pracovního klidu. Dnem 17. 7. 2009 tak lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula. Kasační
stížnost byla podána dne 20. 7. 2009 a je tak podána zjevně opožděně.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost jako opožděnou odmítnout.
Na tomto závěru nic nemění ani to, že krajský soud v řízení o žalobě chybně jednal
jako s žalovaným namísto odvolacího orgánu se správním orgánem I. stupně. Přitom podle §69
s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. V řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu není tedy osoba žalovaného určena tvrzením žalobce,
ale kogentně ji určuje zákon. Je tak věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím,
kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56,
publikované pod č. 534/2005 Sb. NSS). Ani tato vada ovšem nemůže ovlivnit rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu
za situace, kdy chybí podmínky řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud se ovšem bude muset s uvedenými závěry vypořádat při posouzení
skutečnosti, že žalobce dne 23. 7. 2009 dodatečně zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč
za řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (viz č. l. 22 soudního spisu). Podle §3
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích (dále „zákon o soudních
poplatcích“) ve věcech správního soudnictví rozhoduje ve věcech poplatků za řízení soud,
který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Podle §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích, usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud,
který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení
nabylo právní moci. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci,
zaniká poplatková povinnost. Rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní
moci dnem, kdy bylo doručeno účastníkům (§54 odst. 5 a §55 odst. 5 s. ř. s.). Podle §10 odst. 1
zákona o soudních poplatcích soud vrátí soudní poplatek z účtu soudu, jestliže je zaplatil ten,
kdo k tomu nebyl povinen.
O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60
odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu