ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.123.2008:44
sp. zn. 6 Ads 123/2008 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. P., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2008, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, č. j. 42 Cad 93/2008 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu
v Praze č. j. 42 Cad 93/2008 - 8 ze dne 13. 8. 2008, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše
označenému rozhodnutí žalované.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek krajského
soudu byl stěžovateli doručen dne 21. 8. 2008. Dále ze spisu vyplývá, že kasační stížnost
adresovaná Nejvyššímu správnímu soudu v Brně byla stěžovatelem podána k poštovní přepravě
dne 8. 9. 2008.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být totiž kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout.
Napadený rozsudek krajského soudu přitom obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační
stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost podat.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl stěžovateli doručen ve čtvrtek dne
21. 8. 2008. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy počala běžet v pátek dne
22. 8. 2008 a skončila ve čtvrtek dne 4. 9. 2008. Stěžovatel tedy kasační stížnost podal
až po uplynutí zákonné lhůty.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze
odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou, aniž se mohl
zabývat důvodností kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě
odmítnutí návrhu – kasační stížnosti – nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu