ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.13.2009:197
sp. zn. 6 Ads 13/2009 - 197
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2008,
č. j. 19 Cad 124/2003 - 140,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalované se nepřizn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2008, č. j. 19 Cad 124/2003 - 140,
byl zástupcem žalobce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003, č. X,
ustanoven Mgr. Michal Zákravský, advokát, se sídlem Langrova 7, Šumperk, a současně byl
zproštěn JUDr. Josef Hasala, advokát, se sídlem Radniční 13, Šumperk, povinnosti zastupovat
žalobce v tomto řízení.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost téměř nečitelného obsahu podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Stěžovatel
nesouhlasí s ustanovením advokáta Mgr. Michala Zákravského z důvodu, že advokát je rodinným
příslušníkem soudkyně Okresního soudu v Šumperku Ivony Zákravské, která v minulosti
rozhodovala v právní věci žalobce, kterému podle jeho mínění byla rozhodnutím okresního
soudu způsobena újma na zdraví. Dále stěžovatel uvádí, že v minulosti mu již byl advokát
Mgr. Zákravský soudem ustanoven, avšak podle nespecifikovaného vyjádření stěžovatele podvedl
a jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Z uvedeného důvodu stěžovatel žádá,
aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a aby mu byl ustanoven „jeho“ advokát JUDr. Tomáš
Sokol.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
V daném případě krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzhledem k tomu,
že došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ustanoveným zástupcem z řad advokátů
JUDr. Hasalou, soud rozhodl o zproštění povinnosti JUDr. Hasaly nadále zastupovat žalobce
a novým zástupcem žalobce ustanovil Mgr. Michala Zákravského, advokáta, jenž má sídlo
v obvodu krajského soudu. S ohledem na procesní ekonomiku soud nevyhověl návrhu žalobce
na ustanovení JUDr. Tomáše Sokola, advokáta, se sídlem v Praze, který navíc není v seznamu
advokátů zařazen mezi advokáty, kteří mohou být ustanovováni soudem, avšak žalobci nic
nebrání, aby tomuto advokátovi udělil plnou moc k zastupování.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena
od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných
případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem
výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být
tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení
osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem
na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba
navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje
Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v obvodu
tohoto krajského soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo
ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde o konkrétní náplň povinností,
jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo, pak ta je závislá na aktuálních potřebách,
jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany
soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji sporu. U probíhajícího soudního sporu,
kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace právního zástupce se soudem zpravidla
bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně o průběžně vykonávanou činnost, k níž povinnost
ustanoveného zástupce nastupuje často automaticky, bez dalšího výslovného pokynu ze strany
zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu,
jehož se mu dostává prostřednictvím jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním
soudním sporu trvale svěřena do rukou jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci
zastoupení stěžovatele přichází v úvahu nahlížení do soudního spisu i do správního spisu,
který se po dobu řízení před soudem nachází u tohoto soudu, možná následná procesní reakce
ustanoveného zástupce vůči soudu, účast na jednání soudu apod., pak není řešením nelogickým
ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu soudu, který řízení vede. Jde zároveň o řešení,
jež nenaráží na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit,
a není v rozporu ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským
soudem ovládáno (s. ř. s.).
Předpokladem úspěšné kasační stížnosti je prokazatelné pochybení ze strany krajského
soudu při posuzování žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení. V daném případě
však nelze v tomto směru soudu cokoli vytknout. Soud není povinen preventivně zjišťovat
rodinné vazby ustanoveného advokáta a předvídat vztahy mezi zástupcem a zastoupeným;
takovouto povinnost soudu nelze dovodit. Skutečnost tvrzená stěžovatelem v kasační stížnosti
přitom soudu nebyla a ani nemohla být známa a nelze mu proto klást za vinu,
že ji při svém rozhodování nezohlednil.
Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokáta Mgr. Michala Zákravského
je nezákonné, případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele
dotkla na jeho právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Nejvyšší správní soud nad rámec odůvodnění uvádí, že pokud by však ustanovenému
advokátovi bránily objektivní důvody zastupovat žalobce, může ve smyslu platné právní úpravy
požádat krajský soud o zproštění zastupování.
Nejvyšší správní soud tedy vzhledem k výše uvedenému po posouzení námitek
uplatněných v kasační stížnosti uzavírá, že neshledal nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona
vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu