ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.148.2009:65
sp. zn. 6 Ads 148/2009 - 65
Spis 6 Ads 148/2009 byl spojen se spisem 6 Ads 128/2009 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 6 Ads 128/2009 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: T. R.,
zastoupené JUDr. Karlem Sochorem, advokátem, se sídlem Na Hradbách 2632/18, Ostrava,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2004, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2008, č. j. 19 Cad 176/2007 – 30
a č. j. 19 Cad 176/2007 – 32,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod spisovými značkami 6 Ads 128/2009
a 6 Ads 148/2009 se spojuj í ke společnému projednání a nadále budou vedeny
pod sp. zn. 6 Ads 128/2009.
II. Kasační stížnost se od m ít á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci, advokátu JUDr. Karlu Sochorovi, se odměna za zastupování
v řízení o kasační stížnosti nepřizná v á.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Ostravě je projednáváno podání žalobkyně ze dne 27. 4. 2007
označené jako „Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“. Usnesením ze dne 26. 9. 2008,
č. j. 19 Cad 176/2007 - 30, zprostil soud ustanoveného advokáta Mgr. Erbana povinnosti
zastupovat žalobkyni v této věci. Usnesením z téhož dne č. j. 19 Cad 176/2007 - 32 soud vyzval
žalobkyni, aby své podání ze dne 27. 4. 2007 opravila a doplnila o označení žalobce a žalovaného,
specifikace a rozsah napadení rozhodnutí, důvod obnovy řízení a některé další náležitosti.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla obě usnesení jednou kasační stížností ze dne
7. 10. 2008, ve které uvedla, že právním záležitostem nerozumí a že nedokáže sama hájit svá
práva. V textu vyjádřila nesouhlas s odůvodněním soudu při zprošťování ustanoveného zástupce
povinnosti ji zastupovat. V odůvodnění usnesení je mj. uvedeno, že Mgr. Erban požádal
o zrušení svého ustanovení, neboť žalobkyně odmítla poskytnou nezbytnou součinnost.
S tím stěžovatelka nesouhlasí. Současně sama nadále vyjadřuje nespokojenost s nedostatečným
postupem ustanoveného zástupce. V textu i v závěru svého podání se opětovně dovolává
ustanovení nového zástupce, o které požádala dopisem ze dne 1. 10. 2008. Těmito kroky se chce
podle svých slov do budoucna vyvarovat nevědomých pochybení a újmy na svých právech.
Vzhledem k nepříliš jasnému obsahu kasační stížnosti, i rozsahu napadení vyzval krajský
soud stěžovatelku usnesením ze dne 19. 11. 2008 zejména k upřesnění, které z obou usnesení
ze dne 26. 9. 2008 vlastně napadá. Tato výzva zůstala ze strany stěžovatelky bez odezvy;
proto Nejvyšší správní soud akceptoval - s ohledem na ne zcela jasný rozsah napadení - obě
usnesení k přezkoumání. Usnesením ze dne 28. 1. 2009 ustanovil krajský soud stěžovatelce na její
žádost zástupce.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož takové rozhodnutí vzešlo
(stěžovatel) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost v daném případě skutečně
podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“) a byla podána včas (§106 odst. 2
s. ř. s.). Kasační stížnost proti usnesení 19 Cad 176/2007 - 30 byla u Nejvyššího správního soudu
vedena pod sp. zn. 6 Ads 148/2009 a kasační stížnost proti usnesení 19 Cad 176/2007 - 32
pod sp. zn. 6 Ads 128/2009. Vzhledem k tomu, že obě napadená usnesení spolu skutkově
souvisejí (jak je zřejmé z výše uvedeného popisu obou usnesení), spojil předseda senátu obě věci
ke společnému projednání.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval přípustností kasační stížnosti: kasační stížnost je
přípustná proti každému rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak (§102 s. ř. s.). Ustanovení
§104 s. ř. s. upravuje důvody nepřípustnosti kasační stížnosti. Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
není kasační stížnost přípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Pokud jde
o rozhodnutí, jímž je účastník řízení soudem vyzván k doplnění svého podání, jeho účelem je
umožnit účastníku řízení opravit nebo odstranit vady podání, a tím odstranit nedostatek
podmínek řízení. Takovéto rozhodnutí je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
V případě rozhodnutí, jimiž se pouze upravuje vedení řízení, jde v zásadě o usnesení vydávaná
v průběhu řízení, u kterých odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho
právech nikterak nezkracuje. Pokud účastník řízení na výzvu soudu vady podání neodstraní
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne (§46
odst. 1 písm. a/ s. ř. s.); teprve proti takovému usnesení bude kasační stížnost (za splnění dalších
zákonných podmínek) přípustná. Pokud účastník řízení na výzvu soudu vady podání odstraní,
soud (za splnění dalších zákonných podmínek) podání meritorně projedná; rovněž v tomto
případě bude teprve proti rozsudku, tj. konečnému rozhodnutí ve věci, kasační stížnost
(za splnění dalších zákonných podmínek) přípustná. Rovněž i komentář k soudnímu řádu
správnímu k §104 odst. 3 uvádí: „Pod písm. b) jsou shrnuta rozhodnutí k vedení řízení,
tj. procesní rozhodnutí vydaná v průběhu řízení, např. výzva k zaplacení soudního poplatku,
výzva k odstranění vad, rozhodnutí dle §39, §50 o odročení jednání, dle §52 o nepřipuštění
důkazu“ (Brothánková, J., Žišková, M., Soudní řád správní s vysvětlivkami a judikaturou,
2. vydání, Linde, 2006, s. 198). Usnesením č. j. 19 Cad 176/2007 - 32, kterým byla žalobkyně
vyzvána, aby své podání ze dne 27. 4. 2007 opravila a doplnila, krajský soud pouze upravil vedení
řízení, kasační stížnost je proto ve vztahu k tomuto usnesení napadeného rozhodnutí nepřípustná
(§104 odst. 3 písm. b/ s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ji z uvedeného důvodu odmítl (§46 odst. 1
písm. d/ ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nyní k usnesení č. j. 19 Cad 176/2007 - 30, kterým soud zprostil ustanoveného advokáta
povinnosti zastupovat stěžovatelku: Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační
stížnost, která směřuje jen proti důvodům rozhodnutí soudu. Podle čtvrtého odstavce
téhož ustanovení není kasační stížnost také přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 s. ř. s. V projednávané věci je z textace kasační stížnosti zřejmé, že stěžovatelka
nesouhlasí s tou částí odůvodnění soudu, kde krajský soud uvádí, že Mgr. Erban požádal
o zrušení svého ustanovení, neboť žalobkyně odmítla poskytnou nezbytnou součinnost. Nutno
poznamenat, že krajský soud toto tvrzení v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nehodnotil
(pouze je ocitoval ze žádosti ustanoveného advokáta), ani je nepostavil jako rozhodné pro věc,
a to s ohledem na skutečnost, že souběžně také žalobkyně požádala vlastní žádostí o zproštění
ustanoveného zástupce s odůvodněním, že tento nehájí náležitě její zájmy. Za těchto okolností
(shodný požadavek obou stran) krajský soud bez dalšího ustanoveného zástupce jeho povinnosti
zprostil. Z kasační stížnosti je zřejmý nesouhlas stěžovatelky s tvrzením o neposkytnuté
součinnosti - současně však stěžovatelka nadále sama vyjadřuje nespokojenost s postupem tohoto
ustanoveného zástupce. Z obsahu kasační stížnosti je tedy zřejmé, že stěžovatelka na vlastním
zproštění Mgr. Erbana (výroková část rozhodnutí) trvá, a souhlasí s ním, pouze nesouhlasí
s formulací o neposkytnuté součinnosti v odůvodnění rozhodnutí. Kasační stížnost tedy směřuje
jen proti důvodům rozhodnutí, aniž by současně napadala jeho výrok. Ze spisového materiálu je
dále zřejmé, že krajský soud usnesením ze dne 28. 1. 2009 ustanovil stěžovatelce k její žádosti
ze dne 1. 10. 2008 nového zástupce. Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost,
která směřuje jen proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. Podaná kasační
stížnost se současně opírá jen o jiné důvody než předpokládá zákon v §103, což vyvolává
podle ust. §104 odst. 4 rovněž její nepřípustnost. Za uvedených okolností Nejvyšší správní soud
kasační stížnost pro nepřípustnost odmítl (§46 odst. 1 písm. d/, §104 odst. 2 a 4 a §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se při posuzování věci zabýval ještě jednou procesní otázkou:
kasační stížnost podala stěžovatelka dne 14. 10. 2008 a požádala v ní o ustanovení zástupce
i pro řízení o této (nyní projednávané) kasační stížnosti. Krajský soud usnesením ze dne
19. 11. 2008 vyzval stěžovatelku k doplnění této kasační stížnosti a odstranění vad do měsíce
od doručení výzvy. Lhůta pro toto doplnění uplynula dne 28. 12. 2008. Teprve dne 28. 1. 2009
krajský soud ustanovil stěžovatelce zástupce. Ustanovený zástupce dne 18. 2. 2009 nahlížel
do spisu, avšak doplnění podání nedošlo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 1. 2005, č. j. 3 Azs 417/2004 - 70: Smyslem povinného zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti je zajištění odborné právní pomoci účastníkům řízení, a tím i ochrany jejich
práv. Z tohoto důvodu je přípustné, aby soudem ustanovený advokát doplnil kasační stížnost
i po uplynutí lhůty pro její podání, třebaže nebyl k jejímu doplnění soudem vyzván; opačný
výklad by činil jeho účast v řízení nadbytečnou.). Tento postup však zjevně není zcela správný.
Nejvyšší správní soud zvažoval, zda nevrátit spis krajskému soudu k doplnění kasační stížnosti
ustanoveným zástupcem v nově stanovené lhůtě. Dospěl však k závěru, že tak neučiní,
a to z následujících důvodů: Za rozhodné považuje Nejvyšší správní soud, že z kasační stížnosti
je zřejmá a seznatelná vůle stěžovatelky, kterou souhlasí s výrokem napadeného druhého
usnesení, tj. se zproštěním zastupování (zastupování bylo ostatně zrušeno i k její žádosti - k tomu
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 51/2009 - 124). Na této
skutečnosti - klíčové pro rozhodnutí (§104 odst. 2 s. ř. s.) - by ani ustanovení zástupce nemohlo
nic změnit. Základní vůle jeho klientky je v tomto směru jasná a nepochybná a usnesení
by muselo být za těchto okolností vždy odmítnuto, neboť stěžovatelčina vůle nesměřuje
proti výroku rozhodnutí. (První usnesení - výzva k odstranění vad podání, je nepřípustné apriori,
ze své vlastní podstaty - zde doplňování kasační stížnosti nemohlo jakkoli změnit posouzení věci
- rozhodný je typ přezkoumávaného rozhodnutí.) Za těchto okolností by vracení věci k doplnění
kasační stížnosti ustanoveným zástupcem bylo nemístným formalismem, neboť by z podstaty
věci nemohlo být rozhodnuto jinak.
Za situace, kdy stěžovatelce byl ustanoven nový zástupce, a kdy současně sama nadále
vyjadřuje souhlasnou vůli s postupem krajského soudu a trvá na zproštění ustanovení
předchozího zástupce, nemohla být stěžovatelka navíc reálně dotčena na svých právech.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 a §120 s. ř. s.,
podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Ustanovený zástupce stěžovatelky k výzvě soudu náklady nedoložil, ani z obsahu spisu
nevyplývá žádný úkon právní služby, za který by ustanovenému zástupci náležela odměna
dle advokátního tarifu. Nejvyšší správní soud tedy ustanovenému zástupci odměnu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu