ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.164.2009:27
sp. zn. 6 Ads 164/2009 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: L. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2009, č. j. 34 Cad 114/2009 - 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2009, č. j. 34 Cad 114/2009 - 16,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 7. 2009, č. j. 34 Cad 114/2009 - 6, odmítl
žalobu žalobce (dále jen „stěžovatele“) proti výše označenému rozhodnutí žalované. Proti tomuto
usnesení podal stěžovatel dne 3. 8. 2009 kasační stížnost, v níž požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Na výzvu Krajského soudu v Brně stěžovatel
předložil vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V něm uvedl,
že pobírá částečný invalidní důchod ve výši 5265 Kč měsíčně, jeho manželka pobírala mzdu
ve výši 25 480 Kč za poslední kalendářní čtvrtletí předcházející vyplnění formuláře,
přičemž uvedl, že je zatížen dluhem vůči bankovním institucím v celkové výši 400 000 Kč
a měsíční náklady na bydlení tvoří pro něho a manželku částku cca 5500 Kč.
Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku Krajský soud v Brně stěžovateli
zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle §2
zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, částka
životního minima, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb
stěžovatele a jeho manželky, která s ním žije ve společné domácnosti, činí 5480 Kč.
Pokud stěžovatel uvedl svůj příjem a příjem manželky ve shora uvedené výši, převyšuje měsíční
příjem stěžovatele a jeho manželky částku jejich životního minima o 19 722 Kč. Z této
skutečnosti krajský soud vyvodil, že i s přihlédnutím ke stěžovatelovým dluhům majetkové
poměry stěžovatele neodůvodňují úvahu, že by splňoval podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, a proto nesplňuje ani podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž namítl, že příjem jeho
manželky nečiní 25 480 Kč měsíčně, jak ve svém rozhodnutí mylně konstatuje krajský soud,
ale pouze 8493 Kč měsíčně. Krajský soud vzal za měsíční výši příjmu stěžovatelovy manželky
údaj z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který je však vztažen
ke kalendářnímu čtvrtletí. Jinak poukázal opětovně na své měsíční náklady na bydlení v celkové
výši cca 5500 Kč a na výši svého dluhu.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), a tuto kasační stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Z kasační stížnosti je možné dovodit, že stěžovatel uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy napadá usnesení krajského soudu pro vady řízení,
které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud za této situace
napadené usnesení v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného
zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci krajský soud dospěl
k závěru, že podmínka první splněna nebyla, podmínku druhou konstatoval za naplněnou,
neboť v řízení o kasační stížnosti je potřeba zastupování dána samým faktem.
Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. totiž odkazuje vymezením podmínky pro ustanovení
bezplatného zástupce z řad advokátů na ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., podle něhož účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu osvobozen od soudních poplatků. Toto kritérium je tedy odvozeno od objektivní
schopnosti či neschopnosti účastníka nést majetkové zatížení spojené s vedením sporu.
Tato schopnost či neschopnost je skutkovým zjištěním, které musí být v řízení před soudem
postaveno na jisto. Zjištění těchto skutkových okolností rozhodných z hlediska podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom předpokládá povinnost účastníka řízení, který svou
majetkovou neschopnost nést náklady sporu namítá, tuto skutečnost tvrdit, a zároveň
z ní vyplývá povinnost ji prokázat. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve svém usnesení
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, povinnost doložit nedostatek prostředků je
jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36
odst. 3 s. ř. s.). Nezbytným předpokladem posouzení žádosti o ustanovení advokáta soudem
pro řízení o kasační stížnosti je tedy především řádně vyplněné potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech žadatele.
V posuzovaném případě krajský soud o úplnosti údajů, které stěžovatel ve svém
potvrzení uvedl, v zásadě neměl pochybnosti. Zcela zjevně však ve svém rozhodnutí vycházel
ze špatné interpretace skutkových údajů, které stěžovatel v potvrzení uvedl. Celá úvaha krajského
soudu stojí na tom, že společný měsíční příjem stěžovatele a jeho manželky přesahuje 30 000 Kč,
což je při zohlednění životního minima obou osob částka dalece postačující jak k úhradě
předpokládaných stěžovatelem uvedených závazků, tak k obstarání zástupce pro řízení o kasační
stížnosti z řad advokátů. Závěr krajského soudu se ovšem odvíjí od skutkového předpokladu,
že stěžovatelova manželka pobírá měsíční čistou mzdu ve výši 25 480 Kč. Tento skutkový
předpoklad však nemá oporu ve spisu, neboť stěžovatel takovou částku v potvrzení neuvedl.
Částku 25 480 Kč uvedl jako čtvrtletní, nikoliv měsíční čistý příjem své manželky. Úvaha soudu
tak stojí na skutkovém základě, který nemá oporu ve spisu, a je tak nepřezkoumatelná
pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení stěžovatelových námitek uplatněných
v kasační stížnosti konstatuje, že závěr vyslovený v napadeném usnesení Krajského soudu v Brně
se neopírá o skutkový stav, který byl v řízení zjištěn, usnesení tedy trpí vadou, jež by mohla mít
za následek jeho nezákonnost. Z těchto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil
jako důvodnou a napadené usnesení podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Krajský soud v dalším řízení rozhodne o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad
advokátů na základě skutkových zjištění, jež vyplývají z řízení před krajským soudem, tj. že čistý
měsíční příjem stěžovatelovy manželky činil 8493 Kč, nikoliv 25 480 Kč. Krajský soud je právním
názorem Nejvyššího správního soudu v dalším řízení vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu