ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.17.2008:41
sp. zn. 6 Ads 17/2008 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Š. Š., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 24. 5. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 10. 12. 2007, č. j. 33 Cad 117/2007 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřizn á vá .
Odůvodnění:
Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým bylo rozhodnutí stěžovatelky ze dne 24. 5. 2007,
č. X, zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění
svého rozsudku uvedl, že nesprávné posouzení rozhodujícího zdravotního postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž žalobce trpěl k datu vydání napadeného
rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít a měla za následek nesprávné
stanovení doby vzniku částečné invalidity. Na základě toho krajský soud rozhodnutí žalované
zrušil pro vady řízení podle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je
v rozporu s lékařskými nálezy nacházejícími se ve správním spisu. V novém řízení pak žalovaná
vydá rozhodnutí nové, jímž přizná žalobci částečný invalidní důchod od 13. 6. 2006. Tento závěr
učinil krajský soud na základě zjištěných skutečností, z nichž naprosto jednoznačně a přesvědčivě
vyplynulo (a tím má soud na mysli předev ším posudek Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Brně ze dne 22. 10. 2007), že v době vydání napadeného rozhodnutí zdravotní
stav žalobce od 13. 6. 2006 odpovídal částečné invaliditě.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka vytýká krajskému soudu nesprávné posouzení
věci ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka nejdříve připomíná ustanovení §43
zákona č. 150/1995 Sb., podle něhož má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod,
jestliže se stal částečně invalidním a) a získal potřebou dobu pojištění nebo b) následkem
pracovního úrazu. Z tohoto pohledu pak stěžovatelka vytýká krajskému soudu nedostatečné
posouzení předmětné věci v okamžiku stanovení vzniku částečné invalidity, když se dále
nezabýval další základní podmínkou pro vznik nároku na částečný invalidní důchod,
a to podmínkou získání potřebné doby pojištění ve smyslu §44 odst. 3 a následně §40 zákona
č. 150/1995 Sb., čímž zabránil ve věci rozhodnout podle právního názoru soudu.
Stěžovatelka ničeho nenamítá proti zjištění, že účastník byl shledán částečně invalidním,
již od 13. 6. 2006, avšak vedle plnění podmínky vzniku částečné invalidity, kterou účastník
nepochybně splňuje, je nutné soustředit se i na další podmínku §43 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb., a to podmínku získání potřebné doby pojištění, jíž se krajský soud zjevně
nezabýval a zvolená formulace pokynu pro vydání nového rozhodnutí je tedy do té míry vágní
a neúplná (rozhodnout o účastníkově žádosti „v pokračujícím řízení respektovat názor komise,
potažmo soudu“), že brání stěžovatelce v realizaci rozsudku. Z odůvodnění napadeného
rozsudku je sice patrno, že stěžovatelka má být ve smyslu §78 odst. 1 s. ř. s. vázána právním
názorem o změně data přiznání částečného invalidního důchodu, postrádá však posouzení věci
v intencích v §43 zákona č. 155/1995 Sb. komplexně, aby nemohlo dojí k situaci,
kdy by částečný invalidní důchod byl účastníku přiznán i při nesplnění podmínek k získání
potřebné doby pojištění. Stěžovatelka si zde dovoluje zdůraznit, že právní názor soudu by měl být
jednoznačně formulovaný pokynem pro správní orgán, tedy stěžovatelku, z něhož musí být jasně
patrno, jak má tato v řízení dále postupovat. To posléze platí tím spíše pro přezkumné řízení
ve věcech důchodového pojištění se zřetelem k jeho zvláštní povaze, kde vyslovený právní názor
a z něho plynoucí závazné pokyny pro vydání nového rozhodnutí musí být vyjádřeny zcela
jednoznačně způsobem jakoukoli pochybnost vylučujícím a tvořícím proto nedílnou součást
výroku samého (zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení k dalšímu řízení). Stěžovatelka
proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil
uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a pro tento důvod je kasační stížnost shledána přípustnou. Nejvyšší správní soud
za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V řízení před krajským soudem bylo přezkoumáváno rozhodnutí stěžovatelky ze dne
24. 5. 2007, č. X, jímž stěžovatelka přiznala žalobci částečný invalidní důchod od 13. 7. 2006
podle §44 odst. 1 zákona č. 150/1995 Sb. a podle článku 46 odst. 2 Nařízení Rady (EHS)
1408/71 s tím, že částečný invalidní důchod činí celkem 3751 Kč měsíčně. V odůvodnění svého
rozhodnutí stěžovatelka mimo jiné uvedla, že pro výši důchodu byla započtena doba pojištění
v českém důchodovém pojištění 11 023 dní a ve slovenském důchodovém pojištění 4358 dní,
celkem tedy 15381 dní. Ve smyslu článku 46 odst. 2 výše citovaného Nařízen í se základní a
procentní výměra důchodu stanoví v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných
podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané ve všech členských státech.
S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil s poukazem na to, že jeho dlouhodobý špatný zdravotní
stav neumožňuje vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Žádá proto přiznání plného invalidního
důchodu se zpětnou platností od 13. 6. 2006. Podle posudku Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Brně ze dne 22. 10. 2007 činil od 13. 6. 2006 do 19. 2. 2007 pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle vyhlášky č. 284/1995, a to podle kapitoly
XI, odd. A, pol. 4, písm. b) - 50 %. Bylo tedy posudkovou komisí zhodnoceno, že zdravotní stav
žalobce od 13. 6. 2006 do 19. 2. 2007 odpovídal částečné invaliditě (od 20. 2. 2007 pak podle
posudkové komise zdravotní stav žalobce odpovídal již plné invaliditě). Krajský soud proto
dospěl ke správnému závěru, že zdravotní stav žalobce nebyl správně hodnocen, neboť v době
vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav žalobce již od 13. 6. 2006 odpovídal částečné
invaliditě. Za tohoto stavu krajský soud nepochybil, když rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí
vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka ničeho nenamítá proti závěru krajského soudu, že žalobce je
od 13. 6. 2006 částečně invalidní, nesouhlasí však s právním názorem vyjádřeným v napadeném
rozsudku, že by měla vydat rozhodnutí nové, jímž žalobci přizná od 13. 6. 2006 částečný invalidní
důchod. Podle §43 zákona č. 155/1995 Sb. má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod,
jestliže se stal částečně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění. Se stěžovatelkou lze
souhlasit potud, že v řízení před krajským soudem byla posuzovaná pouze míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce, přičemž na základě posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně dospěl krajský soud k závěru, že žalobce se stal
částečně invalidním již od 13. 6. 2006, nikoliv od 13. 7. 2006, jak stěžovatelka uvedla ve svém
rozhodnutí. Ve svém zrušujícím rozsudku mohl tedy krajský soud dospět pouze k názoru, že
žalobce je na základě posudku podaného posudkovou komisí částečně invalidní již od
13. 6. 2006, přičemž nárok na částečný invalidní důchod od této doby by mu mohl být přiznán za
předpokladu, že získal potřebnou dobu pojištění. Otázkou potřebné doby pojištění se však
krajský soud nezabýval a neposuzoval tak, zda žalobce potřebnou dobu pojištění získal. Právní
názor vyslovený krajským soudem v napadeném rozsudku, v němž uvedl, že stěžovatelka
v novém řízení vydá rozhodnutí nové, jímž přizná žalobci částečný invalidní důchod od
13. 6. 2006, je nepřesný, neboť krajský soud na základě provedeného řízení se mohl vyjádřit
pouze k otázce vzniku částečné invalidity žalobce, nikoliv k tomu, od kdy má nárok na částečný
invalidní důchod s ohledem na získání potřebné doby pojištění. Nejvyšší správní soud uzavírá, že
v dalším řízení stěžovatelka vyjde z toho, že žalobce je částečně invalidní od 13. 6. 2006 (to
ostatně stěžovatelka ani nepopírá), a po zjištění, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění,
rozhodne o tom, zda žalobce má od této doby nárok na částečný invalidní důchod či nikoliv.
Vzhledem k tomu, že krajský soud nepochybil, když rozhodnutí stěžovatelky zru šil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení, pouze nepřesně vyjádřil, jak by měla stěžovatelka v dalším řízení postupovat a ve
věci rozhodnout, neshledal Nejvyšší správní soud důvod pro zrušení rozsudku krajského soudu.
V dalším řízení stěžovatelka tedy vyjde z toho, že žalobce je od 13. 6. 2006 částečně invalidní, a
bude zjišťovat, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění pro přiznání částečného invalidního
důchodu od uvedeného data. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve svém rozhodnutí
z 24. 5. 2007, jímž žalobci přiznala částečný invalidní důchod od 13. 7. 2007, dospěla k závěru, že
žalobce získal potřebnou dobu pojištění, lze předpokládat, že posunutí přiznání částečného
invalidního důchodu o jeden měsíc dříve zřejmě zjištěná doba pojištění neovlivní.
Z uvedených důvodů byla proto kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Žalobce by sice podle výsledků řízení měl právo na náhradu nákladů ří zení o kasační stížnosti,
z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu v tomto stádiu řízení nějaké náklady vznikly, bylo
proto rozhodnuto, že žalobci si náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu