ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.173.2009:93
sp. zn. 6 Ads 173/2009 - 93
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: A. Z.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Horákem, advokátem, se sídlem Svárov 922, Vsetín,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2009, č. j. 22 Cad 97/2008 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Vladimíru Horákovi, advokátu, se sídlem
Svárov 922, Vsetín, se př iz n ává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 1600 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek K rajského soudu v Brně ze dne
25. 6. 2009, č. j. 22 Cad 97/2008 - 72, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 18. 2. 2008, č. 520 823 003, jímž žalovaná zamítla stěžovateli žádost o plný
invalidní důchod podle ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále
jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť stěžovatel podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení ve Zlíně ze dne 6. 2. 2008 nebyl plně invalidní, a to proto, že z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 25 %.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že se krajský soud při posuzování stěžovatelovy
žaloby proti rozhodnutí žalované opřel při posouzení otázky invalidity stěžovat ele o posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne
3. 6. 2009, v němž se konstatuje rovněž 25% míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. Stěžovatel závěry tohoto posudku považuje za nesprávné, neboť podle jeho názoru
nekorespondují s jeho skutečnými zdravotními obtížemi, jež jsou takového rázu, že jej plně
invalidizují. Stěžovatel zejména namítá, že se jeho zdravotní potíže neomezují toliko
na vertebrogenní onemocnění, jak by se dalo usuzovat z posudku PK MPSV, ale dlouhodobě
se u něj projevuje řada dalších zdravotních potíží, pro které je léčen již po dobu asi 20 let. Jedná
se o křečové žíly, bolesti dolních končetin, bolesti rukou a omezení hybnosti pravé paže, bolesti
kolen a třísel. Zdravotní stav stěžovatele se podle jeho názoru stále zhoršuje. Pro ilustraci
stěžovatel uvádí, že prakticky celý rok 2003 byl ve stavu pracovní neschopnosti a prodělával
léčení ať již ústavní, ať již ambulantní.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované dne 30. 3. 2008 žalobou, již dne 28. 5. 2008 doplnil. V žalobě namítal, že s posouzením
svého zdravotního stavu, jak bylo provedeno v řízení před žalovanou, nesouhlasí, jelikož se jeho
zdravotní stav vůbec nelepší, a domnívá se, že nebyl důsledně posouzen celý rozsah jeho
zdravotních potíží, které musí snášet a které mu nedovolují nejen soustavně pracovat, ale vést
i jen běžný život, jak je tomu u lidí bez postižení.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že krajský soud si vyžádal
v rámci předmětného soudního řízení odborný posudek od PK MPSV. PK MPSV nově
posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles schopnosti soustavné výděleč né
činnosti a zaujala posudkový závěr o plné invaliditě žalobce ke dni vydání napadeného
rozhodnutí. Členem PK MPSV byl odborný lékař z oboru neurologie, posudek byl vypracován
po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace
a odborných lékařských nálezů dne 3. 6. 2009. Žalobce byl jednání komise přítomen a byl
při jednání vyšetřen. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise
k dispozici a z jakých nálezů vycházela. PK MPSV na základě zdravotnické dokumentace,
o jejíž úplnosti stěžovatel nevznesl v průběhu posouzení pochybnosti, konstatovala diagnostický
souhrn (chronický algický vertebrogenní syndrom víceetážový zejména bederního úseku
na podkladě osteochondrózy L1/L3 bez kořenové symptomatologie, bolesti kloubů nejasné
etiologie a hepatopathie veri simile toxonutritivní etiologie), z něhož určila výslovně rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to chronický vertebrogenní syndrom
bederní, přičemž podle PK MPSV šlo o lehké funkční postižení více úseků páteře s občas
vystupujícími projevy nervového a svalového dráždění s omezením pohybu v postiženém úseku,
omezením pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity. Toto postižení PK MPSV hodnotila
pro účely určení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly XV odd. F
položka 2 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém
pojištění. V rámci této položky se PK MPSV přiklonila k horní hranici použitelného pro centního
rozmezí (15 - 25 %). Horní hranice byla podle PK MPSV volena s ohledem na ostatní
onemocnění, proto PK MPSV nepoužila s ohledem na tato onemocnění vyšší procentní míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
S ohledem na to komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí stěžovatel nebyl
plně invalidní podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nebyl ani částečně
invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně
o 33 %, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen
za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neztěžoval stěžovateli
značně obecné životní podmínky. Závěrem PK MPSV uvedla, že stěžovatel byl obecně nadále
schopen vykonávat práce dle situace na regionálním trhu práce s využitím osvojených pracovních
návyků a dovedností. Není schopen práce nadměrně fyzicky těžké, s přenášením nadlimitních
břemen, práce v předklonu, trvale vynucené poloze a v nepříznivých klimatických podmínkách.
Krajský soud ve svém rozsudku zdůraznil, že v projednávané věci jde o odnětí dávky
důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, rozhodnutí
soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobce .
Poukázal na zásadní význam posudků PK MPSV s ohledem na ustanovení §4 odst. 2 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a konstatoval, že pokud posudek PK MPSV
splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, je zpravidla v soudním řízení rozhodujícím
důkazem. Pokud jde o posudek PK MPSV, krajský soud shledal, že byl podán komisí v řádném
složení, opíral se o zdravotnickou dokumentaci stěžovatele a odborným členem posudkové
komise byl lékař - odborný neurolog, tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější
zdravotní postižení stěžovatele. V otázce rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatele komise
dospěla k závěru shodnému se závěrem posudku posudkového lékaře okresní správy sociálního
zabezpečení, tj. že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu byl vertebrogenní algický syndrom, stejný závěr PK MPSV
vyslovila i pokud šlo o funkční dopady tohoto postižení. Stěžovatel v řízení před krajským
soudem neuvedl žádné konkrétní pochybnosti vztahující se ke skutkovému a právnímu
posouzení, jak je PK MPSV provedla - při jednání před soudem si sice stěžoval na potíže s páteří
a křečovými žilami, nicméně potvrdil, že nedochází ani na pravidelné kontroly k praktické lékařce
a nedomáhal se důsledně vyšetření na specializovaných odděleních, která by se vztahovala k jím
uváděným zdravotním potížím. Krajský soud tak shledal přesvědčivým, pokud PK MPSV
hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitola XV., oddíl F, položka 2 písm. b). Krajský soud proto žalobu
zamítl jako nedůvodnou.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že krajský soud vycházel
z posudku PK MPSV jako ze stěžejního důkazu pro své rozhodnutí. Krajský soud konstatoval,
že posudek byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele na základě
předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů, přičemž PK MPSV jednala
v řádném složení. Stěžovatel byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen odbornou lékařkou
z oboru neurologie. Jestliže tedy PK MPSV podřadila rozhodující postižení stěžovatele, jak bylo
zjištěno z předložené zdravotnické dokumentace a jak vyplynulo z vyšetření v PK MPSV,
pod položku 2 písm. b) citovaného oddílu a kapitoly vyhlášky č. 284/1995 Sb. a stanovila míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti s ohledem na další stěžovatelova onemocnění
při horní hranici procentního rozmezí pro danou položku, krajský soud neměl důvodu
pochybovat o posudku PK MPSV jako o důkazním prostředku postačujícím.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 3. 7. 2009, kasační stížnost byla podána dne
15. 7. 2009.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které podle svého obsahu
představují námitky proti rozsahu posouzení zdravotního postižení. Neúplné posouzení rozsahu
zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované,
by mohlo být vadou řízení před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo
mít, jak stěžovatel v kasační stížnosti namítá, za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší
správní soud proto považuje stěžovatelem uplatněné důvody podle obsahu za důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d), a pro tento důvod kasační stížnost shledává
přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích
řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o stěžovatelovy námitky vůči rozsudku krajského soudu, je třeba vyjít z toho,
že ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu z toho důvodu,
že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v jeho případě nedosahuje zákonem
požadovaných 66 %. Plný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem
podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí soudu se opírá
především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem (§4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociál ního zabezpečení) svěřeno Ministerstvu
práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Tyto
posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím
vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených §132 občanského soudního řádu se zřetelem k ust. §64 s. ř. s. Přitom však takový
posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla
důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových
komisí spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek
obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především.
Krajský soud proto nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí z posudku
PK MPSV; tato komise totiž ve svém posudku nepominula žádné z potíží udávaných
stěžovatelem, resp. potíže, o nichž byly doklady ve zdravotnické dokumentaci. Takové
opomenutí ostatně nenamítal ani stěžovatel, pouze se lišil ve svém subjektivním hodnocení
závažnosti těchto problémů. Stěžovatel v žalobě ani netvrdil nedostatečnost podkladů
(neúplnost zdravotnické dokumentace), z níž žalovaná při posouzení vycházela. S ohledem
na to, že se konečné závěry jak posudku okresní správy sociálního zabezpečení,
z něhož vycházela žalovaná, tak posudku PK MPSV, z něhož vycházel soud, ohledně naplnění
podmínek invalidity shodovaly, nebyl důvod napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
O obsahu posudku PK MPSV nemohla s ohledem na absenci výhrad vůči jeho úplnosti
vzniknout ani pochybnost, která by odůvodňovala přibrání znalce v oboru posudkového
lékařství.
Stěžovatelovy poukazy na nedostatečnost posouzení jeho zdravotních potíží PK MPSV
jsou obecné a nekonkrétní. Pokud stěžovatel uvádí, že trpí onemocněním žilního systému, je jeho
tvrzení v rozporu s jednoznačným závěrem lékařských vyšetření, která byla k dispozici PK MPSV
a z nichž vycházela – srov. např. angiologické vyšetření z 11. 10. 2007 (MUDr. O. ). Pokud jde
o ostatní stěžovatelem udávané potíže (bolestivost končetin), řada v posudku zmiňovaných a
citovaných vyšetření konstatuje, že objektivní nález nekoreluje u stěžovatele s klinickými projevy,
resp. se subjektivně udávanými potížemi. Proti těmto závěrům, z nichž PK MPSV pouze
vycházela (a jejichž obraz bezrozporně doplňují i výsledky vyšetření stěžovatele při jednání PK
MPSV), stěžovatel nepřináší krom svého subjektivního vnímání vlastních potíží žádných
uchopitelných námitek.
Za této situace proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud
v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě tento rozsudek zrušit
a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu
ve věcech důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2009,
č. j. 22 Cad 97/2008 - 79, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Vladimír
Horák. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za dva úkony
právní služby spočívající v převzetí zastoupení včetně první porady s klientem a v sepsání
písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení §11 od st. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše
odměny za jeden úkon právní služby činí podle ustanovení §7 bod 2. ve spojení s ustanovením
§9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč. Dále náleží ustanovenému zástupci stěžovatele
paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního
tarifu. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci na odměně
za zastupování a náhradě hotových výdajů 1600 Kč. Pro zaplacení odměny soud stanovil
přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu