ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.54.2009:41
sp. zn. 6 Ads 54/2009 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. V. M.,
zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223,
Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti oznámení žalované ze dne 21. 12. 2007, v řízení o kasační stížnosti ža lobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2008, č. j. 4 Cad 3/2008 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nep řizná vá .
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se sídlem
Muchova 9/223, Praha 6, se p ř izn á vá odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 2400 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označené usnesení Městského soudu v Praze,
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti oznámení žalované ze dne 21. 12. 2007, č. X, jímž
žalovaná stěžovateli sdělila, že od lednové splátky 2008 mu bude upraven vypl ácený důchod
podle nařízení vlády č. 256/2007 Sb. tak, že starobní důchod v procentní výměře dosud
vyplácený ve výši 1628 Kč bude zvýšen o 3 % na 1677 Kč měsíčně a základní výměra
v dosavadní výši 1570 Kč o 130 Kč na 1700 Kč.
Městský soud v Praze žalobu, která argumentovala nízkou částkou důchodu,
která je diskriminační a v rozporu s Evropským zákoníkem sociálního zabezpečení, odmítl
dospěv k závěru, že oznámení o výplatě důchodu není ve smyslu §65 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), úkonem správního orgánu,
jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, tedy rozhodnutím.
Oznámení je pouze sdělením, kterým se žalobci oznamuje, jak bylo postupováno ve smyslu
nařízení vlády, které valorizuje přiznané a vyplácené důchody. K úpravě výše důchodu by došlo
i bez vydání oznámení, jde pouze o informační nástroj, jímž se žádná dávka důchodového
pojištění nepřiznává. Podle §86 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se písemné rozhodnutí při valorizaci nevydává
a proti oznámení lze uplatnit do 60 dnů po splátce dávky důchodového pojištění, od které byla
provedena změna její výše, námitky. Námitky se podávají žalované, která je pak povinn a vydat
rozhodnutí o výši dávky. Stěžovatel žádné námitky proti oznámení nepodal, brojil přímo
proti němu žalobou.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že se se závěrem Městského soudu v Praze
neztotožňuje a je přesvědčen, že i proti oznámení o výši důc hodu je oprávněn se bránit u soudu,
protože je lze považovat za rozhodnutí. Nařízení vlády č. 256/2007 Sb. sice zvyšuje důchody
přiznané před 1. 1. 2008, avšak reálně se důchody stále snižují, a to s ohledem na zvyšování
dalších nákladů na bydlení, základní životní potřeby a jiné ceny zboží. Nařízení vlády je
proto diskriminační a v rozporu s Ústavou České republiky, neboť nejnižší starobní důchod
(2200 Kč měsíčně) je zvýšen o 1,32 Kč, kdežto nejvyšší starobní důchod (70 000 Kč měsíčně)
je zvýšen o 2985 Kč, čímž poživatelé nejnižších starobních důchodů jsou vyřazeni z možnosti
čerpat nutnou základní zdravotní péči.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody subsumovatelné pod ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a pro tyto důvod y kasační stížnost shledává přípustnou. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal,
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z hlediska sporné otázky, jak byla nastolena rozhodnutím Městského soudu v Praze,
je rozhodná úvaha o charakteru oznámení o výši dávky. Městský soud v Praze totiž své odmítavé
usnesení postavil na závěru, že oznámení žalované není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1
s. ř. s. V tomto ohledu lze se závěry Městského soudu v Praze plně souhlasit. Nejvyšší správní
soud ostatně již ve svém rozsudku ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 Ads 15/2004 - 54 (dostupný
na www.nssoud.cz), aproboval právní závěry ustálené judikatury dřívějších odvolacích soudů,
konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 24. 5. 1988
sp. zn. 8 Co 46/88, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČSSR
pod č. Rc 35/90 a z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 1997 ,
sp. zn. 1 Cao 209/96. V obou uvedených případech dospěly soudy k závěru, že oznámení
o výplatě důchodu není součástí výroku rozhodnutí a svojí povahou nejde o rozhodnutí
o zákonných nárocích ve věcech důchodového pojištění. Toto oznámení o výplatě
je pouze informací pro pojištěnce.
Stěžovatelova argumentace ostatně proti závěrům Městského soudu v Praze o povaze
oznámení žalované nijak nesměřuje - stěžovatel sice projevil názor, že by ozná mení mělo být
přezkoumatelné, neb je rozhodnutím, pro tento závěr však nepřináší žádné argumenty. Veškerá
jeho argumentace směřuje k domnělému diskriminačnímu charakteru nařízení vlády, jímž byly
důchody valorizovány. To ale nic nemění na povaze oznámení, kterou pro absenci jakéhokoliv
důsledku v právní sféře stěžovatele za rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví
považovat nelze.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský
soud v Praze v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě
tento rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 4 Cad 3/2008 - 22, ustanovena pro řízení o kasační stížnosti zástupkyně Mgr. Dagmar
Rezková Dřímalová. Té Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za tři
úkony právní služby spočívající v převzetí věci a první porady s klientem podle §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu,
v další poradě s klientem ve smyslu §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a v sepsání
písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle ustanovení §7 bod 2.
ve spojení s ustanovením §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč. Dále náleží
ustanovené zástupkyni stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovené zástupkyni na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 2400 Kč.
Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu