ECLI:CZ:NSS:2009:6.ANS.2.2008:90
sp. zn. 6 Ans 2/2008 - 90
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: Základní
organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací, nyní
pod názvem Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním
památkovém ústavu, se sídlem Bouzov 8, adresa pro doručování: Tylova 1, Olomouc,
zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8,
proti žalovanému: Český statistický úřad, se sídlem Na Padesátém 81, Praha 10, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007,
č. j. 6 Ca 139/2006 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Pavlu Baťkovi, se přizná vá
odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 952 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, č. j. 6 Ca 139/2006 - 30, bylo
žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků, byla zamítnuta žaloba proti nečinnosti
žalovaného a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich
náhradu právo. V odůvodnění rozsudku o zamítnutí žaloby městský soud po citaci ustanovení §2
písm. l), §20, §22 odst. 1 písm. g), §22 odst. 5 a §24 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické
službě, uvedl, že z výše uvedených zákonných ustanovení lze jednoznačně dovodit, že přidělení
identifikačního čísla i změny evidovaných údajů registrované Českým statistickým úřadem, jsou
pouze záznamy evidenčního charakteru, které nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu
správního řádu. Nejedná se v daném případě ani o rozhodnutí konstitutivní, jímž by správní
orgán zakládal, měnil nebo rušil práva, právem chráněné zájmy a povinnosti účastníků řízení
ani o rozhodnutí deklaratorní, jímž by správní orgán autoritativně potvrdil existenci konkrétní
skutečnosti, práva, právem chráněných zájmů nebo povinností. Nejedná se ani o rozhodnutí
procesní povahy ani o individuální správní rozhodnutí, které by představovalo aplikaci
hmotněprávních norem správního práva správními orgány. Správním rozhodnutím je takové
rozhodnutí, které je bezprostředně zaměřeno na vyvolávání právních účinků, spočívajících
ve vzniku, změně nebo zániku anebo v autoritativním potvrzení určitých vztahů v rámci
správního práva. Žalobou proti nečinnosti podle §79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní
předpis platný pro řízení správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé
nebo osvědčení. Citované ustanovení předpokládá nečinnost správního orgánu pouze ve vztahu
k věcnému rozhodnutí. Předpokladem žaloby na nečinnost však je, že správní orgán má
povinnost rozhodnutí či osvědčení vydat. Podle názoru městského soudu se žalobou
proti nečinnosti správního orgánu podle §79 s. ř. s. nelze domáhat rozhodnutí o odvolání
o neprovedení změny názvu žalobkyně v registru ekonomických subjektů, poněvadž provedení
záznamu je pouze součástí evidenčního systému a nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práv.
Tento zápis se neprovádí ve správním řízení, nerozhoduje se o něm, provedení záznamu není
ani osvědčením, jde pouze o evidenci právních skutečností. Žádost o provedení změny názvu
v registru není návrhem zahajujícím řízení, které by bylo třeba ukončit meritorním či procesním
rozhodnutím. Neprovede-li Český statistický úřad tuto změnu, nejedná se o nečinnost,
jejíhož odstranění se lze domáhat žalobou podle §79 odst. 1 s. ř. s. Český statistický úřad nemá
v daném případě žádnou právní povinnost vydat věcné rozhodnutí o odvolání žalobkyně.
S ohledem na uvedené skutečnosti městský soud žalobu podle §81 s. ř. s. zamítl jako
nedůvodnou.
Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatelka je toho názoru,
že na postup spojený se změnou evidovaných údajů podle zákona č. 89/1990 Sb. se v době
podání opravného prostředku proti „rozhodnutí“ žalovaného (opravný prostředek podaný dne
15. 3. 2006) měla použít ustanovení správního řádu, neboť ke změně rozhodujícího ustanovení
§24 uvedeného zákona, jež v současném znění vylučuje použití norem upravujících správní řízení
i na změnu evidovaných údajů, došlo až na základě zákona č. 230/2006 Sb., jenž nabyl účinnosti
dne 1. 6. 2006. Do 31. 5. 2006 bylo účinným zněním ustanovení §24 zákona č. 89/1990 Sb.
vyloučeno použití obecných předpisů správním řízením pouze na přidělovaní identifikačního čísla
a identifikačního kódu dle tohoto zákona, tedy nikoliv na změnu v evidovaných údajích. Městský
soud při svém rozhodování vycházel z jiného časového znění zákona o státní statistické službě,
který nabyl účinnosti až dne 1. 6. 2006, a tím založil výše uvedené vady rozsudku. Bez ohledu
na výše uvedené se stěžovatelkou nebylo již od okamžiku podání návrhu na zahájení řízení dne
16. 2. 2006 nakládáno jako s účastníkem řízení přinejmenším podle §28 správního řádu,
přesto že její podání mělo náležitosti na podání správním řádem kladené. V zásadě lze hovořit
o rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení správního řádu ze strany žalovaného i v případě
jeho Odpovědi na dopis ze dne 16. 2. 2006 pod zn. 30/2006, č. j. 186/2006 - 2475, ze dne
6. 3. 2006 „jen v nadsázce“, neboť postrádá téměř veškeré náležitosti rozhodnutí podle tohoto
právního předpisu. Tím žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z ustanovení §2 až §8
správního řádu, kde je mimo jiné stanoveno, že veřejná správa je službou veřejnosti, správní
orgán v souvislosti se svým úkonem poskytuje dotčené osobě přiměřené poučení, vyřizuje věci
bez zbytečného odkladu, podklady dotčené osoby vyžaduje jen, stanoví-li to právní předpis.
Stěžovatelka je tedy toho názoru, že žalovaný byl povinen vydat rozhodnutí, ať již pozitivní
nebo negativní, resp. provést změny v registru ekonomických subjektů, neboť se stěžovatelka
a žalovaný nesporně pohybovali v rámci režimu správního řádu, a tudíž byl vázán mimo jiné
povinností dle §71 správního řádu, tj. povinností rozhodnout bez zbytečného odkladu.
Z vyložených důvodů stěžovatelka navrhla, aby rozsudek městského soudu byl zrušen a věc
tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Kasační stížností přitom byly napadeny pouze výroky II
a III rozsudku městského soudu, napaden nebyl výrok o přiznání osvobození od soudních
poplatků žalobkyni.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl odmítnutí kasační stížnosti z důvodu
nesplnění jedné z podmínek řízení spočívající v požadavku na vymezení přesného určení
žalovaného podle §37 s. ř. s. Namítá, že stěžovatelka ve své kasační stížnosti nevymezila osobu
žalovaného, čímž nesplnila procesní podmínku uvedeného ustanovení, tedy podmínku pasivní
legitimace žalovaného. Český statistický úřad v právních vztazích vystupuje v souladu s právní
úpravou a ustálenou judikaturou vždy jako Česká republika - Český statistický úřad. Dále
žalovaný namítá nedodržení procesní podmínky dané §102 odst. 2 s. ř. s. tedy lhůty pro podání
kasační stížnosti. Z tohoto důvodu navrhuje, aby kasační stížnost byla ve smyslu §46 odst. 1
s. ř. s. odmítnuta. Žalovaný pak případně navrhuje kasační stížnost zamítnout z důvodu §24
zákona č. 89/1995 Sb., jež stanoví nepřípustnost použití správního řádu, potažmo předpisů
o správním řízení ve znění předchozí právní úpravy. Vůči kasační stížnosti v plném rozsahu
zaujímá názor jako v předcházejícím řízení a trvá na správném právním hodnocení jak ho popsal
městský soud ve svém rozsudku. Žalovaný má tedy za to, že stěžovatelka podala stížnost
neodůvodněně bez právních a věcných podkladů a z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud stížnost odmítl, případně ji z uvedených důvodů zamítl.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Pokud žalovaný s odkazem na §37 s. ř. s. namítá nepřesné vymezení žalovaného, lze
uvést, že uvedené ustanovení se týká úkonů účastníků a osob zúčastněných na řízení. Kdo je
účastníkem řízení stanoví §69 s. ř. s., podle něhož žalovaným je správní orgán, který rozhodl
v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Podle ustálené soudní
judikatury ve správním soudnictví není třeba žalovaný správní orgán označovat jako Česká
republika - s uvedením příslušného označení správního orgánu, nýbrž stačí uvést pouze samotné
označení správního orgánu, tj. v daném případě byl žalovaný správní orgán správně označen jako
Český statistický úřad. Z obsahu soudního spisu dále vyplývá, že rozsudek městského soudu byl
stěžovatelce doručen dne 20. 9. 2007, kasační stížnost pak byla podána dne 21. 9. 2007
a téhož dne doručena elektronické podatelně Městského soudu v Praze, takže byla podána včas
v rámci dvou týdnů pro její podání. Stěžovatelka s podáním kasační stížnosti požádala
o ustanovení advokáta k zastupování pro řízení o kasační stížnosti, přičemž její žádosti bylo
vyhověno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2007, č. j. 6 Ca 139/2006 - 40.
Ustanovený advokát potom doplnil kasační stížnost podáním došlým městskému soudu dne
18. 12. 2007. Z toho samozřejmě nelze vyvozovat opožděnost podání kasační stížnosti.
Se stěžovatelkou lze sice souhlasit potud, že městský soud v odůvodnění svého rozsudku
vycházel ze znění §24 zákona č. 89/1990 Sb., jež nabylo účinnosti až dne 1. 6. 2006 na základě
zákona č. 230/2006 Sb., své rozhodnutí o zamítnutí žaloby však neodůvodnil
tímto novelizovaným zněním zákona. Městský soud správně vyšel z toho, že změny evidovaných
údajů registrované Českým statistickým úřadem jsou pouze záznamy evidenčního charakteru,
které nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu správního řádu. Protože provedení záznamu je
pouze součástí evidenčního systému a nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práv, městský soud
správně vyšel z toho, že žalobou proti nečinnosti správního orgánu podle §79 s. ř. s. nelze
se domáhat rozhodnutí o odvolání o neprovedení změny názvu stěžovatelky v registru
ekonomických subjektů. Tento zápis se neprovádí ve správním řízení. Nerozhoduje se o něm,
provedení záznamu není ani osvědčením, jde pouze o evidenci právních skutečností.
S posouzením věci městským soudem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje a pro stručnost
odkazuje na vyčerpávající a výstižné odůvodnění rozsudku městského soudu. Lze pouze dodat,
že v případě, pokud by správní orgán bezdůvodně odmítl provést změnu evidovaných údajů
registrovaných Českým statistickým úřadem, byla by na místě spíše žaloba o ochraně
před nezákonným zásahem správního orgánu ve smyslu §82 a násl. s. ř. s., než žaloba na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu. Konečně lze uvést, že stěžovatelka pod svým původním
označením, jehož změny názvu se u žalovaného domáhala, již neexistuje, protože v současné
době došlo k jejímu zániku a ke sloučení s Odborovou organizací pracovníků správ památkových
objektů při Národním památkovém ústavu, takže z tohoto důvodu registrace požadované změny
původního názvu již nepřipadá v úvahu.
Nejvyšší správní soud tudíž neshledal nezákonnost rozsudku městského soudu spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a/
s. ř. s.) ani nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Kasační stížnost byla proto jako nedůvodná zamítnuta ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatelka, která nebyla v řízení úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení
a úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu