ECLI:CZ:NSS:2009:6.AS.42.2008:464
sp. zn. 6 As 42/2008 - 464
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) Děti
Země - Klub za udržitelnou dopravu, občanské sdružení, se sídlem Cejl 48/50, Brno,
b) Svoboda zvířat Hradec Králové, občanské sdružení, se sídlem Lochenice 156, Předměřice
nad Labem - Lochenice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem
Komenského náměstí 125, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2005,
č. j. KrÚ - 22569/167/2005/OM/KI, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ředitelství
vodních cest České republiky, se sídlem Vinohradská 184/2396, Praha 3, zastoupené JUDr. Jiřím
Stránským, advokátem, se sídlem Jandova 8, Praha 9, 2) Město Přelouč, se sídlem
Masarykovo náměstí 25, Přelouč, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 13. 6. 2008,
č. j. 52 Ca 14/2006 - 365,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Osoba zúčastněná na řízení uvedená výše pod označením 1) podala kasační stížnost
proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 12. 2005, č. j. KrÚ - 22569/167/2005/OM/KI, a věc byla vrácena žalovanému
k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím správního orgánu bylo v odvolacím řízení potvrzeno
rozhodnutí Odboru stavebního, vodoprávního a dopravy Městského úřadu Přelouč, kterým byla
povolena stavba „Nový plavební stupeň Přelouč“.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, po podání kasační stížnosti
proti předmětnému rozsudku postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání
kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená
tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté,
kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Z obsahu spisu plyne, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice, byl stěžovateli doručen dne 4. 7. 2008. Poslední den lhůty k podání kasační stížnosti
byl tedy – v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. – pátek 18. 7. 2008. Podle §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační
stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační
stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. V daném případě byla v pondělí dne 21. 7. 2008
doručena kasační stížnost nesprávnému soudu - Městskému soudu v Praze, nikoliv tedy soudu
příslušnému - „soudu, který napadené rozhodnutí vydal“ (viz citované ustanovení §106 odst. 4
s. ř. s.). O této situaci bylo již v praxi Nejvyššího správního soudu rozhodováno,
a to s následujícím závěrem: „Kasační stížnost podaná ve lhůtě uvedené v §106 odst. 2 s. ř. s.
u nepříslušného soudu, je kasační stížností včasnou jen tehdy, jestliže tento nepříslušný soud
ještě ve lhůtě k podání kasační stížnosti tuto kasační stížnost odeslal (předal k poštovní přepravě)
příslušnému krajskému soudu nebo Nejvyššímu správnímu soudu“ (právní věta k usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 39/2003 - 37). V daném případě bylo
včasné předání k poštovní přepravě příslušnému krajskému soudu již pojmově vyloučeno,
když kasační stížnost byla nepříslušnému Městskému soudu v Praze doručena po zákonné
dvoutýdenní lhůtě k podání kasační stížnosti. Pro úplnost je třeba poznamenat, že napadený
rozsudek obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o subjektu,
u kterého měla být kasační stížnost podána - výslovně je jmenován Krajský soud v Hradci
Králové, pobočka Pardubice.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl stěžovateli do vlastních rukou doručen
v pátek dne 4. 7. 2008. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila v pátek dne
18. 7. 2008. Uvedený den – pátek – se svým označením shoduje s označením dne, který určuje
její počátek, jímž je den doručení napadeného rozsudku stěžovateli. Ve stanovené lhůtě podal
stěžovatel kasační stížnost, avšak nesprávně ji adresoval a odeslal Městskému soudu v Praze.
Ten není soudem příslušným, a proto ji správně postoupil soudu příslušnému, učinil tak
však až po lhůtě k podání kasační stížnosti (Krajskému soudu v Hradci Králové byla kasační
stížnost doručena dne 23. 7. 2008). Kasační stížnost podaná sice ve lhůtě, ale u nepříslušného
soudu, je kasační stížností včasnou jen tehdy, jestliže tento nepříslušný soud ve lhůtě stanovené
pro podání kasační stížnosti tuto odešle soudu, který napadené rozhodnutí vydal, či Nejvyššímu
správnímu soudu. Jen tehdy by byla lhůta k podání kasační stížnosti zachována. V opačném
případě je nutno z citovaného ustanovení §106 odst. 4 s. ř. s dovodit, že lhůta zachována není
a jde tudíž o kasační stížnost pozdě podanou. V poučení napadeného rozsudku byly
přitom uvedeny rozhodné skutečnosti správně. Podle §40 odst. 5 s. ř. s., nestanoví-li zákon jinak,
může předseda senátu z vážných omluvitelných důvodů na žádost zmeškání lhůty k provedení
úkonu prominout. Podle ustanovení §106 odst. 2 věty třetí s. ř. s. však při podání kasační
stížnosti zmeškání lhůty prominout nelze. Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné lhůtě
a je zjevně opožděná. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že stěžovatel požádal dodatečně
(dne 25. 7. 2008) o doručení listů 5 a 6 rozsudku s tím, že údajně v doručeném vyhotovení
chyběly. Kasační stížnost totiž stěžovatel podal proti celému rozhodnutí, chybějící součást
nezmínil, ani neřešil situaci nahlédnutím do spisu, či včasným požádáním o chybějící listy. (Nutno
navíc poznamenat, že v případě listů 5 a 6 se - s ohledem na rozsah rozsudku, který činil 15 stran
- jednalo pouze o konstatační část rozsudku – skutečnosti zde uvedené byly stěžovateli z průběhu
řízení známy.)
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat důvodností kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě
odmítnutí návrhu – kasační stížnosti – nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu