ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.53.2009:127
sp. zn. 6 Azs 53/2009 - 127
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba
Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: G. N., zastoupeného JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D.,
advokátem, se sídlem Jiráskova 2, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 1. 2008, č. j. OAM - 1 - 970/VL - 19 - 12 - 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2008, č. j. 63 Az 3/2008 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Karlu Seidlovi, Ph.D., advokátovi, se sídlem
Jiráskova 2, Karlovy Vary, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 2856 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se svou kasační stížností domáhá zrušení rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2008, č. j. 63 Az 3/2008 - 56, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2008, č. j. OAM - 1 -
970/VL - 19 - 12 - 2007. Napadeným správním rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. h) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu), protože stěžovatel uváděl skutečnosti zjevně nevěrohodné.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť krajský soud dle jeho názoru nesprávně posoudil hodnocení zjevné nevěrohodnosti
i podmínek doplňkové ochrany a nedostatečně odůvodnil napadený rozsudek. Rozhodnutí
žalovaného je pak stiženo vadami řízení, protože správní orgán nevycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věcí. Dále stěžovatel ve své kasační stížnosti vysvětluje svá tvrzení, která vedla
správní orgán i krajský soud k závěrům o jeho nevěrohodnosti s tím, že byl pod psychickým
tlakem a že správně nerozuměl. Taktéž uvádí, že zjevná nevěrohodnost měla být posuzována
ke skutečnostem rozhodným nikoli k jakýmkoliv skutečnostem tvrzeným stěžovatelem
(např. způsob dopravy do ČR).
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgán popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, plně se ztotožňuje s napadeným rozsudkem a poukazuje na to,
že stěžovatelův příběh o jeho putování, které bylo zakončeno v České republice, obsahuje zcela
nevěrohodná tvrzení.
Z obsahu připojeného soudního spisu vyplývá, že stěžovatel spatřoval důvody
pro poskytnutí azylu v tom, že ozbrojenci, kteří po něm chtěli, aby se k nim připojil,
mu po jeho odmítnutí začali vyhrožovat zabitím a pak zabili jeho matku. Stěžovatel poukazoval
na to, že vláda nebyla schopna zamezit zbytečnému násilí v oblasti Nigérie, kde žil. Doplňkovou
ochranu pak stěžovatel požadoval proto, že pochází z jižní části Nigerie, ze státu Rivers,
který se nachází v ropné oblasti delty řeky Niger, která je známa násilnými mezietnickými
konflikty a kde militantní skupiny, bojující s vládou, po mladých lidech vyžadují, aby se k nim
přidali. Stěžovatel měl dle svého tvrzení cestovat ze své země původu tak, že odjel z nějakého
města v Nigérii vlakem do neznámé země, tam nastoupil na loď, ač neměl lístek, a plul do další
neznámé země, kde mu neznámý člověk zakoupil jízdenku na vlak, ale neřekl mu, kam
tuto jízdenku koupil. Stěžovatel pak cestoval vlakem asi deset hodin, až přijel do České republiky,
přičemž nevěděl, kam přijel, teprve taxikář mu sdělil, že je v Praze. Dále stěžovatel uváděl různé
údaje o tom, kdy mu zemřeli rodiče či jak mu pomohl misionář, k němuž se schoval.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační
stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustné důvody
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel též splňuje podmínku povinného
zastoupení právním zástupcem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní
otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena
rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud (a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou
soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu, (b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním
případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatel v kasační stížnosti však žádné takové
důvody neuvedl. Nejvyšší správní soud též důvody pro přijatelnost kasační stížnosti neshledal.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud k otázce zjevné nevěrohodnosti
skutečností uváděných stěžovatelem provedl náležité dokazování a své rozhodnutí dostatečně
odůvodnil; krajský soud se tedy nedopustil žádného pochybení.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky předestřené v kasační stížnosti stěžovatele.
Protože ani Nejvyšší správní soud sám neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání, je nucen konstatovat, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a z tohoto důvodu ji odmítl.
Ke stěžovatelově žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti soud konstatuje,
že dle §32 odst. 5 zákona o azylu má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany odkladný účinek. Proto není
třeba o této žádosti samostatně rozhodovat, když stejný výsledek jako přiznání odkladného
účinku plyne přímo ze zákona.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 1. 6. 2009, č. j. 63 Az 3/2008 - 101,
ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Karel Seidl, Ph.D., advokát, se sídlem
Jiráskova 2, Karlovy Vary. Tomu Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu
za zastupování za jeden úkon právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního
tarifu), ve znění pozdějších předpisů - sepsání kasační stížnosti a jejího doplnění. Dále Nejvyšší
správní soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč
za jeden úkon právní služby; celou částku pak zvýšil o 19 %, neboť zástupce je plátce DPH.
Dohromady tedy Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatele částku 2856 Kč jako odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud
stanovil přiměřenou lhůtu. Nejvyšší správní soud nepřiznal zástupci stěžovatele jím požadovanou
odměnu za převzetí a přípravu věci, neboť podle §11 odst. 1 písm. b) cit. vyhlášky mimosmluvní
odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi
zástupce ustanoven soudem, a to na rozdíl od §11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky,
kdy na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb náleží odměna již za samotné převzetí
a přípravu zastoupení. Z důvodů, že zástupce stěžovatele netvrdil ani neprokázal, že by provedl
poradu s klientem, Nejvyšší správní soud úkony zástupcem stěžovatele deklarované posoudil
jako jeden úkon právní služby a za něj přiznal odměnu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu