ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.101.2008:110
sp. zn. 7 Afs 101/2008 - 110
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: Mgr. H. V.,
zastoupena JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Michelská 81, Praha 4,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a,
České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2008, č. j. 10 Ca 88/2008 - 86,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2008,
č. j. 10 Ca 88/2008 – 86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 7. 2008,
č. j. 10 Ca 88/2008 - 86, odmítl žalobu podanou žalobkyní (dále jen stěžovatelka“) proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích (dále jen „finanční ředitelství“)
ze dne 20. 10. 2006, č. j. 6725/110/2006, kterým byl změněn dodatečný platební výměr
Finančního úřadu v Písku ze dne 21. 2. 2006, č. 21/2006, č. j. 19177/06/097910/6452,
o doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003. V odůvodnění
usnesení krajský soud uvedl, že soudní řízení je ovládáno dispoziční zásadou a zákonnost
napadeného rozhodnutí je přezkoumávána v rozsahu žalobních námitek. Výjimkou je postup
ve smyslu §76 odst. 2 s. ř. s. Dále citoval ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s, §71 odst. 2 s. ř. s. a §37
odst. 5 s. ř. s. To se v konkrétním případě stalo. Výzvu k zaplacení soudního poplatku a přípis
převzal zástupce stěžovatelky dne 27. 12. 2006. Lhůta pro rozšíření žalobních bodů uplynula
dne 31. 12. 2006. Podmínkou pro věcné projednání žaloby musí být vždy tvrzení žalobce
o nezákonnosti napadeného rozhodnutí a musí být specifikováno, v čem spočívá porušení
veřejných subjektivních práv žalobce v důsledku této nezákonnosti. Stěžovatelka v žalobě
vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím finančního ředitelství a označila je jako mylné a poškozující
ji na jejich právech. Neupřesnila však, z jakých důvodů s tímto rozhodnutím nesouhlasí,
co je příčinou vadnosti a v jakém směru ji rozhodnutí poškozuje na jejích právech. Žalobní body
jsou formulovány zcela nedostatečně a neodpovídají požadavkům vyplývajícím z §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Takto formulovaná žaloba je zcela nekonkrétní a neurčitá. Vykazovala tak vady,
které vylučovaly její věcnou projednatelnost. Takový přezkum by byl formální, bezobsažný
i procesně zmatečný. Ani odkaz stěžovatelky na vyjádření ke zprávě o daňové kontrole, které
přiložila k žalobě a v žalobě přímo na toto vyjádření odkázala, nemůže neprojednatelnost žaloby
odstranit. Rozsah napadení rozhodnutí a formulace žalobních bodů, tedy konkrétních skutkových
a právních, je plně v dispozici žalobce, který si musí být vědom, že rozšíření žaloby je možné
pouze ve lhůtě pro podání žaloby a současně i skutečnosti vyplývající z ustanovení §75 odst. 2
s. ř. s. Žalobní bod nemůže nahrazovat odkaz na listinu, která se týká zcela odlišného řízení
než je přezkumné řízení soudní, které není pokračováním řízení správního. V dané věci tak měla
žaloba vady, které vylučovaly její věcnou projednatelnost. Chyběly tedy podmínky řízení a bylo
nutno postupovat ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedla, že krajský soud
nesprávně posoudil skutečnost, že důkazem o mylném rozhodnutí finančních orgánů, které
stěžovatelku poškozuje na jejích právech, je právě její vyjádření o provedené daňové kontrole
a její požadavek, aby soud ustanovil znalce z oboru účetnictví. Proto nelze považovat žalobu
za zcela nekonkrétní a neurčitou, neboť z vyjádření k daňové kontrole jednoznačně vyplývají
pochybení finančního ředitelství. Žalobu lze věcně projednat a tvrzení krajského soud,
že tak nelze, je nesprávné. Stěžovatelka byla také připravena před soudem svědčit o nesprávném
postupu finančních orgánů včetně vysvětlení neoprávněnosti sankcí, které jí byly uděleny.
Za nesprávné označila tvrzení soudu, že žalobní bod nemůže nahrazovat odkaz na listinu, která
se týkala odlišného řízení. I když není soudní přezkumná činnost pokračováním řízení správního,
lze podle stěžovatelky odkazovat na písemnosti, kterých se přezkumné řízení týká. Pokud
by k tomu takový odkaz nebyl možný, pak by činnost soudu v této oblasti postrádala smysl.
Nelze realizovat přezkumné řízení, když by soud neměl k dispozici písemnosti, které
má posuzovat. Lze pochopit, že se jedná o dosti specifické záležitosti, takže soud měl ustanovit
navrhovaného soudního znalce z oboru účetnictví a pak teprve rozhodovat a ne oprávněnou
žalobu odmítat. Na základě uvedeného stěžovatelka navrhla, aby usnesení krajského soudu bylo
v plném rozsahu zrušeno.
Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že usnesení krajského soudu
považuje za správné, neboť jak již uvedlo ve vyjádření k žalobě, stěžovatelka nespecifikovala
důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za vadné. Žaloba je nekonkrétní
a neurčitá. Proto finanční ředitelství navrhlo zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám shledal vady uvedené v odst. 3, k nimž
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou a nezabýval-li se jí věcně,
přezkoumává Nejvyšší správní soud jen, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních
podmínek. Proto se nezabýval stížnou námitkou, zda krajský soud posoudil její vyjádření
ke kontrole jako důkaz či zda má ustanovit znalce, neboť se jedná o okolnosti, které se týkají
posuzování věci samé.
Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala žalobu, v níž uvedla, že napadá
rozhodnutí Finančního úřadu v Písku, který označuje jako 1. žalovaného (dodatečný platební
výměr č. j. 19177/06/097910/6452, ze dne 21. 2. 2006) a finančního ředitelství, které označuje
jako 2. žalovaného (rozhodnutí o odvolání č. j. 6725/110/2006, ze dne 20. 10. 2006). V žalobě
uvedla, že s rozhodnutími nesouhlasí, označila je za mylné a poškozující ji na jejích právech.
V odůvodnění rozhodnutí jsou uvedeny zkreslené skutečnosti, které vyjadřují pouze právní názor
žalovaných. Dále je v žalobě uvedeno, že „Za součást této žaloby nechť soud považuje
mé vyjádření ke zprávě o kontrole, kterou provedl 1. žalovaný. Moje argumenty považuji za zcela
logické a nelze např. přistoupit na tvrzení 1. žalovaného, že shromážděné důkazy, které jsem
předložila a které si správce daně obstaral sám, zhodnotil správce daně v souladu s §2 odst. 3
zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů podle
své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti“. Krajský
soud usnesením ze dne 21. 12. 2006, č. j. 10 Ca 231/2006 – 22, vyzval stěžovatelku k zaplacení
soudního poplatku ve výši 2000 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení. Toto usnesení bylo
doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 27. 12. 2006. Podle údajů na doručence bylo
stěžovatelce zasláno „10Ca231/2006 – 20 vz.064,072+přípis 3/1“, přičemž přípis obsahoval
výzvu k opravě plné moci.
Podle §37 odst. 3 věta první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba, kromě obecných náležitostí
podání (§37 odst. 2 a 3) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Podle ustanovení §31 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve
výzvě poučen.
Problematika odstraňování vad podání týkající se splnění náležitostí stanovených
v ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. byla již předmětem judikatury Nejvyššího správního soudu.
V rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, dostupném
na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud uvedl, že „V §37 odst. 5 větě první s. ř. s. se hovoří
o odstraňování „vad podání“, nikoli o odstraňování vad podání podle §37 odst. 3 s. ř. s. Z této
skutečnosti a především ze systematického zařazení ustanovení o opravě a odstraňování
vad podání do §37 odst. 5 s. ř. s., který je součástí obecných ustanovení o řízení ve správním
soudnictví, nutno nepochybně usuzovat, že i nesplnění zvláštních náležitostí podání
předepsaných pro jednotlivé typy řízení musí vést za splnění podmínek §37 odst. 5 s. ř. s.
k odmítnutí podání, a tedy ke skončení soudního řízení o věci“.
Pokud krajský soud tvrdí v napadeném usnesení, že v daném případě postupoval podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., pak v rámci tohoto postupu pouze odstraňoval vadu spočívající
v nezaplacení soudního poplatku (usnesení ze dne 21. 12. 2006, č. j. 10 Ca 231/2006 - 22) a vadu
týkající se plné moci (přípis). Nikoliv však vadu žaloby spočívající v nedostatcích žalobních bodů,
neboť z obsahu soudního spisu není zřejmé, že by stěžovatelce bylo doručeno jiné usnesení,
které by se týkalo právě této vady. Konstatování krajského soudu, že rozšířit žalobní body
lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby a ta marně uplynula dne 31. 12. 2006, je v daném případě
jednak nepřípadné, a jednak nesrozumitelné, protože stěžovatelka po uplynutí dvouměsíční lhůty
k podání žaloby žalobní body nerozšiřovala. Sama k tomu neměla důvod, protože nepochybně
považovala podanou žalobu za perfektní, a krajský soud ji k doplnění žaloby nevyzval.
Je proto třeba posoudit, zda žaloba stěžovatelky obsahovala náležitosti ve smyslu
ustanovení §37 odst. 2, 3 a §71 odst. 1 s. ř. s. podmiňující její věcné projednání, zejména
zda obsahovala žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje napadené usnesení za nezákonné.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu žaloba splňuje náležitosti stanovené
v ustanovení §37 odst. 2, 3 s. ř. s. a obsahuje také žalobní bod ve smyslu §71 odst.1 písm. d)
s. ř. s. Stěžovatelka v žalobě namítá porušení ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, tedy zpochybňuje hodnocení důkazních prostředků správcem daně,
aniž by ovšem konkretizovala, jakými kroky, postupy a úvahami se měl správce daně
nezákonnosti dopustit a místo toho jen obecně odkazuje na své vyjádření ke zprávě o kontrole,
aniž by ovšem poukázala na konkrétní skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly jí tvrzené
nezákonností. Žaloba v této podobě, jak správně dovodil krajský soud, není neprojednatelná.
Nic však nebránilo, a nebrání, ba naopak, tomu, aby krajský soud postupoval podle ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s. a vyzval stěžovatelku ke konkretizaci tohoto žalobního bodu (nikoliv
k rozšíření žalobních bodů) tak, aby odpovídal požadavku formulovanému v ustanovení
§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a stanovil jí k tomu lhůtu.V této souvislosti lze poukázat na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 – 42, dostupný
na www.nssoud.cz týkající se odstraňování vad podání. Jestliže krajský soud stěžovatelku
usnesením nevyzval k odstranění vady žaloby a odmítl ji z důvodu věcné neprojednatelnosti,
porušil tím ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a v důsledku toho vydal nezákonné usnesení
o odmítnutí žaloby.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.). Ve věci
rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu