ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.106.2009:77
sp. zn. 7 Afs 106/2009 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. V. K.,
zastoupen Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008, č.
j. 22 Ca 125/2008 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Zástupci stěžovatele, advokátovi Mgr. Tomáši Gureckému, se u r č u je odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2856 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se v původním řízení žalobce Ing. V. K. domáhá
u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008, č. j. 22 Ca 125/2008 - 11, a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále také „krajský soud“) napadeným usnesením ze dne
22. 5. 2008, č. j. 22 Ca 125/2008 - 11, postoupil Krajskému soudu v Brně věc žaloby Ing. V. K.
(dále též „žalobce“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále také „finanční
ředitelství“) ze dne 4. 12. 2007, č. j. 15218/07-1500-706367 (ve spise založené a stěžovatelem
předložené správní rozhodnutí je ve skutečnosti označeno číslem „15218/07-1300-706367“
a nikoliv číslem „15218/07-1500-706367“, jak nesprávně uvádí stěžovatel), kterým bylo podle
ustanovení §50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí
Finančního úřadu Brno I. (dále též „správce daně“) ze dne 15. 5. 2007,
č. j. 152213/07/288901/2226, jímž mu byla podle ustanovení §106 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), v návaznosti
na ustanovení §33 zákona o správě daní poplatků, zrušena registrace plátce daně z přidané
hodnoty. Krajský soud došel k závěru, že k vyřízení podané správní žaloby je místně příslušný
Krajský soud v Brně, tj soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí
je žalobou napadáno. Jelikož je ve věci dána místní příslušnost Krajského soudu v Brně, Krajský
soud v Ostravě postoupil věc Krajskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále
jen „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost s tím, že ji odůvodní soudem ustanovený zástupce
z řad advokátů.
Ustanovený zástupce stěžovatele Mgr. Tomáš Gurecký se po výzvě (usnesení) krajského
soudu ze dne 27. 5. 2009, aby do jednoho měsíce ode dne doručení uvedl rozsah a důvody
kasační stížnosti a návrh výroku rozsudku vyjádřil tak, že napadené správní rozhodnutí
je rozhodnutím nicotným, které nemá a nemůže mít žádné právní následky, a že jej napadá
v celém rozsahu. Opřel se při tom o pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze,
sp. zn. 7 Ca 279/2006, kterým tento soud zrušil rozhodnutí Ministerstva financí o delegaci místní
příslušnosti ke správě daně na Finanční ředitelství v Brně. Navrhl proto, aby soud vydal
rozsudek, jímž se jednak ruší usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008,
č. j. 22 Ca 125/2008, a jednak zrušuje a současně vyslovuje nicotnost rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně ze dne 4. 12. 2007, č. j. 15218/07-1300-706367.
Žalované finanční ředitelství se k podané kasační stížnosti vyjádřilo tak, že ji považuje
za nedůvodnou. Městský soud v Praze skutečně svým rozsudkem ze dne 26. 2. 2009,
č. j. 7 Ca 279/2006 - 104, zrušil pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí Ministerstva financí
o delegaci místní příslušnosti. Co se týče námitky nicotnosti na rozhodnutí o delegaci
navazujících správních rozhodnutí (vydávaných dle zrušeného rozhodnutí místně příslušným
správcem daně), tak tato nebyla doposud žádným správním soudem řešena. Je však třeba
mít za to, že se nejedná o natolik závažnou vadu, která by měla mít za následek nicotnost
napadeného správního rozhodnutí, tj. že by jej nebylo možno vůbec považovat za rozhodnutí.
Neobstojí však rozsudečný návrh v té podobě jak byl stěžovatelem navržen. Je tomu tak proto,
že Krajský soud v Ostravě o věci samé nerozhodoval, ale toliko rozhodl o postoupení věci
Krajskému soudu v Brně. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je v souladu
s ustanovením §7 odst. 1 soudního řádu správního, neboť tento soud není skutečně soudem
místně příslušným. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud došel k tomu, že z podnětu kasační stížnosti lze napadené usnesení
krajského soudu přezkoumat v mezích daných ustanovením §109 odst. 2, 3 s. ř. s., předpokladem
ovšem je, že kasační stížnost je přípustná.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Podle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle ust. §106 odst. 1 s. ř. s., kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
V této věci bylo kasační stížností napadeno usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 22. 5. 2008, č. j. 22 Ca 125/2008 - 11, kterým byla věc postoupena Krajskému soudu
v Brně. Stěžovatelem uplatněné důvody kasační stížnosti však v žádném případě nesměřují vůči
napadenému rozhodnutí krajského soudu. Naopak směřují výlučně proti rozhodnutí odvolacího
správního orgánu. Tomu pak zcela odpovídá i rozsudečný návrh, který je pro soud závazný,
a jímž se stěžovatel pod bodem II. a III. domáhá zrušení a vyslovení nicotnosti rozhodnutí
finančního ředitelství ze dne 4. 12. 2007, č. j. 15218/07-1300-706367. Nedostatečnost kasační
stížnosti pak nebyla odstraněna ani soudem ustanoveným advokátem Mgr. Tomášem Gureckým
k výzvě krajského soudu ze dne 27. 5. 2009, č. j. 22 Ca 125/2008 - 57.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost může účinně směřovat jen proti
těm důvodům soudního rozhodnutí, na němž je toto rozhodnutí postaveno. To znamená,
že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o postoupení věci lze účinně
směřovat důvody kasační stížnosti (stěžovatelovy výtky) směřující do výroku krajského soudu
o postoupení věci.
V této věci tomu tak není.
Je tomu tak proto, že důvody kasační stížnosti směřují výlučně proti správnímu
rozhodnutí (rozhodnutí finančního ředitelství), a nikoliv proti usnesení krajského soudu, kterým
byla věc postoupena Krajskému soudu v Brně. Nelze tudíž dojít k jinému závěru než tomu,
že se kasační stížnost opírá o „jiné důvody“ než důvody uvedené v ustanovení §103 s. ř. s.
Taková kasační stížnost je potom nepřípustná.
Nejvyšší správní soud z uvedeného důvodu došel k závěru, že kasační stížnost proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008, č. j. 22 Ca 125/2008 – 11, není přípustná
a proto ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm.d) s. ř. s. odmítl. Je tomu tak proto, že stěžovatelem
uplatněné důvody uvedené v doplnění kasační stížnosti jsou jinými důvody ve smyslu ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Finanční ředitelství v Brně ve věci úspěch sice mělo, nevznikly mu však
vynaložené náklady nad rámec jeho běžné správní agendy. Nejvyšší správní soud proto rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen ustanoveným advokátem
Mgr. Tomášem Gureckým a proto podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu
advokáta včetně hotových výdajů stát. Nejvyšší správní soud určil ustanovenému advokátu
na odměně za zastupování a na náhradě hotových výdajů částku ve výši 2856 Kč, sestávající
se z jednoho úkonu právní služby, kterým je podání ve věci samé - doplnění kasační stížnosti [§7
a §9 odst. 3 písm. f) s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm.d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů], což činí 2100 Kč za jeden úkon právní služby; částku 300 Kč za
jeden režijní paušál podle §13 odst. 3 citované vyhlášky a k tomu příslušné 19 % sazby daně
z přidané hodnoty ve výši 456 Kč.
Pokud ustanovený advokát požaduje odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
za úkon - převzetí a přípravu zastoupení [§11 odst. 1 písm.b) citované vyhlášky], tak tuto
odměnu a náhradu ustanovenému zástupci Nejvyšší správní soud nepřiznal. Ze spisu není
jakkoliv patrno, že by došlo k uskutečnění porady ustanoveného zástupce s klientem, která
je nezbytným předpokladem pro určení odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů
ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm.b) citované vyhlášky. Okolnost, že usnesením krajského
soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 22 Ca 125/2008 - 52, byl advokát Mgr. Tomáš Gurecký ustanoven
zástupcem Ing. V. K. pro řízení o kasační stížnosti, není sama o sobě, bez porady s klientem,
rozhodná pro určení odměny ustanoveného advokáta za tento úkon, včetně náhrady hotových
výdajů (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002, č. j. 6 A 722/2000 - 35).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu