ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.26.2009:57
sp. zn. 7 Afs 26/2009 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: PROGRES
Hradec Králové, spol. s r. o., se sídlem Jabloňová 583, Hradec Králové, zastoupen JUDr. Jiřím
Všetečkou, advokátem se sídlem Orlická 163, Hradec Králové, proti žalovaným: 1) Finanční
ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, 2) Ministerstvo financí,
se sídlem Letenská 15, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2009, č. j. 30 Ca 74/2008 - 41
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2009,
č. j. 30 Ca 74/2008 - 41, bylo rozhodnuto o vyloučení žaloby proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2007, č. j. 11526/07-1200-607208 a žaloby proti
rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 27. 3. 2008, č. j. 39/21992/2008 - 391 k samostatnému
projednání. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že ačkoliv stěžovatel označil
za žalovaného pouze Finanční ředitelství v Hradci Králové, je zřejmé, že posledně uvedené
z napadených rozhodnutí vydalo jako orgán v posledním stupni Ministerstvo financí, které je tak
rovněž žalovaným správním orgánem. Proto vyloučil žalobní návrh směřující proti rozhodnutí
Ministerstva financí a jemu předcházejícímu prvostupňovému rozhodnutí Finančního ředitelství
v Hradci králové k samostatnému projednání, a to vzhledem k rozdílné místní příslušnosti soudů
k řízení, která se odvíjí od sídla správního orgánu, který rozhodnutí vydal v posledním stupni.
Společné řízení proto krajský soud neshledal jako možné.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle jeho názoru
v předmětné věci nejde o případ přípustnosti vyloučení věcí podle §39 odst. 2 s. ř. s.,
neboť nejde o vícerá rozhodnutí, pro které by platilo pravidlo přehlednosti a srozumitelnosti
řízení a procesní ekonomie. Stěžovatel je přesvědčen, že z hlediska obsahu rozhodnutí a jejich
charakteru jde o jediné rozhodnutí, které je v odvolacím řízení dotvořeno teprve rozhodnutím
Ministerstva financí ze dne 27. 2. 2008. Krajský soud si tak sám vymezil předmět řízení odchylně
od žalobního zadání, které v řízení proti rozhodnutí správního orgánu učinil stěžovatel.
Předmětem žaloby je konkrétní výrok konkrétního rozhodnutí, v obsahu takovém,
jak je vymezeno rozhodnutím správních orgánů. Tak se naposledy stalo rozhodnutím
Ministerstva financí, které vtělilo přezkoumatelný obsah rozhodnutí do přezkumného řízení.
To se však stalo teprve po uplynutí právem požadované prekluzívní lhůty. Pokud krajský soud
vydá usnesení, kterým takové rozhodnutí rozdělí a vymezí k samostatnému projednání, potom
sám stanoví obsah a rozsah soudního přezkumu, což je podle názoru stěžovatele v rozporu
s principy práva, na kterých spočívá přezkumná činnost soudů, pokud jde o rozhodnutí správních
orgánů ukládajících povinnosti. Stěžovatel je srozuměn i se situací, že jeho kasační stížnost bude
odmítnuta, to však vytváří stav, kdy zůstane v řízení rozhodnutí, které není uložením povinnosti
(opravné usnesení) a naopak samostatně se má rozhodnout o rozhodnutí, jímž se takové
rozhodnutí opravuje.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána.
Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
kterým se upravuje vedení řízení.
Usnesení o vyloučení žaloby k samostatnému řízení je podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 14. 7. 2004, č. j. 2 Afs 3/2003 - 46,
nebo usnesení ze dne 27. 6. 2008, č. j. 5 Ans 6/2007 - 56) usnesením, jímž se upravuje vedení
řízení a kasační stížnost proti němu je tedy nepřípustná podle ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nepřísluší procesní postup podle §39 odst. 2 s. ř. s. zvolený
předsedou senátu krajského soudu jakkoliv přezkoumávat.
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. §46
odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu