ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.5.2009:127
sp. zn. 7 As 5/2009 - 127
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: D. G.,
proti žalovanému: Univerzita Karlova v Praze, se sídlem Ovocný trh 3/5, Praha 1, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, č. j. 8 Ca
67/2006 – 93,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, č. j. 8 Ca 67/2006 – 93,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2 7. 6. 2008, č. j. 8 Ca 67/2006 – 93,
bylo zrušeno rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 30. 1. 2006,
zn. 6651/04/III/Kn, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále jen „účastnice řízení“)
a potvrzeno rozhodnutí děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
ze dne 16. 11. 2004, č. j. 904/2575/04, o jejím vyloučení ze studia z důvodu spáchání závažného
disciplinárního přestupku. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodl-li rektor
o disciplinárním přestupku účastnice řízení dne 30. 1. 2006, stalo se tak po uplynutí jednoleté
lhůty stanovené v §66 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o vysokých školách“), a to 367. den, přičemž do této lhůty nebyla podle §41 s. ř. s. započítána
doba řízení před soudem, tj. od 22. 2. do 5. 12. 2005.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti
namítala, že jednoletá lhůta k projednání disciplinárního přestupku začala běžet dne 16. 4. 2004
a poslední den připadl na sobotu 28. 1. 2006. Podle obecných zásad počítání lhůt, připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští
pracovní den, což bylo v tomto případě pondělí 30. 1. 2006. Vzhledem k uvedenému
byl disciplinární přestupek projednán včas. Dále stěžovatelka namítala, že městský soud ve věci
nerozhodl v plném rozsahu, neboť účastnice řízení žalovala celkem tři žalované a v tomto směru
se s žalobou nevypořádal. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby napadený
rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Účastnice řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti označila argumentaci stěžovatelky
ohledně „obecného“ počítání roku za zcela mylnou, neopodstatněnou, která se nevztahuje
na disciplinární řízení na vysokých školách. Ve vnitřních předpisech fakulty a univerzity
ani v zákoně o vysokých školách není stanoveno, že by se rok počítal tímto způsobem. Navíc
by to bylo vůči účastnici řízení nespravedlivé. I kdyby však rektor Univerzity Kalovy v Praze
rozhodl v zákonné lhůtě, což ale neudělal, na věci by to nic ne změnilo, neboť městský soud
již jednou rozhodl ve prospěch účastnice řízení, a to rozsudkem č. j. 9 Ca 54/2005 - 70. Kasační
stížnost je tedy nedůvodná, a proto navrhla, aby byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napaden ý rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vadu uvedenou v odst. 3 tohoto
ustanovení, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V kasační stížnosti stěžovatelka především vyslovila nesouhlas s právním názorem
městského soudu, že disciplinární přestupek nebyl p rojednán v zákonné lhůtě.
K nedodržení lhůty stanovené v ustanovení §66 zákona o vysokých školách k projednání
disciplinárního přestupku, jak namítala v žalobě účastnice řízení, městský soud pouze uvedl,
že „Jestliže tedy rektor rozhodl o tomto disciplinárním přestupku dne 30. 1. 2006, o čemž rovněž
není pochyb, neboť toto datum uvádí i žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, bylo
o disciplinárním přestupku rozhodnuto po zákonem stanovené jednoleté lhůtě (§66 zákona
č. 111/1998 Sb.) a to 367. den, tedy n ebyl dodržen zákon v tom, že disciplinární přestupek nelze
projednat, jestliže uplynula lhůta jednoho roku od jeho spáchání.“ Dále k tomu pro úplnost
dodal, v daném případě se ve smyslu ustanovení §41 s. ř. s. do předmětné jednoroční lhůty
nezapočítává doba řízení před soudem.
Protože s. ř. s. nemá ustanovení upravující podobu soudního rozhodnutí, je třeba
ve smyslu ustanovení §64 s. ř. s. použít přiměřeně ustanovení prvé a třetí části o. s. ř. Podle
ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede,
čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný
účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které
důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní
stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud
dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Z uvedených ustanovení lze dovodit,
že pouze tehdy, má-li odůvodnění rozsudku náležitosti stanovené v §157 odst. 2 o. s. ř. bude
se jednat o rozhodnutí přezkoumatelné.
Městský soud, jak bylo výše uvedeno, v odůvodnění napadeného rozsudku pouze zcela
obecně konstatoval, že o disciplinárním přestupku bylo rozhodnuto po zákonem stanovené
jednoroční lhůtě, aniž by se však vypořádal s povahou této lhůty (jedná-li se o lhůtu procesní
či hmotněprávní) a se skutečností, že poslední den této lhůty připadl na sobotu (k tomu viz např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1998, sp. zn. IV. ÚS 365/97) . Stejně tak se nijak
nevypořádal s otázkou zániku odpovědnosti za disciplinární přestupek (§66 zákona o vysokých
školách), tj. zda o disciplinárním přestupku musí být v předmětné lhůtě pravomocně rozhodnuto
(k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12 2005, č. j. 3 As 57/2004 – 39).
Z odůvodnění napadeného rozsudku tak není zřejmé, zda se městský soud těmito otázkami
vůbec zabýval a jak je posoudil, tedy na základě jakých právních úvah dospěl k závěru,
že disciplinární přestupek účastnice řízení již nelze projednat . Rozsudek městského soudu
tak postrádá úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost, která je zákonem požadována,
a takové rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.
Pokud stěžovatelka namítala, že městský soud ve věci nerozhodl v plném rozsahu,
protože v žalobě byly označeny tři žalovaní, s čímž se nevypořádal, je tato námitka důvodná.
I když rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publikované pod č. 534/2005 Sb. NSS, uvedl, že „ V řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. není osoba žalovaného určena tvrzením
žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako se žalovaným jednal
s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a n e s tím, koho chybně žalobce v žalobě jako žalovaného
označil. Zvláštní usnesení o tom soud nevydává.“, jednalo se o situaci, kdy byl v žalobě označen
jako žalovaný pouze jeden subjekt, který byl žalobcem nesprávné určen. V dané případě však
účastnice řízení v žalobě označila jako žalované: 1/ Děkan 1. lékařs ké fakulty Univerzity Karlovy,
2/ Rektor Univerzity Karlovy a 3/ Univerzita Karlova . Proto se měl městský soud s otázkou
pasivní legitimace vypořádat a nikoliv pouze konkludentně jednat s jedním z označených
subjektů.
Stěžovatelka spolu s kasační stížností podala žádost, aby byl kasačním stížnostem přiznán
odkladný účinek podle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť
má zato, že neprodleným rozhodnutím ve věci odpadl důvod pro rozhodování o odkladném
účinku.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek městského soudu
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1věta první před středníkem s. ř. s.).
Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu