ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.32.2009:64
sp. zn. 7 Azs 32/2009 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: Y. T., zastoupen Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem
Sokolovské nám. 312/1, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobočka Liberec ze dne 16. 9. 2008, č. j. 58 Az 18/2008 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Michala Vogela se u r č u je částkou 2856 Kč. Tato částka
bude vyplácena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec rozsudkem ze dne 16. 9. 2008,
č. j. 58 Az 18/2008 – 26, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“)
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 21. 4. 2008,
č. j. OAM 10-539/LE-C06-C09-2007, jímž nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana podle
§§12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které vyjádřil
nesouhlas s tímto rozsudkem a rozhodnutím ministerstva, neboť se opírají jen o subjektivní
posouzení jeho zdravotního stavu vězeňským praktickým lékařem, který není odborným
specialistou. Tímto postupem byla poškozena jeho lidská práva. Dále stěžovatel v kasační
stížnosti popsal své zdravotní potíže související s prodělaným úrazem hlavy.
Protože kasační stížnost měla vady spočívající v tom, že neobsahovala zákonem
předepsané náležitosti, byl stěžovatel usnesením krajského soudu ze dne 29. 1. 2009,
č. j. 58 Az 18/2008 – 47, vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení
prostřednictvím ustanoveného zástupce doplnil kasační stížnost tak, že uvede důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. a jakého postupu soudu se domáhá. Současně byl poučen,
že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat a řízení o takovém podání bude usnesením odmítnuto. Toto usnesení
bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 30. 1. 2009. Zástupce stěžovatele sice doplnil
kasační stížnost požadovaným způsobem, ale učinil tak až podáním ze dne 9. 4. 2009, které bylo
doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 4. 2009.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost meritorně projednána.
Podle ustanovení §37 odst. 3 věta první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho
se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ustanovení §106 odst. 1 a 3 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele
z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Stěžovatel v kasační stížnosti sice výslovně uvedl, že nesouhlasí s rozsudkem krajského
soudu, a to v celém rozsahu, ale neuvedl žádný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.,
tj. neuvedl jaké konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká. V kasační stížnosti stěžovatel
rovněž neuvedl co navrhuje, tj. jak má Nejvyšší správní soud rozhodnout. Skutečnost, že podání
neobsahuje zákonem požadované náležitosti, brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Stěžovatel byl krajským soudem v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s. řádně vyzván
k odstranění vad kasační stížnosti, byla mu k tomu stanovena lhůta 1 měsíce a byl také poučen
o následcích nevyhovění této výzvě. Stěžovatel však na výzvu krajského soudu ve lhůtě stanovené
v souladu se zákonem nereagoval a náležitosti kasační stížnost do jednoho měsíce
ode dne doručení usnesení nedoplnil. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě nepožádal ani o její
prodloužení a doplnil kasační stížnost až dne 16. 4. 2009 (podání datované dne 9. 4. 2009),
nemohl Nejvyšší správní soud k tomuto podání po uplynutí dvou měsíců od doručení usnesení
obsahující výzvu k doplnění náležitostí kasační stížnosti, přihlédnout, neboť se tak stalo nejen
po uplynutí lhůty stanovené soudem, ale i po uplynutí zákonné lhůty stanovené v ustanovení
§106 odst. 3 s. ř. s.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení
§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát
a podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových
výdajů stát. Podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „vyhláška“) náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby
(prostudování spisu) v částce 2100 Kč (§11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 vyhlášky), náhrada hotových
výdajů v částce 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky) a daň z přidané hodnoty ve výši 456 Kč (§37
odst. 1 a §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), celkem
2856 Kč. Zástupce stěžovatele dále požadoval odměnu za převzetí a přípravu věci a za písemné
podání soudu, která mu nebyla přiznána. Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky náleží
odměna za převzetí a přípravu zastoupení, je-li právní služba poskytována na základě smlouvy,
zatímco je-li klientovi zástupce ustanoven, jak tomu bylo v daném případě, náleží podle §11
odst. 1 písm. b) vyhlášky odměna jen tehdy, byla-li uskutečněna první porada s klientem. Není-li
tomu tak, není úkonem právní služby pouhé převzetí usnesení soudu o ustanovení zástupcem.
Ostatně i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 7. 6. 2002, č. j. 6 A 722/2000 - 35, publikované
pod č. 1024/2002 Soudní judikatury, vyslovil, že „advokátovi, ustanovenému účastníku řízení
soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátní tarif) pouze tehdy, pokud po doručení usnesení soudu o ustanovení zástupcem
se uskutečnila první porada s klientem“. V daném případě se po doručení tohoto usnesení porada
s klientem neuskutečnila. Zástupce stěžovatele rovněž požadoval odměnu za jeden úkon
spočívající v doplnění kasační stížnosti. Jeho podání ze dne 9. 4. 2009, označené jako doplnění
stížnosti, však nelze považovat za úkon právní služby účelně učiněný ve prospěch a k ochraně
práv stěžovatele, který by bylo možné podřadit pod ustanovení §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky,
a to z důvodu, že byl učiněn až po marném uplynutí zákonné lhůty k doplnění kasační stížnosti.
Zástupce stěžovatele dále požadoval náhradu cestovních výdajů ve výši 464 Kč (cestovné Liberec
– Stráž pod Ralskem a zpět) a náhradu za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní
služby (§14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky) ve výši 400 Kč. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu se nejednalo o náklady účelně vynaložené v souvislosti s poskytnutím právní
služby, neboť schůzka zástupce se stěžovatelem ve věznici ve Stráži pod Ralskem se uskutečnila
dne 14. 3. 2009, tj. po marném uplynutí lhůty k doplnění kasační stížnosti. Proto nebyla zástupci
stěžovatele přiznána ani náhrada cestovních výdajů a náhrada za čas promeškaný v souvislosti
s poskytnutím právní služby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu