Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15.01.2009, sp. zn. 7 Azs 45/2008 - 79 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.45.2008:79

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.45.2008:79
sp. zn. 7 Azs 45/2008 - 79 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A. Š., zastoupen opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9 a Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem Na Rozcestí 6, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007, č. j. 47 Az 31/2007 - 18, takto: I. Řízení se z a s t a v u je . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Zástupci stěžovatele, advokátovi Mgr. Eduardu Benešovi se nepřiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007, č. j. 47 Az 31/2007 - 18, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky dále jen („ministerstvo“) ze dne 10. 10. 2007, č. j. OAM-10-460/LE-C09-C09-2007, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhl jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť si z důvodu nedostatku finančních prostředků není schopen advokáta zajistit sám. Z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud zaslal stěžovateli na adresu uvedenou jak v kasační stížnosti, tak v žádosti Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s tím, aby jej ve stanovené lhůtě vyplnil a vrátil zpět soudu. Stěžovatel tomuto požadavku krajského soudu vyhověl, a proto mu usnesením ze dne 12. 3. 2008 byl ustanoven k ochraně jeho práv zástupce advokát Mgr. Eduard Beneš, neboť krajský soud shledal, že jsou splněny předpoklady pro tento postup. Toto usnesení se už nepodařilo stěžovateli na adresu uvedenou v kasační stížnosti doručit. Podle údaje pošty na vrácené zásilce se stěžovatel z uvedené adresy odstěhoval. Krajský soud proto zjišťoval místo pobytu stěžovatele u příslušných složek Policie České republiky. Podle sdělení Policie České republiky ze dne 23. 4. 2008 se stěžovatel nezdržuje v místě posledního pobytu v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, odkud odešel dne 29. 3. 2008, a jeho současný pobyt není znám (podle dostupných evidencí cizinecké policie měl stěžovatel vydaný výjezdní příkaz k opuštění republiky do 27. 4. 2008). Z důvodu neznámého pobytu krajský soud usnesením ze dne 5. 10. 2008, č. j. 47 Az 31/2007 – 67, ustanovil stěžovateli opatrovníkem Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto řízení zákon o azylu, konkrétně ustanovení §33 tohoto zákona. Podle ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Krajským soudem bylo sice po podání kasační stížnosti zjištěno, že stěžovatel se nezdržuje v místě pobytu hlášeném podle zákona o azylu, ani v místě, které soudu oznámil v podané kasační stížnosti (Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Bělá pod Bezdězem), ale přesto Nejvyšší správní soud ještě učinil dotaz na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, ohledně místa současného pobytu stěžovatele, které sdělilo, že podle dostupných evidencí současné místo pobytu stěžovatele není známé. Protože nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatele v České republice, je splněna podmínka podle ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu pro zastavení řízení. Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud proto řízení zastavil podle ustanovení §47 písm. c) za použití §120 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven zástupcem advokát Mgr. Eduard Beneš, který namítl podjatost soudců 7. senátu Nejvyššího správního soudu, navrhl jmenování jiného senátu a pro účely určení odměny sdělil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a požadoval odměnu za tři úkony právní služby ve výši 8568 Kč (převzetí zastoupení, podání soudu ze dne 10. 6. a 8. 7. 2008). Podání ze dne 10. 6. a 8. 7. 2008 však nelze považovat za úkony právní služby učiněné ve prospěch a k ochraně práv stěžovatele, které by bylo možné podřadit pod ustanovení §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V podání ze dne 10. 6. 2008 zástupce pouze odkázal na kasační stížnost podanou stěžovatelem a důvody tam uvedené, ačkoliv v ní žádné skutkové či právní důvody nebyly uvedeny. V následném podání ze dne 8. 7. 2008 pak uplatnil zcela bez udání důvodu námitku podjatosti a požadoval odměnu za zastupování (námitku podjatosti vzal posléze zpět). Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Na rozdíl od ustanovení §11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, kdy na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb náleží odměna již za samotné převzetí a přípravu zastoupení, ustanovení §11 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky vyžaduje první poradu s klientem. Neuskuteční-li se tato první porada s klientem, nelze odměnu advokátovi přiznat pouze na základě doručení usnesení soudu o ustanovení advokáta zástupcem. Ostatně i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 7. 6. 2002, č. j. 6 A 722/2000 - 35, publikované pod č. 1024/2002 Soudní judikatury vyslovil, že „advokátovi, ustanovenému účastníku řízení soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) pouze tehdy, pokud po doručení usnesení soudu o ustanovení zástupcem se uskutečnila první porada s klientem“. Z výše uvedených důvodů proto nebyla ustanovenému zástupci stěžovatele přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. ledna 2009 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:15.01.2009
Číslo jednací:7 Azs 45/2008 - 79
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
zastaveno
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.45.2008:79
Staženo pro jurilogie.cz:10.05.2024