ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.61.2009:65
sp. zn. 7 Azs 61/2009 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobkyně: N. D., zastoupena opatrovníkem SOZE - Sdružení občanů
zabývajících se emigranty, se sídlem Mostecká 5, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2009, č.j. 61 Az 97/2007 - 32,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2009, č. j. 61 Az 97/2007 - 32, byla
zamítnuta žaloba podaná žalobkyní proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky (dále jen„ministerstvo“) ze dne 30. 9. 2007, č. j. OAM -1-727/VL-10-11-2007,
kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany
podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Krajský soud ve shodě s ministerstvem dovodil, že jedinými důvody
žalobkyně, které ji vedly k podání této žádosti, jsou problémy s bývalou známou v zemi původu
a její snaha vést další život v České republice. Tyto skutečnosti však nesvědčí o tom, že by
žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení §12 nebo §14a
zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) až e)
s. ř. s. V kasační stížnosti namítala, že napadený rozsudek trpí nezákonností pro vadné posouzení
právní otázky soudem, vadami řízení spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž ministerstvo
vycházelo, nemá oporu ve spise nebo je s nimi v rozporu a že při jejím zjišťování byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud napadené správní rozhodnutí zrušit.
Stěžovatelka proto navrhla zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto
soudu k dalšímu řízení. Současně požádala i o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení
o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen
v Pobytovém středisku v Havířově, kde si ho osobně převzala dne 6. 4. 2009 (po předchozím
uložení dne 23. 3. 2009). Stěžovatelka proti tomuto rozsudku podala kasační stížnost, a na obálce,
ve které ji odeslala uvedla adresu odesílatele U B. 2053/41, P. 5 - S. Tuto adresu uvedla i v kasační
stížnosti. Krajský soud proto zaslal prostřednictvím držitele poštovní licence stěžovatelce
k vyplnění „Potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech“ na tuto adresu s tím,
aby ho vyplnila a zaslala zpět tomuto soudu. Tato zásilka se však vrátila zpět krajskému soudu
s relací, že adresátka nebyla na uvedené adrese zastižena, proto byla písemnost dne 21. 4. 2009
uložena a stěžovatelce zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Jelikož tak neučinila, byla zásilka
vrácena krajskému soudu. Podle ust. §50c odst. 4 o. s. ř. je považována za doručenou dnem
24. 4. 2009. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 5. 2009, č. j. 61 Az 97/2007 – 50, nebyl
stěžovatelce ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce a stěžovatelka byla vyzvána, aby do
jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení jednak doložila do spisu plnou moc udělenou
advokátovi, který by jí zastupoval v řízení o kasační stížnosti a jednak jeho prostřednictvím
doplnila konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje důvody kasační stížnosti ve smyslu ust. §103 odst.
1 s. ř. s. I toto usnesení se vrátilo dne 9. 6. 2009 krajskému soudu jako nevyzvednuté, a to po výzvě
k vyzvednutí a uložení na poště do 5. 6. 2003. Usnesení tak nabylo právní moci dne 25. 5. 2009.
Nejvyšší správní soud poté doručoval stěžovatelce na uvedenou adresu informaci o probíhajícím
řízení a také tato zásilka se vrátila jako nedoručená s relací držitele poštovní licence, že se adresátka
odstěhovala. Nejvyšší správní soud proto požádal Policii České republiky, Službu cizinecké policie,
ředitelství služby cizinecké policie, evidenční odbor o prověření pobytu stěžovatelky. Podle
odpovědi stěžovatelka, která je vedena jako žadatelka o udělení mezinárodní ochrany, opustila
Pobytové středisko Havířov - Suchá a při propuštění na propustku od 4. 2. 2009 do 6. 4. 2009 měla
nahlášené ubytování na adrese U B. 2053/41, přičemž její současný pobyt není znám. Usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2009, č. j. 7 Azs 61/2009 - 60, které nabylo právní moci
dne 7. 9. 2009, byl stěžovatelce z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem SOZE
(Sdružení občanů zabývajících se emigranty). Nejvyšší správní soud poté zaslal opatrovníkovi
informaci o probíhajícím řízení a současně ho vyzval, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení
výzvy doložil plnou moc jím zvoleného advokáta, který by zastupoval stěžovatelku v řízení o
kasační stížnosti. Opatrovník byl současně poučen, že nebude-li požadavku vyhověno ve
stanovené lhůtě, může být kasační stížnost odmítnuta z důvodu nedostatku podmínek řízení. Na
toto usnesení opatrovník nereagoval.
Podle ust. §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo
zvláštní zákon.
Zvláštním zákonem je v tomto řízení zákon o azylu. Podle ust. §33 písm. b) zákona o azylu
soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany
(žalobce).
Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými
návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky
a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 – 45, dostupný
na www.nssoud.cz). Ust. §33 písm. b) zákona o azylu je svým z působem i sankcí pro žadatele
o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali v uvedeném směru
žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli zde i soudní řízení, ale neohlásili soudu,
u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit.
V průběhu řízení o kasační stížnosti bylo jednoznačně zjištěno, že se stěžovatelka
nezdržuje v místě pobytu hlášeném podle zákona o azylu, ani v místě, které soudu oznámila
v kasační stížnosti, a jiné místo pobytu stěžovatelky se nepodařilo zjistit.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatelky v České
republice, které tak není známé, a jsou proto dány podmínky pro zastavení řízení uvedené v ust.
§33 písm. b) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto řízení ve věci zastavil podle ust. §47
písm. c) za použití §120 s. ř. s., a to z důvodu uvedeného v ust. §33 písm. b) zákona o azylu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu