ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.73.2007:107
sp. zn. 8 Afs 73/2007 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Petra Příhody, JUDr. Karla
Šimky, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. Ch., zast.
JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, se sídlem Šafaříkova 371/22, Praha 2,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2004, č. j. 5986/04-110, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 Ca 219/2004 - 64,
takto:
Věc se vrací osmému senátu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 9. 7. 2008, č. j. 8 Afs 73/2007 - 97, postoupil osmý senát podle §17
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rozšířenému senátu shora
označenou právní věc. Právní otázka, pro niž věc předložil, spočívala v posouzení toho,
zda je vždy nezbytné zrušit rozsudek krajského soudu a vrátit věc k dalšímu řízení i v případě,
že výrok rozsudku krajského soudu je správný, ale ke kasační námitce se zjišťuje, že se krajský
soud nevypořádal se všemi námitkami.
2. V posuzované věci stanovil Finanční úřad v Příbrami dodatečným platebním výměrem
ze dne 15. 7. 2003, č. 1030000314, žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
a §46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), základ
daně ve výši 7 500 000 Kč a vyměřil daň ve výši 3 000 000 Kč. Odvolání žalobce
proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 7. 2004,
č. j. 5986/04-110. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 Ca 219/2004 - 64,
žalobu žalobce zamítl. Žalobce podal kasační stížnost, v níž tvrdil, že se správce daně
nedostatečně zabýval navrženými důkazy a rozhodoval na základě důkazů, s nimiž žalobce
neseznámil. Dalším důvodem kasační stížnosti byla námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku
pro nedostatek důvodů, neboť Městský soud v Praze se nevypořádal se žalobní námitkou
podjatosti pracovníka finančního úřadu provádějícího daňovou kontrolu. Ze soudního spisu
vyplynulo, že námitku podjatosti pracovníka finančního úřadu vznesl žalobce již v žalobě,
avšak Městský soud v Praze se jí v odůvodnění rozsudku nezabýval a ani neuvedl,
proč ji pominul, resp. jak nahlíží na její důvodnost.
3. Nejvyšší správní soud k této otázce vyjádřil názor již v rozsudku ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, podle něhož, opomene-li krajský soud
v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí,
jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
4. Osmý senát konstatoval, že v právní otázce, kterou je třeba posoudit, je dosavadní
judikatura jednotná, nicméně v hraničních případech je vhodné se od ní odchýlit. Poukázal na to,
že námitka podjatosti pracovníka finančního úřadu je jednou z více námitek, tato námitka měla
v posuzované věci marginální charakter a může ji spolehlivě věcně posoudit i Nejvyšší správní
soud podle obsahu spisu. Je tedy sporné, zda v případě, kdy ostatní námitky nebudou shledány
důvodnými a rozhodnutí bude v ostatních bodech kasační stížnosti shledáno zákonným, je nutno
je mít za nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a je nutné napadený rozsudek
zrušit a věc vrátit Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Předkládající senát ve shodě
se zásadou ekonomie hodlal posoudit námitku věcně, což však dosavadní judikatura neumožňuje.
5. Při projednání věci rozšířený senát zjistil, že v období od předložení věci rozšířenému
senátu do jeho rozhodnutí vydal Ústavní soud nález ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08.
V tomto nálezu vyslovil, že je nepochybně povinností soudu vypořádat se nejen se správností
námitek žalobce, ale prvotně s včasností jejich uplatnění. V případě jejich opožděného podání
je pak soud povinen odmítnout je v souladu s příslušnými ustanoveními s. ř. s., nemůže
je však pominout. Pokud své povinnosti nedostojí, brání účastníku řízení, aby jeho věc byla
projednána stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, a porušuje tak jeho právo
na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní
soud z výše uvedených důvodů zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2007,
č. j. 1 Ca 5/2006 - 64, který byl zatížen touto vadou, i rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 3. 2008, č. j. 9 As 64/2007 - 101, který v řízení o kasační stížnosti citovaný rozsudek
pro uvedenou vadu přes námitku žalobce nezrušil.
6. Rozšířený senát při posuzování podmínek řízení podle ustanovení §17 s. ř. s. nejprve
zkoumal, do jaké míry mohou právní závěry vyslovené Ústavním soudem ve shora označeném
nálezu ovlivnit posouzení otázky předložené rozšířenému senátu. Dospěl k závěru, že je-li
povinností krajských soudů vyplývající z práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod to, aby se vypořádaly i s námitkami žalobců uplatněnými
opožděně, a to z pohledu včasnosti jejich uplatnění, tím spíše je dána povinnost krajských soudů
vypořádat se s námitkami uplatněnými v žalobě, tedy řádně a včas. Rozšířený senát shledal,
že právní závěry vyslovené v citovaném nálezu Ústavního soudu na věc dopadají a potvrzují
správnost dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, od níž se hodlal předkládající senát
odchýlit.
7. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou podle ustanovení článku 89 odst. 2 Ústavy
České republiky závazná pro všechny orgány i osoby, přičemž samotným Ústavním soudem
je takovým rozhodnutím přisuzován precedenční charakter. Lze-li tedy při posouzení otázky
předložené rozšířenému senátu vycházet z právních závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu,
není nadále rozšířený senát příslušný k tomu, aby v takové otázce zaujal vlastní právní názor.
Jakkoliv tedy v době předložení věci rozšířenému senátu byly dány podmínky řízení
podle §17 s. ř. s., vyhlášením citovaného nálezu Ústavního soudu podmínky řízení pominuly.
Za dané situace nezbylo, než věc vrátit senátu tříčlennému, který v dalším řízení zohlední
podle článku 89 odst. 2 Ústavy České republiky závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu
ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu