ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.24.2009:97
sp. zn. 8 Azs 24/2009 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: M. A., zastoupeného Mgr. Martinem Huškem, advokátem se
sídlem Krkonošská 90, Tanvald, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2008, čj. OAM-113/LE-05-05-2008, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2008,
čj. 48 Az 30/2008 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátu stěžovatele Mgr. Martinu Huškovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 19. 12. 2008, čj. 48 Az 30/2008 - 64. Žalobce (stěžovatel) brojil
proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel, napadl rozsudek krajského soudu z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s. Uvedl, že v Turecké republice byl čtyři měsíce ve vězení, protože si opatřil nelegální
pas a chtěl vycestovat mimo Tureckou republiku, ve které byl bezdůvodně diskriminován
pro svou kurdskou národnost.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozhodnutí ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, (č. 933/2006 Sb. NSS), na které na tomto místě pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani pochybení v postupu krajského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečná
vodítka i v posuzované věci. Nejvyšší správní soud mnohokráte vyslovil, že správní orgán
má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu
jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení
uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 téhož zákona
zamítne (srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003 - 59, č. 181/2004 Sb.
NSS). Nejvyšší správní soud v minulosti rovněž judikoval, že naplnění podmínek pro zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 zákona o azylu vylučuje posouzení žádosti
podle §12 téhož zákona (srov. např. rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dále poukazuje na svá rozhodnutí, v nichž konstatoval,
že vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12 zákona o azylu stanoví tento
zákon v §15 a §16 rovněž vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze
(srov. rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004, čj. 7 Azs 124/2004 - 45, č. 349/2004 Sb. NSS). Tvrdil-li
stěžovatel v žádosti o azyl ekonomické důvody své žádosti, Nejvyšší správní soud připomíná,
že ekonomické potíže žadatele o azyl ani celková špatná ekonomická situace v zemi jeho původu
nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a bez přistoupení dalších okolností
zvláštního zřetele hodných ani důvodem pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu (srov. např. rozhodnutí ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003 - 43, a ze dne 27. 8. 2003,
čj. 5 Azs 3/2003 - 54, www.nssoud.cz). V nyní posuzované kasační stížnosti stěžovatel
nepředkládá zdejšímu soudu k daným právním otázkám nové argumenty, proto Nejvyšší správní
soud odkazuje na svou předchozí judikaturu.
Nad rámec stížních námitek Nejvyšší správní soud dodává, že žalovaný i krajský soud
vážili také otázku, zda stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle §14a
zákona o azylu. Dospěli však k závěru, že podmínky pro udělení tohoto typu ochrany nejsou
v posuzované věci splněny.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
neshledal, proto ji jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti
ustanoven zástupce advokát Mgr. Martin Hušek; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Tomuto zástupci byla
přiznána odměna za dva úkony právní služby [§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.]
po 2100 Kč, a paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 této vyhlášky) po 300 Kč,
tedy celkem 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu