ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.41.2008:62
sp. zn. 8 Azs 41/2008 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: M. N., zastoupeného JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem
se sídlem Vránova 39, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2008, čj. OAM-1-984/VL-10-02-2007, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2008,
čj. 56 Az 14/2008 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Martina Šmerdy se u r č u je částkou 2856 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2008, čj. 56 Az 14/2008 - 37. Žalobce (stěžovatel) brojil
proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, (č. 933/2006 Sb. NSS), na které na tomto místě pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani pochybení v postupu krajského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Stěžovatel namítl nesprávnost výkladu a aplikace příslušných ustanovení zákona o azylu
(§16, §13, §14 a §91) v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne
18. 12. 2003, čj. 5 Azs 27/2003 - 48 a ze dne 15. 10. 2003, čj. 1 Azs 8/2003 - 19), z nichž krajský
soud při svém rozhodnutí vycházel, neboť tento výklad by činil §13 a §14 neaplikovatelným.
Stěžovatel uvedl, že může existovat nekonečné množství důvodů pro udělení humanitárního
azylu, které „mohou existovat u žadatele, který nechce lhát a zkoušet jestli správní orgán bude mít
jeho vymyšlené důvody podle §12 a §14a za zjevně nevěrohodné či nikoli“. Účelem §13 a §14 zákona
o azylu ve spojení s §3 správního řádu, tak podle stěžovatel není to, aby byl humanitární azyl
zkoumán jen u žadatelů, u kterých azylové důvody shledány nebyly, ale kteří je alespoň tvrdili
a podařilo se jim je tvrdit tak, aby toto tvrzení nevyznělo zjevně nevěrohodně.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační
stížnosti (srov. rozsudky ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 27/2003 - 48 a ze dne 15. 10. 2003,
čj. 1 Azs 8/2003 - 19, uváděné správně krajským soudem; či dále rozsudky ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS, a ze dne 10. 2. 2004, čj. 4 Azs 35/2003 - 71,
www.nssoud.cz). Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované kasační stížnosti nepředkládá
stěžovatel zdejšímu soudu k těmto právním otázkám nové argumenty k posouzení, nezbývá,
než odkázat na tuto dosavadní judikaturu.
S ohledem na existenci své předchozí judikatury Nejvyšší správní soud v posuzované věci
žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neshledal, proto kasační stížnost jako nepřijatelnou
podle §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát, v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud
určil odměnu advokáta částkou 2100 Kč za jeden úkon právní služby (písemné podání soudu
týkající se věci samé) a dále 300 Kč na úhradu hotových výdajů [§9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších
předpisů], celkem 2400 Kč. Advokát doložil osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty,
proto mu byla částka odpovídajícím způsobem zvýšena (§14a advokátního tarifu) a celkem činí
2856 Kč. Tato částka odpovídá vyúčtování, které advokát stěžovatele doložil Nejvyššímu
správnímu soudu a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu