ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.45.2008:75
sp. zn. 8 Azs 45/2008 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: R. J., zastoupený JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se
sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha
7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2006, čj. OAM-670/VL-07-04-2006, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008, čj. 61 Az
74/2006 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Radima Vicherka se u r č u je částkou 5712 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 6. 2006, čj. OAM-670/VL-07-04-2006, neudělil žalobci
azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně
rozhodl, že se na žalobce nevztahují překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalobce
napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský
soud“), který ji rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, čj. 61 Az 74/2006 - 35, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností podanou dne
16. 6. 2008, ve které požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o této kasační stížnosti.
Krajský soud usnesením ze dne 28. 8. 2008, čj. 61 Az 74/2006 - 60, ustanovil stěžovateli
k zastupování JUDr. Radima Vicherku, advokáta se sídlem v Moravské Ostravě a současně
jej vyzval, aby kasační stížnost doplnil v tom smyslu, že uvede, kdy bylo stěžovateli napadené
rozhodnutí doručeno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno a dále
aby konkrétní důvody kasační stížnosti podřadil pod příslušné písmeno ustanovení §103 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud musel ve smyslu
§104a s. ř. s. vypořádat s otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, je typickým neurčitým právním pojmem.
Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kriterií se zdejší
soud zabýval mimo jiné v rozhodnutí ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39 nebo rozhodnutí
ze dne 6. 12. 2006, čj. 3 Azs 68/2006 - 50, všechny dostupné na www.nssoud.cz.
Stěžovatel v kasační stížnosti bez bližší specifikace uplatňuje stížní důvody podle
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Dle stěžovatele správní orgán při svém rozhodnutí pochybil,
jelikož nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci a důkazy, které si pro rozhodnutí opatřil nebyly
úplné. Tímto vadným postupem učinil rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost
a nedostatek důvodů. Správní orgán a následně i krajský soud nesprávně posoudily právní otázky
související s podmínkami udělení azylu, jelikož se nevypořádaly se skutečnostmi,
které jsou součástí správního spisu a těmi, které vyšly najevo v rámci soudního řízení.
Dále odkázal na čl. 43 a čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení
uprchlíků. Stěžovatel zdůraznil, že ve své zemi původu byl pronásledován policií zejména
pro svou albánskou národnost a dodnes neví, z jakých důvodů byl v Makedonii uvězněn.
Je mu známo, že i za jeho přítomnosti (patrně myšleno nepřítomnosti) se o něj zajímá policie,
a proto má důvodnou obavu se do země vrátit.
Stěžovatel v kasační stížnosti jen obecně namítl, že rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a nezákonný pro nesprávné
posouzení právní otázky a v podstatě odcitoval znění čl. 43 a čl. 53 Příručky postupů a kritérií
pro určování právního postavení uprchlíků. Nejvyšší správní soud se proto mohl jeho kasační
stížnosti a otázkou přijatelnosti zabývat pouze v obecné rovině. Zdejší soud již v minulosti
opakovaně vyslovil, že žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků,
postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl vůči němu dopustit správní orgán v řízení
předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž
je povinen uvést svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Líčení skutkových
okolností přitom nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností,
k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, ale musí být individualizovaným,
a tedy od jiných skutkových okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Právní náhled na věc
pak nemůže být toliko s obecným odkazem na určitá ustanovení zákona a na práva či povinnosti
v nich stanovené, ale musí aplikovatelné právní normy subsumovat na vylíčená skutková tvrzení
a obsahovat konkrétní o tyto skutkové okolnosti se opírající právní výtky, tj. tvrzení o porušení
práva (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005,
čj. 2 Azs 92/2005 - 57, rozsudek ze dne 20. 2. 2006, čj. 8 Azs 172/2005 - 50, rozsudek ze dne
30. 11. 2005, čj. 7 Azs 294/2004 - 41, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Nad rámec shora
řečeného Nejvyšší správní soud k vlastnímu azylovému důvodu dodává, že správní orgán
pro své rozhodnutí vyšel z řádně zjištěného skutkového stavu, shromáždil dostatečné množství
informaci o zemi původu, jak z obecného hlediska, tak i ve vztahu k problematice albánské
menšiny na území Makedonie. Stěžovatel během řízení neprokázal, že jeho tvrzené uvěznění
či zájem policie má nějakou souvztažnost k důvodům pro poskytnutí ochrany České republiky
podle zákona o azylu. Nelze pominout ani fakt, že stěžovatel byl dne 14. 1. 2007 odsouzen
k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a současně mu byl uložen trest vyhoštění z území
České republiky na dobu tří let.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu skýtá dostatečnou
odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a nebyl shledán ani jiný důvod k přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah
vlastních zájmů stěžovatele ani pochybení v postupu krajského soudu, které by mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou
podle §104a s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. Radim
Vicherek; v takovém případě platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Tomuto zástupci byla přiznána odměna za dva
úkony právní služby [§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] po 2100 Kč, a paušální
náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 této vyhlášky) po 300 Kč, tedy celkem 4800 Kč.
Tento advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, takže po připočtení této daně
mu celkem náleží 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu