ECLI:CZ:NSS:2009:9.AFS.55.2009:46
sp. zn. 9 Afs 55/2009 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
M.B.C. INVEST, a.s., se sídlem Vraclavská 200/II., Vysoké Mýto, zastoupeného
JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem Vraclavská 200/II, Vysoké Mýto, proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec
Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2008, č. j. 2201/08-1200-602944,
o odkladném účinku, ve věci kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2009, č. j. 30 Ca 50/2008 - 22,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „správní orgán“) ze dne
11. 3. 2008, č. j. 2201/08-1200-602944, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti
platebnímu výměru Finančního úřadu ve Vysokém Mýtě ze dne 24. 7. 2006,
č. j. 39360/06/274970/3499, na daňové penále ve výši 837 411 Kč za prodlení s platbou
daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999, předepsané podle
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším
správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59,
publikovaném na www.nssoud.cz, a to tak, že nenahraditelná újma, která by stěžovateli při
výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní
podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí představovat
výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit. Důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti sám dovozovat.
V této věci stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku, který je součástí
jeho podání, vyjádřil své přesvědčení, že realizace a následky napadeného rozhodnutí
pro něj znamenají nenahraditelnou újmu spočívající v zásahu do majetkových práv.
Stěžovatel dále uvedl, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Za nenahraditelnou újmu stěžovatel považuje hrozící výkon rozhodnutí o vyměření
penále ve výši cca 850 000 Kč. Do rozhodnutí soudu by mohlo dojít k realizaci výkonu
tohoto rozhodnutí, což by podle názoru stěžovatele vedlo k jeho faktické likvidaci.
Shora uvedené tvrzení však samo o sobě není způsobilé hrozbu nenahraditelné
újmy prokázat. Stěžovatel se totiž omezil právě jen na zmíněné tvrzení, aniž by uvedl
jakékoli další skutečnosti prokazující, že výkon rozhodnutí správního orgánu by skutečně
k jeho faktické likvidaci mohl vést. Kasačnímu soudu proto nezbývá, než konstatovat,
že svou obavu z hrozící nenahraditelné újmy stěžovatel ničím nedoložil a své tvrzení
ani nepodepřel žádnými přesvědčivými argumenty. Právě vzhledem k tomu, že kasační
stížnost není odkladným účinkem vybavena ex lege, a Nejvyšší správní soud jej může
přiznat pouze na návrh, a ve výjimečných případech, je nutno, aby žádost o přiznání
odkladného účinku byla řádně odůvodněna. Má-li být tato žádost úspěšná, musí stěžovatel
vždy zcela individualizovaně svými dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními
obsahově naplnit právní pojem nenahraditelné újmy. Přitom důvody možného vzniku
takové újmy jsou vždy závislé na skutkových okolnostech posuzovaného případu,
a v těchto intencích je také soud povinen je posoudit. Z tohoto hlediska vzato je zřejmé,
že pokud stěžovatel v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti pouhým tvrzením hrozby realizace výkonu rozhodnutí, které
by pro něj mělo znamenat faktickou likvidaci, pak v návrhu absentuje bližší vysvětlení
(doložené případně i podklady osvědčujícími jeho ekonomickou situaci), z čeho jeho
obava pramení, aby vůbec bylo možno ji jakkoli vyhodnotit a zabývat se otázkou,
zda je opodstatněná.
Kasační soud není povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem
sám dovozovat, a to ani z celkového obsahu kasační stížnosti, není-li hrozba
nenahraditelné újmy jednoznačně konkretizována, neboť by tím již předjímal
své rozhodnutí týkající se merita věci.
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. dubna 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu