ECLI:CZ:NSS:2009:9.AFS.70.2008:122
sp. zn. 9 Afs 70/2008 - 122
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: TIPSPORT a.s., se sídlem Václavské náměstí 56/802, Praha 1, zastoupeného
JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Peckova 9, Praha 8,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 3. 2007, č. j. 1652/07-1300-205176, a ze dne
13. 4. 2007, č. j. 2697/07-1300-205176, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, č. j. 11 Ca 93/2007 - 66, o návrhu
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 3. 2007,
č. j. 1652/07-1300-205176, a ze dne 13. 4. 2007, č. j. 2697/07-1300-205176. Uvedenými
rozhodnutími bylo zamítnuto odvolání proti platebním výměrům Finančního úřadu
v Berouně, kterými byla stěžovateli vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období
listopad 2006 a prosinec 2006 z důvodu neoprávněného uplatnění části nároku
na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění, použitých k uskutečnění plnění
osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, uvedených v ustanovení §51 odst. 1
písm. j) a v §60 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném
pro posuzovaná zdaňovací období.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším
správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59,
publikovaném na www.nssoud.cz, a to tak, že nenahraditelná újma, která by stěžovateli
při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní
podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí představovat
výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit. Důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V souzené věci stěžovatel uvádí, že o odkladný účinek žádá s ohledem na platební
povinnost, které se předmět řízení týká. Dále již žádost nijak neupřesňuje ani nedokládá.
Jeho žádost tak není způsobilá prokázat hrozbu nenahraditelné újmy; podle názoru
Nejvyššího správního soudu výše případných daňových povinností nemůže sama o sobě
bez uvedení dalších skutečností takovou hrozbu osvědčit.
Návrhu na přiznání odkladného účinku by bylo možno vyhovět pouze na základě
řádně odůvodněné žádosti, tedy pokud by stěžovatel zcela individualizovaně svými
tvrzeními obsahově naplnil právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane
uvedením konkrétních práv a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale
dotčeny. Přitom (jak je již výše uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy
jsou závislé na osobě a situaci stěžovatele a takto individuálně je také soud povinen
je posoudit. Pokud ovšem stěžovatel v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouhým odkazem na platební povinnost,
které se předmět řízení týká, bez jakékoli bližší konkretizace, není možno toto tvrzení
považovat za relevantní a především ani za dostatečné pro posouzení vzniku
nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. března 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu