ECLI:CZ:NSS:2009:9.AFS.85.2009:169
sp. zn. 9 Afs 85/2009 – 169
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: L. Ž., zastoupené Mgr. Lukášem Raidou, advokátem se sídlem 28. října
875/275, Ostrava - Mariánské Hory, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci
Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 11. 2006, č. j. 5512/06-1300-601383, o vyměření daně z přidané hodnoty, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2009,
č. j. 30 Ca 4/2007 - 150,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2009,
č. j. 30 Ca 4/2007 - 150, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo dle
§47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
zastaveno řízení o žalobě ze dne 5. 1. 2007, vedené u krajského soudu pod
sp. zn. 30 Ca 4/2007.
Stěžovatelka zpochybňuje odůvodnění napadeného usnesení, dle něhož vzala svým
podáním ze dne 29. 5. 2009 žalobu zpět. Stěžovatelka uvádí, že v podané žalobě se mimo
zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „žalovaný“)
o odvolání domáhala také zrušení tří platebních výměrů vydaných Finančním úřadem
v Ústí nad Orlicí (dále jen „finanční úřad“). Zpětvzetí ze dne 29. 5. 2009 se netýkalo celé
žaloby, nýbrž prvostupňových platebních výměrů. Dle názoru stěžovatelky je tato
skutečnost z uvedeného podání jednoznačně patrná. Z uvedených důvodů navrhuje
zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele nepodal.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatelka formálně
nepodřadila kasační stížnost o žádný z důvodů dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Z povahy věci však připadá v úvahu pouze tvrzení nezákonnosti rozhodnutí o zastavení
řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], čemuž obsahově kasační stížnost odpovídá.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že je důvodná.
Stěžovatelka prostřednictvím svého zástupce ve svém podání ze dne 29. 5. 2009,
které označila jako „doplnění žaloby“ výslovně uvedla: „.. není jiné správné cesty, než věc vrátit
žalovanému k dalšímu řízení s tím, aby sám vše napravil a sám vyměřil nadměrný odpočet. Jinými slovy
nepostačí, že bude toliko zrušeno jeho nezákonné rozhodnutí, ale je navíc ještě nutno, aby sám
ve správním řízení vydal rozhodnutí nové, správné a je tedy důležité, aby soud při přezkumu vyslovil
směrnici v jakém směru má být ve správním řízení postupováno. Z tohoto důvodu jsem nucen vzít zpět
svůj návrh na to, aby soud zrušil napadená rozhodnutí I. stupně - platební výměry
č. j. 98237/05/273910/5424, č.j. 98240/05/ 273910/5424 a č.j. 96843/05/273910/5424.“
Předmětem řízení o žalobě však dle původní žaloby ze dne 5. 1. 2007 bylo též rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 11. 2006, č. j. 5512/06-1300-601383, které nebylo předmětem
zpětvzetí ze dne 29. 5. 2009.
Z uvedeného je zřejmé, že podáním ze dne 29. 5. 2009 stěžovatelka omezila
původní žalobní petit tím, že vzala zpět návrh na zrušení třech prvostupňových
platebních výměrů, k čemuž je oprávněna dle §37 odst. 4 s. ř. s. Toto zpětvzetí se však
netýkalo napadeného rozhodnutí žalovaného, toto rozhodnutí dále zůstalo v petitu žaloby
ze dne 5. 1. 2007, o kterém byl krajský soud povinen vést řízení a rozhodnout. Z podání
ze dne 29. 5. 2009 proto nelze dovodit vůli stěžovatelky ke zpětvzetí žaloby v plném
rozsahu. Krajský soud však tento návrh nesprávně vyhodnotil jako celkové zpětvzetí
žaloby a zastavil řízení o celém žalobním návrhu dle §47 písm. a) s. ř. s.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ze strany krajského soudu došlo k pochybení
ve výkladu stěžovatelkou učiněného projevu vůle v podání ze dne 29. 5. 2009, což vedlo
k vydání nezákonného rozhodnutí o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud proto usnesení krajského soudu pro nezákonnost zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v něm povinen
v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, jímž
je dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. vázán, znovu posoudit žalobní návrh stěžovatelky.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu