ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.65.2009:53
sp. zn. 9 As 65/2009 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
Ing. Z. V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem
Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2008, č. j. JMK
128622/2008, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 29. 7. 2009, č. j. 57 Ca 15/2009 - 28, o návrhu na přiznání odkladného
účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 2. 12. 2008,
č. j. JMK 128622/2008, a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím
stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice,
odboru dopravy, ze dne 9. 9. 2008, č. j. OD/44599-08/4820/2008/TYL.
Kasační stížnost nemá podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek, Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nenahraditelné újmy jako základní podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Nenahraditelnou újmou se pro účely rozhodování o přiznání
odkladného účinku rozumí existence výjimečného a závažného stavu, který již nelze
v průběhu času nijak odčinit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 – 59, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Stěžovatel žádost o přiznání odkladného účinku, která je součástí podané kasační
stížnosti, odůvodnil tím, že v případě, že by kasační soud zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Brně, mohla by nastat situace, kdy by vedle sebe existovala dvě
pravomocná správní rozhodnutí, která by formálně byla schopna vyvolat právní účinky,
což by bylo zásahem do principů ne bis in idem a res iudicata. Dále uvádí, že v případě,
pokud by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl, hrozily by důsledky v rozporu
s veřejným zájmem na ochraně bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.
Kasační stížnost má charakter mimořádného opravného prostředku ve správním
soudnictví a lze ji podat výhradně proti již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.
Řízení před správními soudy není pokračováním správního řízení, kde vystupuje správní
orgán jako nositel veřejné moci, ale je samostatným soudním řízením,
ve kterém má správní orgán postavení jedné z procesních stran. Jako účastník řízení
je oprávněn využít svých procesních práv a podat kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu, ta však jako mimořádný opravný prostředek nemá ex lege odkladný
účinek. V souladu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod mají účastníci řízení
rovné postavení.
K otázce přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané správním orgánem
proti zrušujícímu rozhodnutí krajského soudu se vyjádřil již rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 2 Ans 3/2006 kdy uvedl, že „podání kasační
stížnosti nemůže bránit správnímu orgánu v pokračování ve správním řízení, musí se bez ohledu
na to, zda je či není ve věci podána kasační stížnost, řídit závazným právním názorem vyjádřeným
v rozsudku krajského soudu.“ Přiznání odkladného účinku by vedlo k tomu, že by správní
orgán nebyl povinen až do rozhodnutí o kasační stížnosti v řízení pokračovat, či ve věci
znovu rozhodnout. V případě, že by Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu,
kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu, zrušil, mohlo by dojít k situaci,
kdy by krajský soud vázaný právním názorem kasačního soudu mohl rozhodnout opačně
než původně a současně by původně zrušené rozhodnutí „obživlo“. Vedle sebe
by pak existovala 2 rozhodnutí, což však samo o sobě nelze považovat za skutečnost
způsobující nenahraditelnou újmu, ačkoliv si je kasační soud vědom toho, že se jedná
o nežádoucí a procesními předpisy obtížně řešitelnou situaci. Rozhodnutí soudu nelze
předjímat a pouhá hypotetická možnost, že vedle sebe budou existovat 2 správní
rozhodnutí v téže věci, není pro přiznání odkladného účinku dostačující. V podrobnějším
pak Nejvyšší správní soud odkazuje na výše citované usnesení rozšířeného senátu.
Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané správním orgánem
je vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy, kdy by jeho nepřiznání mělo zvláště závažné
důsledky, jako je např. vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi.
Při posuzování vznesené otázky musí soud pečlivě zvážit dopady přiznání či nepřiznání
odkladného účinku podle skutkových okolností v posuzované věci. Za zvláště závažný
důsledek však nelze podle kasačního soudu považovat teoretickou existenci dvou
rozhodnutí v téže věci. Soudu není známo, jakým způsobem by stěžovatelem zmiňovaná
situace mohla být způsobilá vyvolat zásah do činnosti stěžovatele jako nositele veřejné
moci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Není totiž zřejmé,
co přesně má stěžovatel na mysli, uvádí-li jako důsledek nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti „narušení veřejného zájmu na ochraně bezpečnosti provozu na pozemních
komunikacích, kdy důsledné postihování jednání narušujícího tuto bezpečnost je jedním z nástrojů
této ochrany“ .
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku natolik výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu