ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.71.2008:109
sp. zn. 9 As 71/2008 - 109
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
ENERGOAQUA, a.s., se sídlem 1. máje 823, Rožnov pod Radhoštěm, zastoupená
JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem se sídlem Veleslavínova 4, Ostrava, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem
tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2006,
č. j. KUZL 76421/2006 ÚP-S, ve věci povolení stavby, za účasti osob zúčastněných
na řízení: a) ON SEMICONDUCTOR CZECH REPUBLIC, s.r.o., právní
nástupce, se sídlem 1. máje 2230, Rožnov pod Radhoštěm, zastoupená Mgr. Ondřejem
Bendou, advokátem se sídlem Občanská 18, Ostrava, b) TKR Jašek, s.r.o., se sídlem
Nádražní 628, Rožnov pod Radhoštěm, a c) Telefónica O2 Czech Republic, a.s.,
se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
ad a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2008, č. j. 30 Ca 11/2007 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Osoba zúčastněná na řízení a) je povinna zaplatit žalobci náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové částce 2400 Kč k rukám jeho zástupce
JUDr. Jiřího Obluka, advokáta se sídlem Veleslavínova 4, Ostrava, do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení a) (dále jen
„stěžovatel“) domáhala zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsudku Krajského
soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který výrokem I. zrušil rozhodnutí Krajského
úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „odvolací
orgán“), ze dne 21. 12. 2006, č. j. KUZL 76421/2006 ÚP-S; výroky II. a III. krajský soud
rozhodl o nákladech řízení.
Citovaným rozhodnutím odvolacího orgánu bylo zamítnuto odvolání žalobce proti
rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm, odboru výstavby a územního
plánování (dále jen „stavební úřad“), ze dne 6. 10. 2006, č. j. MěÚ/Výst/55/2006/Šr/132,
kterým byla stěžovateli podle §66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a §19 a §20 vyhlášky č. 132/1998 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů,
povolena stavba „skladu N2, O2, H2 u budovy M7“, spočívající ve stavebních úpravách
objektu M7, zhotovení skladu dusíku, kyslíku a vodíku včetně rozvodů a stavbě zpevněné
plochy na pozemku st. p. 1318/2 zastavěná plocha a nádvoří, st. 1333/6 zastavěná plocha
a nádvoří, st. 1333/14 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 1040/5 ostatní plocha
v katastrálním území Rožnov pod Radhoštěm.
Napadeným rozsudkem krajský soud rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil pro
vady řízení podle §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně pro nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Krajský soud uvedl, že z rozhodnutí stavebního úřadu ani žalovaného odvolacího
orgánu není seznatelné, z jakého důvodu nebylo v posuzovaném případě aplikováno
ustanovení §46 odst. 10 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),
ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je v ochranném pásmu podzemního vedení
zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti
nad 6 tun. Žalovaný odvolací orgán přitom uznává, že účelová komunikace 420u (ulice
Televizní) do takového ochranného pásma zasahuje a z obsahu správního spisu je také
zřejmé, že žalobce v průběhu stavebního řízení namítal rozpor s energetickým zákonem
a z důvodu umístění energetických rozvodů pod uvedenou komunikací nesouhlasil s tím,
aby maximální hmotnost projíždějících vozidel byla omezena až 12 tunami. Má-li tedy
žalovaný odvolací za to, že aplikace §46 odst. 10 energetického zákona je pro daný případ
vyloučena, pak v odůvodnění musí tento závěr přezkoumatelným způsobem vyložit [§76
odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
To však podle krajského soudu neučinil, přičemž vyloučení aplikace §46 odst. 10
energetického zákona v daném případě nevyplývá ani z toho, že nosnost účelové
komunikace 420u není nijak omezena a že odborem dopravy ani vlastníkem účelové
komunikace (Městem Rožnov pod Radhoštěm) nebylo omezení nosnosti požadováno;
současně tento závěr nelze dovodit ani z toho, že vlastník účelové komunikace vydal
souhlas se stavbou a s užíváním komunikace v rozsahu podle projektové dokumentace.
Teprve až ve vyjádření k žalobě žalovaný odvolací orgán poukazuje na skutečnost, že §46
odst. 10 energetického zákona se v daném případě neuplatní, neboť kabelové vedení
elektrizační soustavy je kryté a správně uložené v chráničce, tedy je přejížděna chránička
a nikoliv vedení.
V této souvislosti krajský soud poznamenal, že vyjádření k žalobě nemůže
nahrazovat rozhodnutí žalovaného odvolacího orgánu, nicméně ani z tohoto vyjádření
není zřejmé, jakým ustanovením, které právní normy, je při uložení vedení elektrizační
soustavy v chráničce (druh, typ) vyloučena aplikace §46 odst. 10 energetického zákona.
V posuzovaném případě pak dle názoru krajského soudu měl stavební úřad požádat
o vyjádření dotčený orgán státní správy (Státní energetická inspekce), který by s ohledem
na zjištěný skutkový stav posoudil, zda a z jakého důvodu není nutné aplikovat ustanovení
§46 odst. 10 energetického zákona.
Z těchto důvodů krajský soud napadené rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, když ostatními žalobními námitkami se nezabýval.
V kasační stížnosti stěžovatel brojí proti výroku I. napadeného rozsudku; uplatnil
přitom zákonný důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
jež spatřuje v tom, že krajský soud nesprávně právně posoudil otázku aplikace ustanovení
§46 odst. 10 energetického zákona, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému závěru, že:
- na zjištěný skutkový stav je nutno aplikovat §46 odst. 10 energetického zákona
a pokud jej žalovaný odvolací orgán neaplikoval, pak byl povinen ve svém
rozhodnutí odůvodnit vyloučení jeho aplikace;
- dosavadní zjištěný skutkový stav neobstojí pro případné vyloučení aplikovatelnosti
§46 odst. 10 energetického zákona, a proto uložil žalovanému odvolacímu orgánu,
aby doplnil dokazování o stanovisko Státní energetické inspekce.
Stěžovatel má za to, že vadnost právního názoru krajského soudu spočívá v tom,
že ustanovení §46 odst. 10 energetického zákona je aplikovatelné jen na takový skutkový
stav, kdy dochází k přímému, bezprostřednímu kontaktu (fyzickému doteku) mechanismu
o hmotnosti přesahující 6 tun s příslušným energetickým vedením. Tomuto závěru
odpovídá i význam slova „přejíždět“. Podle názoru stěžovatele nemůže být ustanovení
§46 odst. 10 energetického zákona aplikovatelné v případě, kdy je energetické vedení
uloženo:
- v příslušné hloubce pod úrovní zemského povrchu zpevněného veřejně
přístupnou asfaltovou pozemní komunikací 420u, jež má svůj betonový základ,
- v chráničkách překrytých příslušnou kubaturou zeminy, které slouží k ochraně
vedení před negativními fyzikálními a chemickými vlivy prostředí, zejména před
vlivy tíhy a tlakových sil působících zvnějšku na vedení.
Podle stěžovatele tak v posuzovaném případě energetické zařízení není
„přejížděno“ žádnými mechanismy, když způsob jeho uložení má za následek,
že mechanismy příslušné vedení toliko „nadjíždějí“, aniž by mohlo dojít k jejich
fyzickému styku s energetickým zařízením.
Závěrem stěžovatel upozornil na skutečnost, že pozemní komunikace 420u
je veřejně přístupnou komunikací, na níž není omezen provoz jakýmikoliv restrikcemi
hmotnosti projíždějících mechanismů. Předmětná pozemní komunikace podléhala
kolaudačnímu řízení, v němž bylo povoleno její provozování k silniční dopravě
motorovými vozidly bez jakéhokoliv omezení jejich hmotnosti a žalobce v průběhu
samotného kolaudačního řízení vyslovil souhlas s tím, aby tato komunikace i přes
existenci příslušného vedení, které je pod ní uloženo, byla bez omezení využívána. Dle
stěžovatele souhlas s využitím pozemní komunikace pro přepravu nákladů mechanismy
o nosnosti nad 33 tun žalobce udělil již tím, že trpí přejíždění mechanismů o této nosnosti
ve prospěch jiných vlastníků nemovitostí, než je stěžovatel. Způsobilost elektrického
vedení snášet zatížení vyšší než je 6 tun je prověřována v každodenním provozu bez
jakýchkoliv projevů destrukce či modifikace energetického vedení či pozemní komunikace
420u. Pokud by podle §46 odst. 10 energetického zákona nemohla být daná komunikace,
spojující nemovitosti v průmyslovém areálu s komunikacemi I. třídy, využívána
nákladními vozidly o hmotnosti nad 6 tun, pak by v tomto areálu nemohly vykonávat
podnikatelské subjekty svoji průmyslovou činnost, když jejich efektivní zásobování nelze
zajistit jinak, než po pozemní komunikaci 420u, nákladními vozidly o nosnosti nad 6 tun.
Na základě těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí
krajského soudu v rozsahu výroku I. zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný odvolací orgán ve svém vyjádření k předložené kasační stížnosti uvedl,
že souhlasí s kasační stížností stěžovatele a k věci dodává, že ustanovení §46 odst. 10
energetického zákona je aplikovatelné jen na takový skutkový stav, kdy dochází
k stavebně nechráněnému, tedy přímému kontaktu mechanismu o hmotnosti přesahující
6 tun s příslušným energetickým vedením, to je ke kontaktu způsobenému tlakem
přejíždějícího vozidla na energetické vedení uložené v zemi.
Daného ustanovení lze tedy využít pouze v případech, kdy při realizaci stavby
či jiného záměru v území bude docházet k přejíždění energetických vedení.
V projednávaném případě však dle názoru odvolacího orgánu není energetické zařízení
„přejížděno“, zatěžováno žádnými mechanismy, když způsob jeho uložení má
za následek, že mechanismy příslušné vedení volně uložené v konstrukci přenášející
zatížení toliko „nadjíždějí“, aniž by mohlo dojít k jejich fyzickému styku s energetickým
zařízením. Posuzování a rozhodování věci podle zmíněného ustanovení energetického
zákona proto považuje odvolací orgán za nepřípadné s tím, že pokud takový stav existuje,
není ani nezbytné se v odůvodnění rozepisovat jiným způsobem než konstatováním
tohoto stavu.
Dále odvolací orgán připomněl, že národní podnik Tesla Rožnov, v jehož areálu
se nachází předmětná komunikace číslo 420u, byl stavěn od první poloviny padesátých let
a i přesto, že se projektová dokumentace předmětné komunikace ani energetického
vedení nedochovala, nelze zpochybňovat, že by tato komunikace i energetické sítě vedení
s chráničkou nebyly řádně povoleny a kolaudovány za příslušnosti dotčených orgánů
státní správy, a to včetně orgánů energetických. V tomto ohledu tedy považuje
za nedůvodné vyžadovat (u stavby užívané cca padesát let) vyjádření Státní energetické
inspekce, neboť se nejedná o povolení nové výjimky, ale o záležitost, která musela být
s příslušnými orgány v minulosti projednána.
Závěrem odvolací orgán poukázal na to, že dle jeho názoru lze tvrzení žalobce
o nutnosti aplikace §46 odst. 10 energetického zákona považovat za ryze účelové, neboť
žalobce svého vlastnického práva k inženýrským sítím zneužívá na újmu druhého,
konkrétně stěžovatele. Současně dodal, že v dosavadní praxi se nesetkal s tím,
aby se vlastník energetického vedení uloženého v chráničce pod veřejnou komunikací
domáhal uplatnění §46 odst. 10 energetického zákona. Souhlasí proto s návrhem
stěžovatele, aby bylo napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu výroku I. zrušeno
a věc vrácena zpět k dalšímu řízení.
Žalobce se k předložené kasační stížnosti vyjádřil s tím, že primárně odkazuje
na všechny důvody uvedené v žalobě a jejím následném doplnění. Co se týče kasační
stížnosti jako takové, má za to, že stěžovatel brojí proti něčemu, co není v rozsudku
krajského soudu expressis verbis uvedeno a připomíná, že žalobě bylo vyhověno
v podstatě pouze s odkazem na §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nepřezkoumatelnost
žalobou napadeného rozhodnutí odvolacího orgánu, nikoli proto, že by bylo nesprávně
aplikováno znění energetického zákona. Pokud měl stavební úřad, případně žalovaný
odvolací orgán za to, že §46 odst. 10 energetického zákona je v daném případě
z jakéhokoliv důvodu neaplikovatelný, bylo třeba, aby to ve stavebním povolení uvedl
a zdůvodnil, aby měl žalobce vůbec možnost námitek proti takovému nesprávnému
názoru ve správním řízení. Pokud tak stavební úřad ani odvolací orgán neučinil,
pak pochybily a jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, jak správně rozhodl krajský
soud.
Tento závěr však samozřejmě nic nemění na předchozí argumentaci žalobce,
že omezení dle ustanovení §46 odst. 10 energetického zákona je třeba na posuzovanou
věc plně vztáhnout a je možné je překročit za použití §46 odst. 11 energetického zákona,
tedy za podmínky souhlasu osoby provozující příslušné části elektrizační soustavy nebo
provozovatele přímého vedení.
Ohledně správnosti právního názoru stěžovatele opřeného formálně o výklad
slova „přejíždět“ při současném použití úvahy o možném přímém, bezprostředním
kontaktu (fyzickém doteku) mechanismu přejíždějícího energetické vedení o napětí
110 kV položené na povrchu země pak žalobce vyslovil pochybnosti a poukázal
na způsob vedení energetických rozvodů v zemi, který je definován dalšími předpisy
(např. ČNS 736005) s konkrétním uvedením potřebného krytí pro každé energetické
vedení, a to vzhledem k jeho umístění, druhu energetického média, napěťové hladiny
apod. Volné položení silových elektrických kabelů na terén, jak patrně předpokládá
stěžovatel, je nepřípustné a znamenalo by zásadní porušení základních pravidel
zajišťujících spolehlivý a bezpečný provoz, včetně výrazného ohrožení života, zdraví
a bezpečnosti osob. Žalobce tedy trvá na svém dříve vysloveném právním názoru,
že se má jednat o projíždění vozidel o hmotnosti více než 12 tun po účelové komunikaci
ulice Televizní, která je v místě, kde má doprava vozidly stavebníka probíhat, křižována
zařízením elektrizační soustavy ve vlastnictví žalobce, a že přejíždění vozidel této
hmotnosti je v rozporu s §46 odst. 10 energetického zákona.
Nad rámec právní argumentace pak žalobce poukázal na to, že komunikace 420u
z historického pohledu jejího zřízení, fungování a účelu využití v bývalém areálu „Tesla
Rožnov“ byla pouze vnitrozávodní obslužnou komunikací, čemuž odpovídá i její
stavebně-technické řešení a vlastní provedení uložení silových elektrických kabelů,
případně dalších staveb a rozvodů jiných energetických médií, která jsou v ní vložena.
Následná změna bývalé obslužné komunikace na komunikaci účelovou přitom proběhla
bez vědomí žalobce a zcela bez ohledu na posouzení možnosti poškození, havárie a další
nevratné změny na energetických rozvodech a stavbách v ní uložených, čehož důsledkem
může být zcela neřízený a nekontrolovatelný pohyb vozidel a tím i několikanásobné
přetěžování ulice Televizní oproti plánovanému využití. Jako nepravdivé v této souvislosti
označil tvrzení stěžovatele, že žalobce udělil jiným vlastníkům souhlas s přejížděním
elektrizačního vedení mechanismy o hmotnosti 33 tun tím, že to trpí, a to již proto,
že žalobce není provozovatelem účelové komunikace ul. Televizní, a proto není
ani oprávněn takový souhlas udělit, nemluvě již o tom, že žalobce si není užívání
takovýchto mechanismů v dotčeném území vědom. Žalobce je v souladu s §46 odst. 11
energetického zákona oprávněn udělit písemný souhlas s činností v ochranném pásmu,
což však nejen neučinil, ale naopak vyslovil písemný nesouhlas, který byl stavebním
úřadem v rozporu s právem ignorován.
S odkazem na shora uvedené žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost proti rozsudku krajského soudu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl
a současně stěžovatele rozsudkem zavázal k úhradě nákladů tohoto řízení k rukám
právního zástupce žalobce.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený rozsudek
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podstatou předložené kasační stížnosti je otázka, zda v projednávané věci krajský
soud správně vyhodnotil napadené rozhodnutí odvolacího orgánu jako
nepřezkoumatelné, a to pro nedostatek důvodů vážících se k vyloučení aplikace §46
odst. 10 energetického zákona, jenž stanoví, že: „v ochranném pásmu podzemního vedení
je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t.“
V tomto ohledu považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat, že citované
ustanovení energetického zákona, zařazené v hlavě II (Zvláštní část), dílu 1
(Elektroenergetika), je součástí režimu tzv. ochranných pásem, jimiž jsou za účelem
zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační soustavy, jakož i ochrany života,
zdraví a majetku osob, chráněna zařízení elektrizační soustavy, jako jsou např. venkovní
vedení, podzemní vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice. V případě podzemního
vedení je pak právě z těchto důvodů zákonem výslovně zakázáno přejíždět vedení
mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 tun s tím, že zákon upravuje i možnost udělování
výjimek v podobě stanovení (písemných) podmínek, resp. udělení (písemného) souhlasu
s realizací stavby nebo s činností v ochrannému pásmu (§46 odst. 11 energetického
zákona).
V projednávané věci ovšem k zákonem předpokládanému souhlasu žalobce
nedošlo, ačkoli skutečnost, že účelová komunikace 420u (ulice Televizní) zasahuje
do ochranného pásma podzemního vedení, nebyla nijak zpochybňována a z předloženého
spisového materiálu je zřejmé, že již během řízení před stavebním úřadem žalobce
opakovaně vyjádřil své výhrady ve vztahu k zamýšlené stavbě a jejímu dopravnímu řešení
s tím, že se v její bezprostřední blízkosti nachází energetické rozvody. Nesouhlas
s dopravním řešením, resp. s použitím účelové komunikace na ulici Televizní pak žalobce
výslovně vyjádřil ve svém doplňujícím stanovisku ze dne 17. 7. 2006, EA/L/95/06,
v němž uvedl: „Společnost ENERGOAQUA, a. s. vyjadřuje tímto zásadní nesouhlas s použitím
účelové komunikace na ulici Televizní, a to jak pro přepravu stavebního materiálu, stavební sutě, odpadů
a dále pro případné užití těžké techniky v souvislosti se stavbou samotnou. Důvodem, jak již bylo
uvedeno v našem vyjádření ze dne 10. 5. 2006, je existence podzemního kolektoru pro vedení
energetických potrubních rozvodů, energetického tunelu, souvisejících staveb, tj. podzemních objektů,
spádišťových šachet, podzemní nádrže a dále samostatných kanalizačních rozvodů umístěných v tělese
účelové komunikace, a to od objektu Z1 až k objektu C1. Technické řešení statické únosnosti
zmiňovaných objektů a volně ležících potrubí v zemi bylo navrženo a provedeno pro potřeby tehdejší
účelové komunikace s pohybem chodců, případně osobních a lehkých dodávkových vozidel. Jako majiteli
výše zmiňovaných podzemních objektů pod Televizní ul. nám není nic známo o ukončeném stavebním
řízení ani o dokladech a vyjádřeních k řízení směřujícím a tímto opravňujícím ke zprovoznění této
komunikace pro těžkou nákladní dopravu.“ Námitky vůči únosnosti a průjezdnosti komunikace
na ulici Televizní pak žalobce zopakoval i ve svých dalších vyjádřeních ze dne 8. 8. 2006,
EA/IR/59/2006, a ze dne 22. 8. 2006, EA/IR/69/06, přičemž v prvně citovaném
vyjádření uvedl, že v případě nezastavení stavebního řízení a umožnění plánovaného
přetěžování dané komunikace a souvisejících staveb bude: „trvat na řádném projekčním
zpracování díla jako celku a dále pak samostatném stavebním řízení včetně stanovisek všech dotčených
účastníků stavebního řízení a orgánů státní správy tak, aby nebylo pochyb o možnosti jízdy
po komunikaci s vozidly o definované délce a hmotnosti.“
K tomu stavební úřad ve svém rozhodnutí o vydání stavebního povolení uvedl,
že se dané námitky zamítají s poukazem na to, že vlastník předmětné účelové komunikace
(Město Rožnov pod Radhoštěm) udělil souhlas se stavbou, zmíněná komunikace není
z hlediska své únosnosti nijak omezena a v doplněné projektové dokumentaci došlo
ke snížení tonáže vozidel z 33 tun na 12 tun. Tutéž argumentaci pak v zásadě převzal
i odvolací orgán, který navíc k námitce ad 6. – ochranná pásma energetických zařízení
zasahující na ulici Televizní – konstatoval, že: „k přepravě po pozemní komunikaci 420u,
která je umístěna i v ochranných pásmech energetických zařízení, zákon nevyžaduje souhlas správce těchto
energetických zařízení.“ Tento svůj kategorický závěr přitom podpořil odkazem
na ustanovení energetického zákona (§46 odst. 8), v němž jsou taxativně vypočteny
činnosti, k jejichž provádění v ochranném pásmu energetického zařízení je vyžadován
předchozí písemný souhlas provozovatele daného zařízení, bez něhož nemohou být tyto
činnosti prováděny. Skutečnost, zda a proč mezi tyto činnosti nepatří i činnost
předpokládaná ve stavebním povolení, však nijak blíže neodůvodnil.
Z uvedeného je tedy dle názoru Nejvyššího správního soudu zřejmé, že námitka
týkající se aplikace ustanovení §46 odst. 10 energetického zákona byla v rámci
předmětného správního řízení vznesena, neboť žalobce ve vazbě na energetický zákon
a existující ochranná pásma opakovaně vyjádřil svůj nesouhlas s provozem těžké techniky
(mechanizmů). Současně je zřejmé, že tato námitka nebyla stavebním úřadem,
resp. žalovaným odvolacím orgánem nijak přesvědčivě vypořádána.
Námitka ohledně rozporu s energetickým zákonem přitom byla ze strany žalobce,
jakožto provozovatele příslušné části elektrizační soustavy, zcela legitimní a vypořádání
této námitky v odůvodnění rozhodnutí nelze podmiňovat její úspěšností, jak se snaží
dovodit stěžovatel, resp. žalovaný odvolací orgán, jenž mylně vychází z toho, že zjištěný
skutkový stav věci nevyžadoval aplikaci §46 odst. 10 energetického zákona, a proto
nebylo nutno se tím v odůvodnění rozhodnutí dále zabývat.
V tomto směru nelze nepřipomenout, že správní rozhodnutí musí splňovat
předepsané náležitosti, a to jak formální, tak obsahové; ty vychází z §68 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
a představují je: výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Těžiště lze přitom
spatřovat nejen ve výrokové části správního rozhodnutí, ale rovněž v jeho odůvodnění,
jež má poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí. Z odůvodnění
jakéhokoli správního rozhodnutí tak musí být zřejmé, proč správní orgán rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. Tyto důvody musí vycházet z provedeného
dokazování, musí být jasné a přesvědčivé.
Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost
a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož
jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Náležité odůvodnění správního
rozhodnutí má však vedle výše naznačené funkce i další rozměr, neboť podporuje
smysluplný výkon práva na podání opravného prostředku; při neznalosti důvodů či úvah,
jimiž se správní orgán při posuzování dané věci řídil, lze totiž právo na podání odvolání,
příp. rozkladu – ač není právně popřeno – reálně uplatnit jen stěží.
V návaznosti na tyto skutečnosti a z nich vycházející ustanovení §68 odst. 3
správního řádu lze shrnout, že v odůvodnění správního rozhodnutí je nutno uvést:
(i) důvody výroku rozhodnutí, (ii) podklady pro jeho vydání, (iii) úvahy, kterými se správní
orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů
a (iv) informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků
řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (z odůvodnění rozhodnutí musí být
mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné
anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné,
nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené).
Ostatně obdobné požadavky je možné mutatis mutandis vztáhnout
i na rozhodnutí soudní, a proto není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského
soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení
v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno
pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven
základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen
pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
Ze strany stavebního úřadu, resp. odvolacího orgánu tak mělo být jasně
a přesvědčivě uvedeno, proč omezení maximální hmotnosti vozidel pohybujících
se po ulici Televizní na 12 tun není v rozporu s energetickým zákonem (§46 odst. 10)
a jím předpokládaným mechanismem souhlasu (§46 odst. 11). To však dotčené správní
orgány neučinily, neboť se s dikcí citovaných ustanovení energetického zákona nijak
nevypořádaly, ačkoli to bylo předmětem opakovaných námitek ze strany žalobce, jakožto
účastníka daného správního řízení. Stavební úřad přitom namítaný rozpor s energetickým
zákonem neřešil vůbec a odvolací orgán namísto racionální argumentace ve vztahu
k interpretaci a aplikaci §46 odst. 10 energetického zákona poněkud mimoběžně a bez
uvedení jakýchkoli souvislostí odkázal na §46 odst. 8 energetického zákona.
Lze proto souhlasit s krajským soudem s tím, že v dalším řízení je odvolací orgán
povinen své rozhodnutí opatřit řádným odůvodněním (v intencích výše uvedeného),
jež nelze nahradit vyjádřením k žalobě, resp. vyjádřením ke kasační stížnosti; nedostatek
odůvodnění vydaného rozhodnutí nemůže být dodatečně zhojen případným
podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v soudním řízení o přezkumu
tohoto rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003,
č. j. 1 A 629/2002 - 25, publikovaný pod č. 73/2004 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 - 71, www.nssoud.cz).
Nutno totiž zdůraznit, že soudní přezkum je založen na kasačním principu,
což znamená, že správní soud je oprávněn pouze zrušit napadené rozhodnutí a zavázat
správní orgán svým právním názorem, přičemž v rozhodnutí absentující úvahu správního
orgánu nemůže nahradit svou vlastní úvahou. K vlastní věcné argumentaci stěžovatele,
resp. odvolacího orgánu ohledně aplikace §46 odst. 10 energetického zákona, postavené
na výkladu slova „přejíždět“ a dovozované potřebě fyzického kontaktu s energetickým
zařízením, ani k dalším skutečnostem uvedeným v kasační stížnosti a v předložených
vyjádřeních (zejména otázce kolaudace komunikace 420u), se proto Nejvyšší správní soud
blíže nevyjadřoval.
S ohledem na výše vyslovené závěry byla kasační stížnost shledána nedůvodnou
a Nejvyšší správní soud ji proto podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů
řízení nepřísluší a účastníku, který byl v řízení úspěšný, byla náhrada nákladů přiznána
podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon ve výši 2100 Kč
a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy 2400 Kč. Tato částka
bude stěžovatelem uhrazena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu