ECLI:CZ:NSS:2009:9.AZS.101.2008:60
sp. zn. 9 Azs 101/2008 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. M., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2007, č. j. OAM-1-229/VL-07-18-2007, o udělení
mezinárodních ochrany, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 19. 5. 2008, č. j. 60 Az 33/2007 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2007,
č. j. OAM-1-229/VL-07-18-2007. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele
o udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), jako zjevně nedůvodnou. Stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné požádal
i o ustanovení právního zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v rámci postupu dle §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zjistil, že kasační stížnost
podaná stěžovatelem neobsahuje všechny formální náležitosti podání v souladu
s ustanovením §37 odst. 3 téhož zákona, konkrétně vlastnoruční podpis stěžovatele.
Kasační stížnost proto zaslal stěžovateli s přípisem, aby chybějící podpis doplnil,
a to opakovaně ve dnech 29. 7. 2008 a 22. 8. 2008. Doručované zásilky se však vrátily zpět
s tím, že adresát nebyl zastižen, a to přesto, že krajský soud je zasílal na adresu,
kterou sám stěžovatel uvedl v kasační stížnosti.
Následně byl stěžovatel krajským soudem vyzván usnesením ze dne 19. 9. 2008,
č. j. 60 Az 33/2007 – 44, aby ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení opravil vady své kasační stížnosti, což měl učinit vlastnoručním podpisem
kasační stížnosti. Stěžovatel byl současně poučen o tom, že jestliže ve stanovené lhůtě
nebude kasační stížnost doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, bude kasační stížnost dle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta.
Krajský soud nechal toto usnesení soudním tlumočníkem přeložit do ruského jazyka
a stěžovateli zaslal usnesení, jeho překlad a stejnopis kasační stížnosti, opět na adresu
stěžovatelem v ní uvedenou. Zásilka odeslaná prostřednictvím držitele poštovní licence
dne 13. 10. 2008 se však opět vrátila jako nedoručená, s poznámkou, že adresát nebyl
zastižen a v úložní lhůtě si zásilku nevyzvedl. Fikce doručení předmětného usnesení
nastala podle ustanovení §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění pozdějších předpisů, za použití §57 odst. 2 téhož zákona a §64 s. ř. s.,
dne 20. 10. 2008.
Podle ustanovení §37 odst. 3 věty prvé s. ř. s. z každého podání musí být zřejmé,
čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě podání stěžovatele neobsahovalo
všechny zákonné náležitosti. Chybějící podpis stěžovatele na kasační stížnosti
je odstranitelnou vadou podání, bez jejíhož odstranění však nelze v řízení pokračovat.
Podpis kasační stížnosti je totiž nutno vnímat právě jako formalizované stvrzení,
že kasační stížnost podal ten, kdo je pod ní podepsán, a že vyjadřuje jeho vůli. V daném
případě není zřejmé, zda kasační stížnost vyjadřuje skutečně vůli toho, kdo je v ní označen
za stěžovatele. Identitu osoby, která skutečně kasační stížnost podala, je nutno najisto
postavit, což se přes značné úsilí, které k tomu krajský soud vynaložil, nepodařilo.
S ohledem na okolnosti případu soud nerozhodoval o žádosti stěžovatele
o ustanovení zástupce. Vzhledem k charakteru nedostatku podání jej v tomto případě
nelze odstranit v součinnosti s ustanoveným zástupcem, neboť se jedná o úkon,
který může učinit výhradně stěžovatel osobně, o čemž byl soudem opakovaně,
srozumitelně (dokonce i v mateřském jazyce stěžovatele) a zákonem stanovenou formou
informován.
Kasační stížnost obsahuje vady, které stěžovatel ani přes výzvu soudu
ve stanovené lhůtě neodstranil, přičemž byl krajským soudem řádně poučen o možných
procesních důsledcích takového postupu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř.
s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu