ECLI:CZ:NSS:2009:APRN.3.2009:15
sp. zn. Aprn 3/2009 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce V. S.,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61,
Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2003, č. j. 13506-3/110/98
(ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2003, č. j. 13506-11/110/98), v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2007,
č. j. 15 Ca 45/2007 - 37, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Afs 36/2008,
o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu,
takto:
I. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu je povinen ve věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 7 Afs 36/2008 nejpozději ve lhůtě do 31. 12. 2009 vydat rozhodnutí,
jímž se řízení o kasační stížnosti končí, nebo usnesením věc vrátit k projednání
a rozhodnutí senátu, který mu ji postoupil.
II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 13. 11. 2009 se žalobce (dále též navrhovatel) domáhal určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
a to „rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci čj: 7 Afs 36/2008“. V návrhu popsal
chronologii správních i soudních řízení a konstatoval, že orgány státní moci řeší problematiku
žalobcovy daňové povinnosti již dvanáct let a tři měsíce. K podstatě návrhu pak zejména
uvedl, že sedmý senát Nejvyššího správního soudu věc usnesením ze dne 3. 12. 2008,
č. j. 7 Afs 36/2008 - 84, postoupil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu,
který ji již bezmála rok řeší. V řízení vedeném rozšířeným senátem tak dochází k průtahům.
[2] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve vyjádření k návrhu uvedl, že věc mu byla
předložena sedmým senátem dne 30. 1. 2009. O pořadí projednávaných věcí rozhoduje rozšířený
senát jako celek a věci projednává zpravidla v časové řadě, vyjma věcí, v nichž spolu předložené
právní otázky souvisí. Věc žalobce by měla být posuzována společně s dalšími případy,
v nichž jsou předloženy otázky týkající se úkonů přerušujících prekluzivní lhůty v daňovém řízení.
Dále rozšířený senát konstatoval, že věci jemu předkládané vycházejí z odlišných právních názorů
jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu, jsou složité a vyžadují důkladné projednání
z hlediska všech alternativ a souvislostí, což se odráží v určité zdlouhavosti rozhodování.
V současné době nejsou vyřízeny některé případy předložené rozšířenému senátu v roce 2008,
tyto by tedy dané věci měly předcházet.
[3] Rozšířený senát dodal, že v souzené věci je první projednání předpokládáno na jednání
tohoto senátu dne 8. 12. 2009. Jedná se však o jednání, které zřejmě nelze považovat za úkon,
jehož se žalobce domáhá. Vyřešení sporné otázky již na tomto jednání pak nelze předvídat.
[4] Z předložených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že výše uvedeným rozhodnutím
žalovaný změnil dodatečný platební výměr č. 980000117 na daň z příjmů fyzických osob
za zdaňovací období roku 1996, vydaný Finančním úřadem v Chomutově dne 27. 3. 1998
pod č. j. 31495/98/182911/0410. Žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného, zamítl
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 8. 2004, č. j. 15 Ca 3/2004 - 43. Tento
rozsudek však Nejvyšší správní soud na základě žalobcovy kasační stížnosti zrušil rozsudkem
ze dne 21. 12. 2006, č. j. 7 Afs 86/2005 - 133, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Ten posléze žalobu opět zamítl rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č. j. 15 Ca 45/2007 - 37.
[5] Řízení o žalobcově kasační stížnosti proti v pořadí druhému rozsudku krajského soudu
je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. 7 Afs 36/2008 (spis byl zdejšímu soudu
předložen dne 21. 4. 2008). Usnesením ze dne 3. 12. 2008, č. j. 7 Afs 36/2008 - 84, sedmý senát
Nejvyššího správního soudu věc postoupil rozšířenému senátu s otázkou, zda je místní šetření
dle §15 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen daňový řád), jehož průběh
je zaznamenán v protokolu o ústním jednání podle §12 daňového řádu, provedený dožádaným
finančním úřadem, úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení
ve smyslu §47 odst. 2 daňového řádu či nikoliv. Spis byl rozšířenému senátu předložen dne
4. 2. 2009.
[6] Pokud jde o úkony soudu či účastníků řízení v řízení před rozšířeným senátem, je nutno
konstatovat zejména poučení o novém složení rozšířeného senátu ze dne 12. 2. 2009 (č. l. 103),
zaslání předkládací zprávy sedmého senátu pro rozšířený senát žalobci dne 18. 2. 2009 (č. l. 104),
zaslání této předkládací zprávy žalovanému dne 26. 3. 2009 (č. l. 110), korespondenci ohledně
žalobcovy žádosti ze dne 16. 3. 2009 o zaslání předkládací zprávy ve věci vedené
pod sp. zn. 7 Afs 20/2007 (č. l. 105a, 112), doplnění kasační stížnosti ze dne 16. 3. 2009
(č. l. 107), doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 7. 2009 a pověření nového zaměstnance
oprávněného k zastupování žalobce před kasačním soudem (č. l. 113), a nahlížení do spisu
žalobcem dne 30. 10. 2009 (č. l. 125).
[7] Návrh žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu je oprávněný.
[8] Právo každého na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě
je zakotveno v pramenech práva nejvyšší právní síly [čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(publ. pod č. 209/1992 Sb.)].
[9] Jak uvedl Evropský soud pro lidská práva např. ve věci Bořánková proti České republice
(rozsudek ze dne 7. 1. 2003, stížnost č. 41486/98, odst. 53), „přiměřenost délky řízení se posuzuje
podle skutkových okolností případu a se zřetelem ke kritériím vytvořeným rozhodovací praxí Soudu, a to zvláště
složitost případu, chování stěžovatele a postup příslušných orgánů. Význam předmětu sporu pro stěžovatele musí
být také brán v potaz (viz mimo jiné rozsudky ve věcech Frydlender proti Francii (VS), č. 30979/96, odst. 43,
ESLP 2000-VII, a Becker proti Německu, č. 45448/99, odst. 20, ze dne 26. září 2002).“
[10] Tomuto přístupu odpovídá i národní zákonná úprava. Podle §174a odst. 8 zákona
o soudech a soudcích se soud při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
[11] Pokud tedy jde o jednotlivá uvedená hlediska v daném případě, je již z povahy samotného
postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu nepochybné, že se jedná o právně poměrně
složitou záležitost. V této souvislosti je nutno v prvé řadě odkázat na §12 s. ř. s.,
podle něhož „Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů
ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
v případech stanovených tímto zákonem…“. Úlohou tohoto soudu tedy není pouhé rozhodování
o kasačních stížnostech; toto rozhodování je koncipováno jako procesní nástroj ke sjednocení
rozhodovací činnosti krajských soudů. Samotné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
v konkrétní věci tak přesahuje rozměr této věci.
[12] Teprve v případě, kdy se odlišnost právních názorů nachází v interní sféře Nejvyššího
správního soudu, je k projednání a rozhodnutí věci podle §17 s.ř. s. příslušný rozšířený senát
tohoto soudu, coby specifické soudní těleso. Úkolem rozšířeného senátu je sjednocovat
judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 6. 2007, č. j. 2 Afs 52/2006 - 86, publ. pod č. 1762/2009 Sb. NSS, či usnesení
rozšířeného senátu ze dne 11. 1. 2006, č. j. 2 Afs 66/2004 - 53, publ. pod č. 1833/2009 Sb. NSS;
všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[13] Předmětem činnosti rozšířeného senátu je tedy doslova vážení argumentů při posuzování
sporných právních otázek, při jejichž řešení nenalezly jednotlivé senáty Nejvyššího správního
senátu v rámci svého rozhodování konsenzus. Při svém rozhodování musí rozšířený senát
obzvláště pečlivě zkoumat nejen právní, ale též mimoprávní aspekty, souvislosti a východiska
každého jednotlivého případu, a citlivě posuzovat různorodé varianty interpretace právních
norem.
[14] Vzhledem k výše uvedenému mají právní názory rozšířeného senátu vysokou právní
autoritu a mají často zásadní dopad na praktický výkon práv a povinností ve společenských
vztazích, který lze ostatně očekávat i ve vztahu k předložené sporné otázce ohledně souvislostí
mezi jednotlivými instituty daňového řádu.
[15] Co se týče významu předmětu řízení pro navrhovatele, rozhodnutí finančních orgánů
o vyměření daně je bezpochyby způsobilé zasáhnout jeho ústavně garantované právo vlastnit
majetek (čl. 11 Listiny).
[16] Ve vztahu ke zbývajícím kritériím pak Ústavní soud (v nálezu ze dne 30. 11. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 392/05, publ. pod č. 218, sv. 39 SbNU, str. 311; nálezy Ústavního soudu jsou
dostupné na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že „[p]ro účely posuzování průtahů v řízení je nicméně
klíčovým faktorem skutečnost, zda průtahy spočívají toliko na straně státní moci (soudu) nebo jsou vyvolávány
také jednáním účastníků řízení či přímo stěžovatelem.“
[17] V této souvislosti nutno k postupu účastníka řízení uvést, že žalobce v řízení před
rozšířeným senátem nečinil procesní úkony, jež by jakýmkoliv způsobem negativně ovlivňovaly
délku řízení v tom smyslu, že by šlo o úkony obstrukční či jinak dysfunkční z hlediska předmětu
a účelu tohoto řízení.
[18] Pokud jde o dosavadní postup soudu, z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo,
že věc byla rozšířenému senátu fakticky postoupena na počátku února 2009. V měsících únoru
a březnu 2009 rozšířený senát prováděl nezbytné administrativní úkony, přičemž poslední takový
úkon učinil dne 27. 3. 2009 (odpověď na žádost žalobce o zaslání předkládací zprávy ve věci
sp. zn. 7 Afs 20/2007). Následně již činil ve věci úkony pouze žalobce, když dne 10. 7. 2009
doplnil kasační stížnost (toto doplnění se však, stejně jako doplnění kasační stížnosti ze dne
16. 3. 2009, netýkalo otázky předložené rozšířenému senátu) a dne 30. 10. 2009 nahlížel do spisu.
[19] Z uvedeného je zřejmé, že ode dne 27. 3. 2009, kdy soud provedl poslední pro věc
relevantní úkon, až do okamžiku podání žalobcova návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, tj. do dne 13. 11. 2009, tedy po dobu bezmála osmi měsíců, rozšířený senát
neučinil žádný procesní úkon směřující k projednání a rozhodnutí této věci.
[20] K tomu rozšířený senát ve svém vyjádření mimo jiné uvedl, že v souzené věci je první
projednání předpokládáno na jednání tohoto senátu dne 8. 12. 2009. Jak však rozhodující senát
Nejvyššího správního soudu zjistil ze soudní evidence, navrhovatelem požadovaný úkon dosud
učiněn nebyl.
[21] Při zvažování uvedených kritérií v jejich souhrnu se ukázalo nezbytným zejména posouzení
proporcionality mezi na jedné straně nezbytností poskytnout rozšířenému senátu dostatečný
časový prostor k tomu, aby kvalita odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídala složitosti předložené
věci z hledisek uvedených výše v odstavcích [13], [14], a na druhé straně skutečností, že rozšířený
senát ve věci po dobu necelých osmi měsíců neučinil žádný relevantní procesní úkon.
[22] V této souvislosti je nutno k vyjádření rozšířeného senátu, že věci vyřizuje v časové řadě
(což si soud ověřil v evidenci věcí napadlých rozšířenému senátu), přičemž předmětné věci
by měly ještě předcházet zbylé věci, které mu napadly v roce 2008, uvést, že takové důvody
nemohou samy o sobě vést k vysvětlení případných průtahů v předmětném řízení. Odkazy
na počty či pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být
interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži
navrhovatele.
[23] K této otázce se opakovaně vyjadřoval i Ústavní soud, který např. v již výše citovaném
nálezu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 392/05, konstatoval, že „pro posuzování průtahů v řízení
a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, zda jsou případné průtahy způsobovány subjektivním faktorem
stojícím na straně obecného soudu (tedy například liknavým jednáním rozhodujícího soudce) či objektivním
faktorem spočívajícím v množství napadlých věcí, v právní úpravě organizace soudnictví či v nedostatečném
administrativním a technickém zázemí obecných soudů. Podle Ústavního soudu je to státní moc jako celek,
bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek, kdo má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv,
přičemž nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost.“
[24] Na druhé straně např. z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2004,
č. j. Aprk 1/2004 - 58, vyplývá, že pokud soud učiní veškeré nezbytné procesní úkony
pro přípravu rozhodnutí ve věci samé a napadlé věci vyřizuje zásadně v pořadí, v jakém mu byly
doručeny, není možné mu z pouhé skutečnosti, že z důvodu projednávání a rozhodování
přednostních návrhů na zahájení řízení a starších věcí (§56 s. ř. s.) nenařídil jednání ve věci
mladší jednoho roku, důvodně vytýkat průtahy v řízení.
[25] Tedy, při pohledu izolovaném na otázky složitosti věci a postupu samotného rozšířeného
senátu, a to též s ohledem na vyjádření rozšířeného senátu, že předmětná věc by měla být
posuzována komplexně s dalšími případy, v nichž jsou předloženy otázky týkající se úkonů
přerušujících prekluzivní lhůty v daňovém řízení, se doba necelých osmi měsíců, v níž rozšířený
senát ve věci neprovedl procesní úkon, jeví ještě na hranici přiměřenosti.
[26] V širším kontextu však nebylo možné přehlédnout další podstatné okolnosti daného
případu, totiž celkovou délku soudního řízení a povahu rozhodování rozšířeného senátu.
Na tomto místě je třeba zopakovat, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla podána
na počátku roku 2004 a řízení před správními soudy tak trvá již bezmála šest let. V této
souvislosti lze navíc vzhledem ke specifičnosti rozhodování rozšířeného senátu (který ve většině
případů rozhoduje nikoliv o věci samé, ale pouze o předložené sporné právní otázce,
přičemž po jejím zodpovězení věc vrací k projednání a rozhodnutí senátu, který mu ji postoupil)
považovat za pravděpodobné, že o věci samé bude ještě následně rozhodovat sedmý senát
Nejvyššího správního soudu. Tyto skutečnosti měly být rozšířeným senátem respektovány
při úvahách o stanovení pořadí projednávaných věcí.
[27] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na zákonná kritéria
a zvláště pak s přihlédnutím k okolnostem uvedeným v odstavci [26] dospěl k závěru
o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro provedení procesního úkonu,
u něhož jsou v návrhu namítány průtahy, jejíž konec stanovil datem 31. 12. 2009. Touto lhůtou,
ve které byla vzhledem ke specifickému způsobu projednávání a rozhodování věcí rozšířenému
senátu Nejvyššího správního soudu stanovena povinnost vydat rozhodnutí, jímž se řízení
o kasační stížnosti končí, nebo usnesením věc vrátit k projednání a rozhodnutí senátu,
který mu ji postoupil, je rozšířený senát vázán.
[28] Žalobcův návrh byl uznán jako oprávněný, náklady řízení o něm tedy podle §174a odst. 8
zákona o soudech a soudcích hradí stát. Vzhledem k tomu, že žalobce náhradu žádných nákladů
řízení neuplatňoval a vznik takovýchto nákladů z obsahu spisu ani nevyplývá, soud žalobci
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu